OBRAZEM: Konec oranžového dýmu. V ruských hutích ukončili archaickou výrobu

Odpich martinské pece

Odpich martinské pece Zdroj: Viktor Mácha

Elektrická pec ve Vykse
Kontinuální odlévání
Oprava martinské pece
Přihazování do pece
Příprava pánví
20
Fotogalerie

Větší úcta k životnímu prostředí a zejména zvýšení produktivity práce. To jsou dva hlavní faktory, kvůli nimž v pátek před polednem proběhne v mazutové martinské peci ruských hutí OMK Vyksa poslední odpich. Hutě jsou největším výrobcem železničních kol a trubek s velkými průměry v Evropě.

Technologie, kterou vypracoval Francouz Pierre Martin v roce 1864, se přežila a podnik zcela přechází na moderní výrobu oceli v elektrických pecích.

Siemens-martinská ocelárna se dvěma 250 tunovými pecemi, pod kterými se topilo mazutem, byla ve Vykse uvedena do provozu v roce 1933 a jejího uzavření se zúčastní i pravnučka metalurga a vynálezce Pierra Martina.

Za sovětské éry se zdejší hutě staly jedním z největších výrobců ocelových trubek a železničních kol v Evropě. Od roku 1999 je podnik součástí skupiny OMK. V roce 2000 odstartoval nový závod na výrobu svařovaných trubek s velkým průměrem (tzv. ruská velikost) a v roce 2011 pak moderní elektro-ocelárna s kontinuální válcovnou pasů.

Huť patřila mezi posledních šest oceláren svého typu na světě. „Od teď budou oranžový kouř typický pro tuto archaickou, neekonomickou, a neekologickou technologii výroby oceli vypouštět už jen ruské podniky Petrostal, Bežickaja Stal, Gurjevský závod, ukrajinský Zaporožstal a indická ocelárna Bhilai Steel,“ říká fotograf těžkého průmyslu Viktor Mácha. Poslední martinská ocelárna v České republice vyhasla v roce 2001 v Železárnách Hrádek u Rokycan. 

Ruské město Vyksa je s výrobou oceli spjato přes dvě stovky let. Díky hlubokým lesům, bohatým zásobám rud a řece Oka zde první hamry existovaly již na začátku osmnáctého století.

„Historie současného závodu sahá do roku 1757, kdy zde první huť založili bratři Bataševové. V roce 1799 zde bylo uvedeno do provozu i první parní dmychadlo pohánějící tavbu na dvou vysokých pecích. Výroba ocelových trubek, pro které je Vyksa známá dodnes, byla zahájena v roce 1826. V roce 1889 závody koupil a modernizoval anglický průmyslník Lessing. Na začátku první světové války byl závod znárodněn, “ doplnil Mácha, který hutě navštívil.

Více fotografií najdete na Facebooku