Volkswagen i český autoland pod těžkou palbou. Je celní válka hřebíčkem do rakve, nebo se nemáme nervovat?
- Ačkoliv Česko není mezi osmi státy, kterým mají USA od února výrazně zvýšit dovozní cla, jejich případné zavedení by ho citelně zabolelo.
- Česko by doplatilo na silnou provázanost hlavně s Německem a jeho automobilovým průmyslem.
- Plán prezidenta Donalda Trumpa má však hned několik povážlivých trhlin, které mohou celní rošádu shodit se stolu, a to už tento týden.
Dánsko, Norsko, Švédsko, Francie, Německo, Velká Británie, Nizozemsko a Finsko. Dovoz zboží z těchto osmi zemí zatíží Spojené státy od února dodatečným desetiprocentním clem, dokud se Američanům nepodaří uzavřít dohodu o koupi Grónska, oznámil v sobotu prezident Donald Trump. Nevznikne-li finální dohoda do června, z dodatečných deseti se má stát hned 25 procent. Ačkoliv Česko nefiguruje mezi přímo penalizovanými, tak by s ekonomikou výrazně závislou na automobilovém průmyslu tvrdě doplatilo na avizované opateřní.
Manažeři automobilek ani dodavatelů nemají za vlády Trumpa klidné spaní. Cla, která se týkají automobilů a dílů, vzrostla už v první polovině loňského roku dokonce na 27,5 procenta. Koncem srpna pak uzavřely Evropská unie a Spojené státy rámcovou dohodu, která zavedla patnáctiprocentní strop - tedy šestinásobek oproti dlouhodobě platnému 2,5procentnímu clu - na většinu zboží včetně automobilů a dílů. Evropský parlament měl schvalovat evropskou část této dohody v právě probíhajícím týdnu. Nyní ovšem Trump avizuje „návrat“ k 25procentní úrovni, kterou evropský automobilový průmysl loni označil za fatální.
Spojené státy jsou totiž jedním z vůbec nejdůležitějších trhů například pro německé automobilky jako Volkswagen, BMW, Mercedes-Benz nebo Porsche. Poslední zmíněná značka patří k nejzranitelnějším, v zámoří totiž nevyrábí, všechny sportovní vozy na svůj největší trh dováží. Nejen těmto zmíněným automobilkám dodává díly i mnoho významných podniků vyrábějících v Česku. Například se jedná o dveřní či pedálové systémy z dílny Brano, systémy řízení a ložiska JTEKT, tažná zařízení nebo části golfových vozíků z Motoru Jikov či kovové díly Tawesco.
Donald Trump, cla a dopady na Česko
Nesčetně dalších dodavatelů nachází zakázky také ve francouzských továrnách Renaultu nebo v závodech britských automobilek. Pro kontext: z dat Českého statistického úřadu za rok 2024 vyplývá, že necelá třetina českého exportu o hodnotě téměř 1,4 bilionu korun mířila právě do Německa.
„Další navýšení cel pro země, které patří mezi naše hlavní obchodní partnery, by pro české exportéry bylo velmi špatnou zprávou. Mohlo by snížit jejich ziskovost nebo vést ke ztrátě dalších zakázek a zvýšenému tlaku na zaměstnanost v domácích závodech,“ varuje viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar.
„Nepřímý dopad na Česko odhadovalo ministerstvo financí na jaře 2025 (kdy Trump avizoval dvacetiprocentní cla na dovoz výrobků z EU) ve výši pět až sedm desetin procentního bodu ztraceného růstu HDP. Přímý dopad je omezený, automotive neexportuje ani jedno procento produkce do USA. Odhaduji však, že více než šedesát procent českého exportu míří do sektorů napojených na německý průmysl,“ uvádí expert na autoprůmysl z poradenské společnosti EY Petr Knap.
Zatímco aktuální hrozbu zvýšení cel zdůvodňuje Trump snahou ovládnout Grónsko, loni na jaře je vysvětloval touhou přimět byznys k tomu, aby investoval do výroby ve Spojených státech. K tomu částečně skutečně dochází, a to i v případě českých firem. Nové továrny v zámoří postupně rozjíždí výrobce autodílů Brano, producent nemocničních lůžek Linet nebo PBS Group zaměřující se na letecké motory.
Blafuje Trump, má na cla právo?
„Dvacetiprocentní clo je skutečně masivní, zařízne automobilky i dodavatele. Opasek si můžete utáhnout o sedm až deset procent. Ne o pětinu obratu,“ komentoval Juříček loňský růst cel na 27,5 procenta. Pokud Trump dostojí svým slovům, tak na scénář o téměř stejné intenzitě dojde od února, přičteme-li k aktuálně platné patnáctiprocentní sazbě dalších deset procentních bodů.
Pokud by se tak stalo, automobilky by musely ještě více zintenzivnit svou strategiii ,vyrábět tam, kde prodáváš’, míní Knap: „V EU, kde je nadbytek výrobních kapacit, tak uvidíme méně nových investic. Věřím, že většina škrtů by se měla odehrát v západní části Evropy, kde jsou dražší a méně využité automotive kapacity.“
Trumpův plán má ovšem hned několik potenciálních trhlin. Z hlediska obchodu funguje Evropská unie jako jednotná ekonomická zóna. Zatím tedy není jasné, jakým způsobem by případně bylo možné uplatňovat dodatečná cla jen vůči vybraným státům. „Německo a Francie se shodují, že se nenecháme vydírat,“ prohlásil v pondělí německý ministr financí a vicekancléř Lars Klingbeil spolu se svým francouzským protějškem Rolandem Lescurem. Po případném uvalení nových amerických cel by podle něj následovala „jasná a jednotná“ odpověď EU jako celku.
Otázkou také prozatím zůstává, zda má americký prezident ze své pozice právo na samotné zavádění cel. Zodpovědět ji může Nejvyšší soud USA, který se jí dlouhodobě zabývá. Už v úterý může zneplatnit loni zavedená cla, která přitom stojí na stejném legislativním základě jako ta, kterými Trump aktuálně hrozí kvůli Grónsku.
I kdyby soud cla neshodil, není vyloučené, že tak učiní sám Trump. Nebyl by to ani zdaleka první takový případ. Na Wall Street už si ostatně vysloužil nelichotivou přezdívku TACO. Trump always chickens out, tedy „Trump stejně vždy ucukne“, ve smyslu upustí od původně ambiciózních opatření. Ta buď zruší, odloží, nebo zavede v mnohem méně drastické míře. „S těmi cly bych se zase tak nenervoval. To jen kámoši jeho syna Barrona potřebují nakoupit pár akcií o něco levněji. Ve středu je po všem (nadsázka… tedy, snad),“ komentoval dění na síti X Petr Žabža, jenž řídí investiční produkty v Air Bank. A není sám.
„Trump si opět, jako mnohokrát loni, dal na zavedení cel čas, nyní do prvního února, takže zhruba dva týdny se ještě může jednat. Ještě skoro dva týdny má Trump na to, aby ucuknul,“ konstatuje ekonom Lukáš Kovanda. A připomíná, že před pár dny Trump avizoval sekundární cla na země, jež obchodují s Íránem, tedy hlavně na Čínu, Spojené arabské emiráty, Indii nebo Turecko. Těmto zemím měla okamžitě narůst celní sazba o 25 procent, jak uvedl Trump před necelým týdnem – dosud se tak nestalo.
Pokud by na zavedení dodatečných cel vůči osmero evropským zemím skutečně došlo, některé české firmy by na opatření mohly profitovat. Zatímco podniky z autoprůmyslu by převážně utrpěly, protože jsou navázané na finální exportéry z Německa, Francie či Británie, tak v Česku vyrábějící společnosti, které vyváží dokončené zboží, by získaly konkurenční výhodu. Země jako Česko, na které dodatečná cla nemíří, by totiž od února čelily zhruba poloviční celní sazbě. Ze situace by mohly podle Kovandy těžit zvláště Itálie a Irsko, které mají ze zemí EU poměrně výrazné obchodní propojení s USA.
„Evropa se nesmí nechat vydírat, zároveň je ale nutné s Amerikou nezpřetrhat vztahy a pokračovat v jednáni s cílem dohodnout se ohledně Grónska na vzájemné přijatelném kompromisu. Ted opravdu neni čas pro zpřetrhání transatlantických vztahů. To si vzhledem k bezpečnosti situaci ve světě teď Amerika ani Evropa nemůžou dovolit,“ říká Špicar.
