Ruční výroba houslí v Česku žije. Čelí však asijské konkurenci a nedostatku dřeva
O tom, že česká výroba hudebních nástrojů žije, svědčí továrna Strunal-Schönbach, dříve Cremona, v Lubech na Chebsku. Gigant, který zažil výborné, ale i velmi krušné časy, postupně ožívá a dále proniká s houslemi, kytarami, kontrabasy a dalšími strunnými nástroji na velké světové trhy. „Ve hře je Čína, kde nás čekají v listopadu jednání, Británie, Latinská Amerika, i návrat do ruských obchodů. V propagaci značky pomáhá i státní agentura CzechTrade,“ říká k vývoji podniku jeho ředitel David Hůla.
Tradice výroby hudebních nástrojů vznikla na českoněmeckém pomezí Krušných hor západně od Chebu před více než třemi stovkami let. Kraj obývali rolníci a horníci a po útlumu těžby rud přišla bída zejména na ně. „Kde není co do pusy, tam musí alespoň hrát muzika,“ hovoří o historii vzniku Hana Tylšarová, technoložka výroby a správcová muzea hudebních nástrojů ve společnosti.
Výroba houslí a dalších hudebních nástrojů se v Lubech, tehdy Schönbachu a okolí, postupně stala hlavním zdrojem obživy místních obyvatel. Po německé okupaci v roce 1938 se však produkce hudebních nástrojů téměř zastavila, provozovny se pod německou správou orientovaly zejména na výrobu pro armádu.
Nový začátek po odsunu
Následnou pohromou pro houslařství v Lubech byl poválečný odsun Němců. Odešli dělníci i mistři, kteří si odnesli své zkušenosti. Již koncem 19. století se zdejší výroba hudebních nástrojů stala světoznámou pod označením Cremona (Cremona je vesnice, kde se narodil Antonio Stradivari) a pod tímto názvem se znovu začínalo i v roce 1945. Zpočátku se vyrábělo v menších provozovnách, v roce 1968 byl postaven nový závod. Výroba i továrna rostly, samozřejmostí bylo i učiliště a vlastní vývoj.
Pak ale nastoupil volný trh a pád východního bloku, kde značka dominovala. Devadesátá léta znamenala pro Cremonu šok. Došlo k manažerské privatizaci, tradiční značka se nedala z důvodu místopisného názvu italské vesnice zaregistrovat a ještě k tomu se rozpadly jistoty obrovského odbytu na trzích v zemích RVHP. Zejména v Sovětském svazu.
Tam v osmdesátých letech z Lub odjížděly v kamionech desítky tisíc nástrojů. V té době měl podnik šest stovek zaměstnanců a roční obrat 250 milionů tehdejších korun. Nyní podnik, který čítá 71 lidí, z toho šedesát ve výrobě a zbytek tvoří administrativa, vyrobí ročně 1700 houslí a po čtyřech stovkách kontrabasů a violoncell. Roční tržby se pohybují okolo čtyřiceti milionů a z nich je desetiprocentní zisk.
Stávající majitel, investiční skupina Silverline capital, se k výrobě houslí dostal tak, že před dvěma lety odkoupil nesplácené podnikové dluhy bývalé majitelky v hodnotě zhruba sedmdesát milionů korun. K oficiálnímu převzetí došlo letos v srpnu, ale investor zde působí již roku 2015.
„Z obchodního pohledu probíhá kontinuální růst na stávajících trzích. Na vývoz jde zhruba osmdesát procent produkce.
Do dubna, kdy se uskuteční prestižní veletrh hudebních nástrojů ve Frankfurtu chceme připravit nové nabídkové portfolio kytar, ještě před tím, v lednu představíme v USA dva nové modely houslí, na jejichž vývoji spolupracujeme s Argentinci,“ vypočítává Hůla s tím, že se jedná o elektronické housle s funkcí tichých houslí, která umožňuje domácí cvičení.
Dřevo již jen z dovozu
Dřevo na rezonanční desky musí pocházet ze specifických stromů, zejména smrků, které v Česku sice jsou, ale jen v národních parcích, kde je těžba zakázaná. „Poslední smrk z Boubína jsme koupili v minulém století, kdy je tam jezdil vybírat generální ředitel,“ vzpomíná Tylšarová, která s podnikem spojila již víc než tři desítky let života.
V současnosti se dřevo na hudební nástroje dováží zejména z Německa a Rakouska. Exotické druhy, jako cedr, mahagon, palisandr, či eben si nakupuje od specializovaných obchodníků z celého světa.
„Strojová výroba ruční práci nezahubí, mnohem větším problémem bude nedostatek a s ním rostoucí cena kvalitního dřeva, které se dá použít k výrobě nástrojů,“ hodnotí Tylšarová s tím, že problém s těžbou je již i v Africe a dostupnější indický eben je méně kvalitní.
Podnik nemyslí jen na výrobu, ale i na ekologii. Od laků po piliny. Z těch například lisuje brikety, které jsou k dispozici zaměstnancům. Zarostlý rybník, který slouží jako požární nádrž v areálu, se podařilo vyčistit od řas díky vysazení kaprů a tolstolobiků.
