Když začínal, prosil kamarády a známé, ať si jeho ponožky objednají, aby se naplnil minimální výrobní limit. Dnes má Klub Pánů z Ponožkovic Petra Jandy přes sedm tisíc členů, kteří každý měsíc nacházejí ve své poštovní schránce nový pestrobarevný pár.
Janda přitom dlouho mířil jiným směrem. Na Oxfordu vystudoval diplomacii, poté pracoval v Komerční bance jako analytik nebo jako projektový manažer pro několik firem. Když viděl, jak náročné je dovést projekt k úspěchu, zlákala ho myšlenka vybudování vlastního. „Chtěl jsem si zkusit svůj malý, hledal jsem lehkou a ne moc velkou myšlenku,“ vzpomíná třicetiletý podnikatel, který přiznává, že na počátku nečekal, že by se mohl byznysu s ponožkami věnovat na plný úvazek.
Podnik vede v současnosti pouze s jedním kolegou, další grafici nebo programátoři nejsou kmenovými zaměstnanci. "Práci se snažíme hodně outsourcovat," vysvětluje Janda, který k založení Ponožkovic našel inspiraci při svém pobytu v USA.
„Jel jsem za kamarádem do New Yorku, tam jsem viděl, jak lidé nosí barevné ponožky do obleku. Chytlo mě to, koupil jsem si několik párů. Říkal jsem si, že je to skvělý nápad, vyrobit ponožku není nic složitého,“ popisuje a přiznává, že nápad klubu, který posílá ponožky poštou, rozhodně není originální myšlenka – pochází právě ze Spojených států. „Já jsem dal Ponožkovicím příběh, hravost a kabát,“ říká. Vstupní investice se vyšplhala na dvě stě tisíc korun.
V říjnu 2014 byla vyrobena první stovka ponožek, do poštovních schránek členů Klubu dorazila ale až listopadová série. Během Vánoc přibyly stovky dalších odběratelů, v lednu 2015 jich bylo pět set. Aktuálně Klub sdružuje přes sedm tisíc členů, oproti loňskému únoru to je stoprocentní nárůst. „Je to necelých dva a půl roku, co podnikáme, z nuly se roste rychle,“ směje se Janda. Zdůrazňuje přitom, že nejde ani tak o neustálé navyšování počtu členů klubu, jako o kvalitu nabízených služeb.
Současná výše měsíčních tržeb se pohybuje mezi půl až milionem korun. "V roce 2015 jsme se obratově pohybovali na úrovni nižších milionů. Míru meziročního nárůstu odhaduji na sto procent, účetní uzávěrku za rok 2016 máme ale až v červnu," přiblížil.
Zákazník si může objednat buď tří, šesti, devíti, nebo dvanáctiměsíční členství za 599, 1099, 1555, nebo 1999 korun. Ceny ponožek se od založení klubu k majitelově „hrdosti“ neměnily. „Už jsme ponožky posílali i do Kolumbie, Japonska nebo Vietnamu, to byly ale spíš jednotky. Plně nás vytěžují zákazníci v Čechách,“ uvádí Janda s tím, že expanzi za hranice v nejbližší době neplánuje.
Zákazníkům se snaží dodávat pokud možno nápadité a nevšední barevné ponožky. Původní nápad na vizuál ponožky se pak střetává s navrhováním ve výrobně. Ta je na Vysočině. „Počátečnímu brainstormingu při vymýšlení vizuálu ponožky nás je víc. Vznikne prvotní myšlenka, pak se jede do výroby. Jeden vzor ponožky znamená jeden den strávený u stroje,“ přibližuje Janda. „Zkoušíme vše možné, kreativní proces je o experimentování,“ říká a se zasmáním dodává, že inspirací může být jak moderní umění, tak kritické připomínky přítelkyně.
Ponožkovice jsou pánský klub, v roli zákazníka jsou ale často ženy, které členství kupují jako dárek. „Dělat dámské ponožky je složitější. Člověk totiž neví, co se jim líbí. Chtějí tam ten proužek, nechtějí? Ve výrobně je to taková chlapská rada nad barevnýma ponožkama,“ popisuje Janda s tím, že v konečném výsledku dělá ponožku tak, aby se líbila hlavně jemu. „Já nosím jenom ty naše a taky nechci být za úplného exota,“ vtipkuje.
Češi se podceňují, s našimi tuzemskými dodavateli i výrobci máme super zkušenost
Tři největší základní nákladové položky při výrobě ponožek jsou ty za materiál, stroje a lidskou práci. Záleží na tom, jak je proces automatizovaný. „Velkoprodukce v Turecku nebo Číně stojí na strojích, kde na začátku zmáčknete čudlík a na konci vyjede vyžehlený pár a hotovo,“ popisuje zakladatel klubu.
V Čechách pracují pletařky u strojů, každá má na starosti čtyři až šest strojů. Tím jsou i Jandovy náklady vyšší. „Ponožky kupujeme od dodavatele, který nám účtuje zato, že je hotový celý pár. Papírové etikety si necháváme vyrábět zvlášť,“ prozrazuje.
Na základě nasbíraných zkušeností ze studia na Oxfordu a z cestování po světě se Janda rozhodl vyrábět „ryze český produkt“ – upřednostnil tuzemské podniky podílející se na výrobě před zahraničními, které považuje v Česku za přeceňované.
„Naše zkušenosti s tuzemskými výrobci a dodavateli jsou super, z toho mám velkou radost. Češi se obecně podceňují, myslí si, že v zahraničí se pracuje lépe. Ve skutečnosti je to ale stejné, nebo u nás lepší,“ myslí si. „Když je něco českého, je třeba být na to hrdý. Často v mém okolí pozoruji, že se z lidí, co odešli do zahraničí, stali paradoxně velcí patrioti – vidí, jak to funguje venku, a poznají, že máme doma úžasné lidi,“ vysvětluje.
Součástí produktu je podle Jandy i způsob posílání ponožek přes poštu. Zákazník neví, co mu do schránky přijde a v lepším případě se může i těšit. „Když zapomene, je pak příjemně překvapen. Ponožky posílám i já sám sobě. Vím, jaké v zásilce najdu, i tak si ji rád otevřu,“ říká Janda. Klubisté však netuší, jak bude ponožka, kterou si objednali vypadat, i tak jich stále přibývá.
Aktuálně se budou Ponožkovice zaměřovat na nedostatky, které podnik brzdí – například umožnění zákazníkům objednávat v angličtině, zmodernizování webového portálu nebo dodávání ponožek ještě v den objednávky. „Dneska odesíláme zpravidla druhý den, takhle bychom mohli službu z pohledu logistiky výrazně zlepšit. Lidé kupující členství v klubu jako dárek často spěchají,“ vysvětluje zakladatel projektu, který mezi budoucí inovace řadí i kotníkové ponožky – i v dámské verzi. „Ženský by nám to neodpustily,“ vtipkuje.
Konce současného módního boomu pestrobarevných ponožek se Janda neobává, ujišťuje ho vědomí, že takovéto návrhy lidi baví. „Baví mě ráno otevřít šuplík a přemýšlet, kterou ponožku si vezmu. Není to něco, na čem člověk stráví moc času, je to ale příjemný – a to je hnací motor, lidi to baví,“ myslí si a předpovídá, že součástí normálního oblékání se barevné ponožky brzy stanou u většiny lidí.
Výhodou odvážně navržené ponožky prý je třeba oproti kravatě fakt, že si člověk může rozhodnout, jestli ji ukáže svému okolí – například když dá nohu přes nohu. „Tím přitáhne pozornost. Jednou byla móda divokých kravat. Rychle ale skončila – je to moc agresivní. První co uvidíte je, že má dotyčný růžové slony na kravatě. Ponožka je delikátní, hravá. Že je na pomezí toho, že je a není vidět, je důvod, proč může být barevná. U saka, košile či kravaty není úniku,“ naznačuje Janda.
Ten se nyní soustřeďuje na zdokonalení Ponožkovic tak, aby fungovaly více samostatně a aby se podíl jeho práce a investovaného času mohl co nejvíce snížit. I proto Janda nazývá rok 2017 rokem konsolidací. Cíl podniku totiž nespočívá v mohutném rozšiřování odběratelů, ale v schopnosti dlouhodobého fungování. „Dosáhnout dvacetileté tradice – to by bylo to hezké,“ zakončuje.
| Vystudoval diplomacii na Oxfordské univerzitě, poté pracoval jako analytik v Komerční bance. Později se živil jako projektový manažer, což ho inspirovalo pro nastartování vlastního projektu. Založil Klub Pánů z Ponožkovic, který od listopadu 2014 zasílá jednou měsíčně zákazníkům pár pestrobarevných ponožek. |
