Saúdové mohou pozvednout íránský ropný sektor. Bidenovi za zády

Ropný tanker v íránském přístavu Búšehr

Ropný tanker v íránském přístavu Búšehr Zdroj: Reuters

Čína zprostředkovala dohodu mezi Rijádem a Teheránem o normalizaci vztahů. Výsledkem by brzy mohly být saúdské investice do Íránu.
Překvapivá dohoda mezi Rijádem a Teheránem je považována za prohru USA a vítězství Číny.
Rijád v poslední době ukazuje, že je odolný vůči americkému tlaku. Prezidentovi Joeu Bidenovi nepomohlo ani osobní setkání s korunním princem Muhammadem bin Salmánem.
4
Fotogalerie

Už samotná Čínou zprostředkovaná dohoda mezi Saúdskou Arábií a Íránem je považovaná za tvrdou ránu pro americkou zahraniční politiku. Nyní navíc přicházejí signály, že by Rijád mohl být ochotný za ústupky investovat do sankcemi zdevastovaného perského ropného sektoru. Tato spolupráce by byla další ukázkou toho, jak málo má Západ ropné toky pod kontrolou. Washingtonu se během války nedaří přimět kartel OPEC k součinnosti a Teherán už nyní částečně obchází americké sankce.

Jen pár dní poté, co Rijád a Teherán oznámily obnovu diplomatických vztahů, přišly také náznaky konkrétních dopadů normalizace. Saúdská Arábie uvedla, že je připravena investovat v dosud nepřátelské zemi. „Pokud bude dodržováno to, co bylo dohodnuto, myslím, že by se to mohlo stát velmi rychle. Naším cílem je mít region, který je stabilní, dokáže zajistit své lidi a prosperovat. A není důvod, aby se tak nestalo,“ citovala minulý týden stanice CNBC ministra financí království Mohammeda al-Džadána.

Írán těží hluboko pod svými možnostmi

V Íránu tyto výroky vzbudily kladnou odezvu. „Íránská islámská republika jako jeden z největších světových držitelů zásob ropy a zemního plynu vítá jakýkoli typ nových investic do svého ropného a plynárenského sektoru, zejména ze strany členských států OPEC+,“ uvedlo v prohlášení ministerstvo pro ropu.

Obě ropné velmoci se nacházejí ve zcela odlišné situaci. Saúdská Arábie má podle Úřadu pro energetické informace USA (EIA) pouze o pětinu více rezerv suroviny oproti Íránu, ale její těžba je nyní čtyřnásobně vyšší. Je to dáno sankcemi, které dlouhodobě drtí perský těžební sektor. Produkce se přechodně vzpamatovala po uzavření dohody o íránském jaderném programu v roce 2015, ale opět poklesla poté, co ji exprezident Donald Trump v roce 2018 vypověděl a obnovil postihy.

Zatímco v roce 2017 se podle EIA íránská těžba šplhala směrem ke čtyřem milionům barelů ropy denně, v roce 2020 klesla v důsledku obnovených postihů a pandemie pod dva miliony. V uplynulém roce se vrátila na 2,5 milionů. Ještě výrazněji se postihy podepsaly na exportu. Před Trumpovým krokem země vyvážela zhruba 2,5 milionu barelů denně, po něm export klesl až na 400 tisíc barelů.

S perskou surovinou se za Bidena tajně obchoduje

Bidenův příchod přinesl naději na obnovení jaderné dohody, ta se ale dosud nezhmotnila. Vzájemným vztahům zasadily rány tvrdé reakce náboženského režimu na protesty a dodávky íránských dronů do Ruska. Perský ropný export se však za Bidenovy éry navzdory přetrvávajícím sankcím zvedl, podle Reuters se na sklonku uplynulého roku dostal až na 1,1 milionu barelů.

Íránská ropa směřuje hlavně do Číny, kam se dostává především přes Malajsii, kde je smíchána se surovinou jiného původu. Podobná praxe se zřejmě týká i venezuelské komodity. Dalšími státy, které podle Washingtonu slouží k utajování zdrojů, jsou Spojené arabské emiráty a Omán.

Spekulovalo se o tom, že Washington tuto praxi tiše toleruje s ohledem na současnou mezinárodní situaci. „Američané možná poněkud zavírají oči, protože jsou rádi, že mají na trhu co nejvíce barelů, které pomohou vytlačit ruskou ropu,“ citovala před časem Deutsche Welle energetického analytika Thomase O’Donnella.

Bílý dům se však proti těmto spekulacím ohradil a počátkem tohoto měsíce oznámil sankce na firmy v Číně, emirátech, Íránu a Vietnamu právě v souvislosti s tajným obchodem. „Spojené státy se zavázaly výrazně snížit íránský energetický vývoz a uvalí sankce na ty, kteří usnadňují íránský obchod s ropou a petrochemickými produkty,“ varovalo americké ministerstvo zahraničí.

Washington hledá páky na ropný kartel

Je tak otázkou, jaký budou mít americké sankce vliv na saúdské investice do íránského ropného sektoru. Jisté je, že Rijád je v poslední době dost odolný vůči jakémukoli tlaku ze strany Washingtonu. Biden loni věnoval spoustu energie tomu, aby přiměl ropný kartel ke zvýšení těžby suroviny v době, kdy se její ceny po začátku války pohybovaly kolem 120 dolarů za barel, a přiléval tak olej do inflačního ohně krátce před volbami do Kongresu. Dokonce do Perského zálivu zajel a vysloužil si kritiku za setkání s korunním princem Muhammadem bin Salmánem.

Reakcí byl přesto pravý opak – skupina OPEC+ na podzim oznámila, že sníží produkci o dva miliony barelů denně. Tohoto kurzu se držela i v době, kdy Evropská unie zaváděla přísné sankce na ruskou ropu, a panovaly tak obavy z nedostatku alternativ na trhu. Navíc se v poslední době objevují zprávy, že země Perského zálivu pomáhají Moskvě držet její těžební sektor nad vodou a dovážejí ruskou ropu a naftu.

Válčící stát v únoru oznámil, že od března v reakci na západní sankce a cenové stropy sníží produkci ropy o 500 tisíc barelů denně. Jenže Bloomberg konstatoval, že dosud neexistují žádné podstatné důkazy o tom, že k tomu skutečně došlo. Rusko ve snaze udat svoji ropu ještě více spoléhá na kupce z Indie a Číny, kde dokonce se Saúdy soupeří. V prvních dvou měsících letoška podle Reuters nahradilo Rijád v roli největšího dodavatele Pekingu, tento obchod meziročně stoupl téměř o čtvrtinu. Za celý loňský rok v dodávkách do asijské velmoci skončilo jen těsně druhé.

Některým americkým zákonodárcům mezitím dochází s kartelem trpělivost a předložili návrh antimonopolního zákona zvaný NOPEC, jenž by americkému ministerstvu spravedlnosti umožnil žalovat státy omezující obchod se surovinou. „Ropný kartel a jeho členské země potřebují vědět, že jsme odhodláni zastavit jejich protisoutěžní chování,“ uvedl republikánský senátor Chuck Grassley.

Tento plán se však objevil už několikrát a dosud vždy ztroskotal na odporu ropné lobby, včetně té domácí. Rijád už se proti němu ostře ohradil a uvedl, že zákon by podkopal investice do těžby, a vedl tak k nedostatku globální nabídky ropy.