Na úsporách energie umí vydělat i energetické firmy, nechtějí však šetřit povinně
Energetické firmy mají obavy, že Česko nezvládá plnit cíl pro zvyšování energetické účinnosti, které vyžadují evropské předpisy. Neznamená to nutně, že by měly strach o českou pověst tváří tvář Evropské komisi a některým členským zemím, které považují energetické úspory za základ klimaticko-energetické politiky Evropské unie. Obávají se spíše toho, že na ně od roku 2018 může spadnout povinnost šetřit energii u svých vlastních zákazníků. To by je tlačilo ke zvyšování cen, a z takového vývoje by neměly radost ani průmyslové podniky.
Ministra průmyslu Jana Mládka na to energetici a průmyslníci upozornili na pondělním Sněmu Svazu průmyslu a dopravy ČR, který se konal v Brně. Podle viceprezidenta Svazu a šéfa společnosti ČEZ Daniela Beneše musí rezort urychleně zapracovat na jednotné metodice, podle které se budou úspory sledovat a započítávat.
Z ministerstva však odchází klíčový náměstek pro energetiku Pavel Šolc a s problémem se podle Mládka podaří pohnout, teprve až bude post znovu obsazen.
V čem spočívá problém
Povinnost šetřit energií vychází z evropské směrnice pro energetickou účinnost z roku 2012. Česko se zavázalo, že do roku 2020 uspoří 48 petajoulů v konečné spotřebě energie (což se přibližně rovná energii, kterou ročně vyrobí jaderná elektrárna Temelín).
Směrnice počítá s tím, že úspory zajistí distributoři nebo maloobchodní prodejci, kteří musí u zákazníků dosáhnout pravidelné meziroční úspory ve výši 1,5 procenta jejich spotřeby.
Podobně jako řada dalších zemí si Česko vybralo alternativní cestu, která energetické firmy této povinnosti zbavuje. Úspor je tak možné dosáhnout pomocí existujících programů na podporu energetické účinnosti v budovách i průmyslu.
Pro stát je výhodné se touto cestou vydat, protože k dispozici jsou na tyto účely peníze v několika operačních programech evropských fondů. Dále lze využít třeba výnosy z prodeje emisních povolenek, které v Česku částečně plynou do dotačního programu Nová zelená úsporám.
„Alternativní schéma navíc díky řízení ze strany státu umožňuje efektivnější koordinaci všech zapojených subjektů a přehled o plnění cíle,“ řekla EurActivu mluvčí skupiny ČEZ Barbora Půlpánová.
Kdyby se ale ukázalo, že alternativní řešení nestačí, po roce 2017 by mohla být zavedena povinná schémata úspor – tedy zmíněná „1,5procentní povinnost“ pro distributory a prodejce.
Více čtěte na portálu EurActiv
