Barrick Gold v poslední době značně obměnil své vedení. Mezi nově příchozími ale jeden vyniká. Není totiž odborníkem v oblasti těžby. Nemá za sebou ani zářnou kariéru manažera. O části jeho života toho vlastně veřejnost ví jen velmi málo.
Příběh Manuela Rochy začíná v 80. letech v Hondurasu, kde se objevil jako úředník na americkém velvyslanectví. Poté se přesunul do Dominikánské republiky a zase zpět do Hondurasu, tentokrát ale už jako vojenský atašé USA. A to právě v době, kdy odsud Američané řídili boj hnutí Contras proti Sandinistům v Nikaragui. Při jedné příležitosti prohlásil, že do diplomatických služeb vstoupil jen kvůli tomu, „aby mohl bojovat proti komunistům“. Jako chargé d'affaires USA v Argentině vyzýval k zahájení války, protože Buenos Aires nerespektovalo patenty amerických firem.
Rochův úkol v Dominikánské republice bude jednoznačný – získat z místního nově otevřeného dolu očekávaný roční zisk 800 milionů dolarů.
To přitom nemusí být vůbec jednoduché. Dominikánská vláda původně slíbila Barricku úplné osvobození od daní. Kvůli dramaticky rostoucímu státnímu dluhu ale místní vláda plánuje skokové zvýšení daní pro domácnosti i dominikánské firmy. Proti Barricku, kterého se daně netýkají, se tak na ulicích formuje lidový odpor. Při stále častějších demonstracích s desítkami zraněných protestující žádají, aby těžař vytvořil slibovaná pracovní místa, ti nejradikálnější pak chtějí důl úplně uzavřít.
Jeden z bývalých armádních generálů například slíbil, že proti dolu nasbírá milion podpisů, tedy asi desetinu všech Dominikánců. Národní shromáždění pro životní prostředí chce těžbu úplně zastavit a „po celé zemi rozšířit důkazy, že megadůl používající kyanid znamená ekologickou i ekonomickou smrt pro náš ostrov, i kdybychom z toho díky nové smlouvě získali více peněz“.
„Musíme zečtyřnásobit naše úsilí, abychom ze země vyhnali Barrick a další těžařské koncerny a Rochu k tomu,“ uvedl pro Manager Magazin koordinátor organizace Abréu Collado. Že nejsou pokusy podobných organizací bezzubé, dokazuje nedávné rozhodnutí dominikánských soudů. Ty po protestech veřejnosti zakázaly s ohledem na životní prostřední otevření dolu firmy Xstrata, který vznikal jen nedaleko od zlatého dolu Barricku.
Dominikánský důl je pro Barrick klíčový
Vyšší odvody do státní kasy či úplné uzavření dolu by pro Barrick znamenaly ztráty ve stovkách milionů dolarů. Důl Pueblo Viejo měl přitom být vzorovým projektem, kterým si firma chtěla získat důvěru akcionářů. Ti by ale naopak mohli zjistit, že investice do zlata nemusí být navzdory jeho vytrvale rostoucím cenám bez rizika.
Zisky Barricku totiž v posledních letech slábnou. Správní rada proto nedávno vyměnila polovinu vedení. Nový management rozhodl o prodeji afrických dolů, zastavil málo výdělečné projekty a rozhodl se soustředit na své největší doly. Mezi ty patří i Pueblo Viejo.
Dominikánský důl je nyní pro Barrick klíčový i v dalším odhledu. Důl Pascua Lama vklíněný mi andskými velikány na pomezí Argentiny a Chile se totiž navzdory původním plánům rozběhne nejdříve v roce 2014. Firma totiž špatně odhadla náklady na těžbu v nehostinné oblasti obklopené několika ledovci, práce v nadmořské výšce přesahující 5000 metrů si už vyžádaly desítky obětí na životech
Náklady za získání jedné trojské unce žlutého kovu nyní o 225 dolarů převyšují jeho burzovní cenu. Barrick protočeká na to, až se těžba vyplatí. Do té doby mu má dostatečný zisk zajistit právě Pueblo Viejo.
Barrick vlastní zlatý důl v Dominikánské republice z 60 procent, zbytek drží konkurenční Goldcorp. Celkové investice do projektu dosáhnou 3,8 miliard dolarů, z toho miliardu firmám půjčila Deutsche Bank. Cena zlata nyní osciluje kole 1800 dolarů, majitelé dolu vypočítávají, že i při ceně 1600 dolarů za troyskou unci mají místní zásoby hodnotu 40,5 miliardy dolarů. Náklady na těžbu jsou přitom velmi nízké, díky osvobození od daní a cla dosahují 300 dolarů na troyskou unci.
K výhodné smlouvě dopomohl prezident
Okolnosti, za kterých Barrick důl Pueblo Viejo v roce 2006 převzal, jsou pochybné. Za bývalého majitele Placer Dome byly odvody do státní kasy navázané na cenu zlata. Barrick ale využil své kontakty v politice a právě odcházející dominikánský prezident Leonel Fernandez v parlamentu prosadil změnu smlouvy se státem. Někteří poslanci později přiznali, že smlouvu osvobozující Barrick od daní schválili, aniž by ji četli.
Podle upravené dohody musí Barrick státu odevzdat 28,75 procenta výnosů až v okamžiku, kdy jeho souhrnný zisk o deset procent překročí celkové investice. Dosud těžař žádnou daň neplatil, Dominikánská republika tak ze zlata, které je jejím majetkem, platí jen licenční poplatek ve výši 3,2 procenta hodnoty vytěženého zlata.
Fernandez nedávno od organizace Kanadská rada pro Ameriky získal ocenění „Státník roku“. Největším sponzorem rady je Barrick.
