Pavel Svoreň je osmým rokem ředitelem podniku Tatra Metalurgie, dceřiné společnosti kopřivnické Tatra Trucks. Jeho úsilí zpočátku připomínalo kvůli špatné finanční situaci firmy záchranářské práce, podniku se ale po fúzi kovárny a slévárny začalo dařit. Nyní se chlubí stamilionovou zakázkou od koncernu VW.
Co je v současnosti hlavní náplní výrobního programu?
Společnost Tatra Metalurgie vznikla v roce 2016 fúzí dvou dceřiných společností, jmenovitě Tafonco, což byla slévárna a Taforge, někdejší kovárny. Dnes tedy zastřešuje tyto dva dříve samostatné subjekty, věnujeme se zpracování výkovků a odlitků z šedé a tvárné slitiny, dále odlitků z oceli a hliníku. Zhruba čtvrtinu naší produkce odebírá firma Tatra Trucks.
Kromě toho ale máme významné dlouholeté zákazníky ze západní Evropy: výrobce vysokozdvižných vozíků Linde či výrobce traktorů Claas. Novými zákazníky jsou koncernové automobilky skupiny Volkswagen, kterým budeme minimálně po dobu pěti let dodávat rozválcované komponenty pro převodovky a spojky pro značky Škoda a Seat.
Jaké plánujete investice?
První položkou na seznamu mimořádných investic byl rozválcovávací stroj, který jsme objednali v závěru minulého roku. Další výraznou akvizicí bude nákup velkého lisu ZLK 6500, sofistikovaného zařízení, které je určené pro výrobu těžkých kusů o hmotnosti do 120 kilogramů.
Kolik takových zařízení v Evropě pracuje?
Podobných lisů funguje v celé Evropě jen pět a jeden z těch pěti právě u nás. Je ale natolik vytížený, že uživíme další.
Je tento lis vaší nejvyšší jednotlivou investicí?
Nejvyšší jednotlivou položkou v aktuálním investičním plánu je pak nová formovací linka v provozu slévárny. Vybudování zcela nové linky včetně pískového hospodářství a ohřívacích pecí by mělo přijít na zhruba 600 milionů korun. Půjde o komplikovaný projekt, který může i s inženýrskou přípravou zabrat až dva roky. Cílem je nahradit poruchové zařízení ze 60. let.
Už v předešlých dvou letech jsme investovali více než 100 milionů ročně. Podobný objem investic chceme držet i v dalších letech a aktuálně na období zhruba dvou let částku několikanásobně navýšíme.
Jaký je podíl exportu a domácí poptávky?
V současné době je to zhruba půl na půl s tím, že za domácí trh považujeme oblast České i Slovenské republiky a bereme za dodávky pro náš trh i metalurgickou výrobu do místních poboček a filiálek zahraničních firem.
Kolik tedy firma loni utržila a jaký byl její zisk?
Hned v roce sloučení kovárny a slévárny 2016 jsme dosáhli obratu 1,051 miliardy korun, vloni to bylo už 1,150 miliardy. Když jsem do Tatry v roce 2011 nastoupil, na kovárně se dělalo na jednu směnu, byla výrazně ztrátová.
Kovárna i slévárna byly prakticky na zavření, většinu produkce dodávaly do Tatry, a to v době, kdy vyráběla 400 automobilů ročně. Loni jich bylo o tisíc víc. Dnes oba provozy jedou prakticky neustále na tři směny a vytváří zisk.
Jak velkou komplikaci pro vaši firmu představuje nedostatek kvalifikovaných pracovníků? Učňovský obor kovář prakticky vymizel, jak Tatra řeší personální problémy?
Lidi nejsou. Jsme v situaci, kdy je hledáme v zahraničí. Už u nás pracují Poláci i Bulhaři a Ukrajinci. Zaškolit nebo zaučit nového zaměstnance je běh na dlouhou trať. Proto zvažujeme vytvoření vlastního ročníku na zdejším učilišti. V celém Moravskoslezském kraji se kováři neučí. Jedinou výjimkou je obor umělecký kovář na průmyslovce ve Frýdku-Místku.
