Tlak na zmírnění Green Dealu sílí. Kromě útlumu byrokracie se hraje o klimatické cíle a odklad emisních povolenek
Evropská unie v současnosti řeší, jak dále naložit se svými klimatickými ambicemi. V době zvýšené geopolitické nejistoty a debat o evropské konkurenceschopnosti se část unijních politiků ptá, jestli si sedmadvacítka neukousla příliš velký zelený krajíc. Green Deal a s ním související politiky tak mohou doznat určitých změn. Momentálně se Brusel snaží firmy zbavit administrativní zátěže. Je možné, že se zmírní i plán na snižování emisí do roku 2040. Část zemí chce také odložit spuštění nového systému emisních povolenek.
Evropská komise nedávno odložila zveřejnění klimatického cíle bloku do roku 2040 na nejasně definované období „před létem“. Plán měl původně být hotový v prvním čtvrtletí, Brusel ale zjevně nesnadno hledá podporu pro závazek snížení emisí. „Je zřejmé, že potřebujeme trochu více času,“ řekl webu Politico na začátku dubna komisař pro klima Wopke Hoekstra s tím, že půjde o týdny až měsíce, než se podaří najít většinu.
Budoucí německá koalice si klade podmínky
Eurokomisař tehdy nebyl schopný jasně říct, zda je ohrožený samotný cíl devadesátiprocentního snížení emisí oproti roku 1990. A jasno zřejmě není ani nyní. Německý europoslanec z vlivné Lidové strany Hans-Peter Liese považuje tuto metu za příliš ambiciózní, blok by podle něj měl zvážit její snížení pro domácí průmysl. „Skutečně si myslíme, že když bude devadesát procent implementováno bez jakékoli flexibility, povede to k deindustrializaci,“ citovala ho agentura Reuters minulý týden.
Aktuální zprávy naznačují, že budoucí německá koalice CDU/CSU a SPD je ochotná devadesátiprocentní závazek podpořit, ovšem za jistých podmínek. Mimo jiné bude od komise zřejmě požadovat, aby země mohly místo snižování část emisí kompenzovat. V praxi by to znamenalo, že by do své klimatické rovnováhy zahrnovaly i úsilí o snižování znečišťování v zahraničí.
Debata o možnosti nákupu uhlíkových kreditů na mezinárodních trzích má však své odpůrce. Argumentují tím, že je těžké uhlídat, zda tyto nástroje v různých končinách skutečně fungují, a obávají se záplavy nevěrohodných uhlíkových offsetů.
„Seznam skandálů spojených s mezinárodními kredity je dlouhý – podvody, nedostatek environmentální integrity a drastický kolaps ceny uhlíku v EU,“ varovala kupříkladu Linda Kalcherová z evropského ekologického think tanku Strategic Perspectives. Myšlenka se nelíbí ani zeleně zaměřeným europoslancům, kteří tvrdí, že se zodpovědnost za boj proti klimatické změně takto přesune z bohatých zemí na chudé.
Kromě ČR chce odklad emisních povolenek i Estonsko
Některé unijní země, včetně Česka, se navíc domnívají, že za současných ekonomických a bezpečnostních okolností není vhodný čas na rozšíření evropského systému obchodování s emisními povolenkami (EU ETS 2) na dopravu a vytápění domácností. Má fungovat od roku 2027 a jeho kritici tvrdí, že zdraží benzin a zvýší životní náklady obyvatel.
Estonsko aktuálně vytváří koalici členských států, které chtějí bojovat za odklad zavedení těchto povolenek, nebo dokonce za zrušení záměru. Kristi Klaasová z ministerstva klimatu v Tallinu tvrdí, že klimatická politika musí dávat smysl. „Pokud zjistíme, že některá dříve dohodnutá opatření již nejsou vhodná, nebo pokud se změnily okolnosti, musíme přehodnotit, jak nejlépe postupovat. Klimatická politika není cílem sama o sobě, musí být v souladu s blahobytem lidí a ekonomickými zájmy,“ zdůraznila.
Tallin při hledání spojenců silně sází na Prahu a Varšavu. Připouští však, že dosáhnout změny bude těžké. „Proces funguje tak, že nejprve musí Evropská komise předložit iniciativu na úpravu systému obchodování s emisemi a následně musí být tato iniciativa schválena kvalifikovanou většinou. Pokud tedy změnu podpoří jen pár zemí, neprojde,“ podotkla.
Ani vedoucí Klimatýmu Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Tomáš Jungwirth Březovský si nemyslí, že toto tažení míří k jistému úspěchu, přestože vidí opozici vůči rozšíření povolenek a zdaleka ne všechny země se rozhoupaly k jeho zavádění doma. „Je tam šance, že by se to odložilo, ale nemyslím, že je příliš velká,“ podotkl. Sám varuje před opětovným otvíráním směrnice. Celý systém by podle něj nakonec mohl skončit ve chvíli, kdy se jiné státy na zavedení povolenek už připravují a ladí podpůrné sociální plány a fondy. Tím by se podle něj podryla důvěra ve fungování EU.
Snižováním byrokracie ke konkurenceschopnosti
Evropská unie zároveň v rámci snahy o posilování konkurenceschopnosti realizuje kroky ke snižování byrokracie. Tento týden definitivně schválila odklad uplatňování dvou směrnic, které po firmách požadují, aby zmírňovaly případné negativní dopady svého podnikání na životní prostředí a společnost a podávaly zprávy o udržitelnosti.
Jde o součást balíčku Omnibus, který Evropská komise představila koncem února s cílem zjednodušit pravidla ESG reportingu. Změny se týkají směrnice o vykazování podnikové udržitelnosti (CSRD, Corporate Sustainability Reporting Directive), její uplatňování bude odloženo o dva roky.
VIDEO: Večírek po studené válce skončil. Evropa už se nemůže spoléhat na Spojené státy, řekl Pojar v pořadu FLOW.
O rok se pak odkládá směrnice o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti (CSDDD, Corporate Sustainability Due Diligence Directive), která po firmách vyžaduje, aby identifikovaly a řešily nepříznivé dopady své činnosti na lidská práva a životní prostředí v unii i mimo ni v rámci svých dodavatelských řetězců.
Také v případě Omnibusu ale Jungwirth Březovský poukazuje na to, že řada firem se už připravovala na dříve schválenou legislativu. „Komise tak vytváří nepředvídatelné prostředí, část firem to tak bude poškozovat,“ podotkl. „Doporučil bych nedemontovat celý systém, to, co se za poslední roky přijalo. Bylo toho mnoho a pokrývalo to řadu oblastí, ale dávalo to smysl z hlediska směřování. Když to budeme jedno po druhém otvírat a vyhazovat, tak hrozí, že s vaničkou vylejeme i dítě,“ upozorňuje.
Kde vzít na všechno prostředky?
Není jasné, nakolik různé dílčí změny dokážou umlčet kritiky Green Dealu. Dlouhodobí odpůrci, především frakce Patriotů pro Evropu, kam patří například maďarský Fidesz, francouzské Národní sdružení a také česká uskupení ANO, Motoristé a Přísaha ho označují za unijní průmyslovou sebevraždu.
Po nástupu amerického prezidenta Donalda Trumpa averze vůči unijním klimatickým politikám ještě zesílila a část politiků ho považuje i za překážku ke zvyšování obranyschopnosti kontinentu. V Česku tento názor zaznívá hlavně z vládní ODS. „Nebudeme mít na zvýšení výdajů na obranu a nezměněný objem dekarbonizace peníze,“ varoval například před časem ministr financí Zbyněk Stanjura.
Expert z AMO ale tvrdí, že jde o typické falešné dilema, které je omezeno českým nebo středoevropským prostorem. „Otázka nestojí buď bezpečnost, nebo klimatické cíle. V řadě ohledů naopak vidíme souběh, typicky u energetické bezpečnosti, kdy stále financujeme ruskou válku na Ukrajině tím, že od Ruska kupujeme fosilní paliva,“ podotýká. „Diverzifikace zdrojů, zvyšování energetické účinnosti a přechod na obnovitelné zdroje jsou spíše součástí řešení,“ dodal.
I on však vnímá problematiku schopnosti Evropské unie ufinancovat všechny své politiky. „Klíčovou otázkou je, jestli bude vůle si společně půjčovat. Pokud chceme společně řešit klíčové problémy jako postavení Evropy ve světě a bezpečnost, tak potřebujeme vlastní zdroje. Bez společného půjčování to půjde těžko nejen v oblasti bezpečnosti, ale i v případě dosahování klimatických agend,“ je přesvědčen Jungwirth Březovský.
Sedmadvacítka nyní intenzivně jedná o tom, jak zvýšené obranné výdaje zaplatit. Kromě už dříve oznámených plánů, jako uvolnění fiskálních pravidel, se řeší i návrh na zřízení společného mezivládního obranného fondu, který by nakupoval a vlastnil obrannou techniku a účtoval členům poplatky za její používání. Zapojit by se do něj mohly i nečlenské země, především Británie, Norsko, Kanada a Ukrajina.
