Státní provozovatel energetické přenosové soustavy ČEPS ve čtvrtek oznámil, že z pověření státu od německé společnosti RWE kupuje šest tuzemských zásobníků plynu za 360 milionů eur, tedy přes 8,7 miliardy korun. Transakci, která by měla být dokončena do konce roku, ještě musejí schválit regulační orgány.
Cílem nákupu je podle premiéra Petra Fialy (ODS) získat kontrolu nad využitím zásobníků s plynem. „Vlastnictví zásobníků dá státu jistotu, že bude schopen ovládat to, jak se bude s plynem v případě krize zacházet,“ vysvětlil motiv akvizice premiér s tím, že plyn bude hrát v tuzemské energetice ještě dlouho významnou roli.
V tomto smyslu vláda dlouhodobě skloňuje sousloví energetická bezpečnost. Stát loni v létě odepřel možnost skladování plynu v českých zásobnících 13 firmám, které nevyužívaly pronajatou kapacitu. O největší prostor přišla společnost Moravia Gas Storage, kterou spoluvlastní ruský Gazprom, přičemž v celkovém objemu firmy ztratily možnost uskladnit 261 milionů metrů krychlových plynu.
Ovšem ozývají se kritické hlasy, že přímá kontrola zásobníků státem je nadbytečná, protože zmíněné nástroje k odebrání kapacit zafungovaly dobře. Podle těchto kritiků je výhodou naopak soukromé vlastnictví, a to kvůli tomu, že privátní firma je obecně lepším hospodářem.
ČEPS koupí celou společnost RWE Gas Storage CZ, která zásobníky nyní vlastní. Celkem jde o šest podzemních nádrží, které dosahují kapacity 2,7 miliardy metrů krychlových a které by měly zajistit asi 36 procent roční spotřeby plynu. Nákup by měl financovat samotný ČEPS z vlastních zdrojů, přičemž návratnost investice by podle Fialy neměla přesáhnout deset let.
ČEPS se po dokončení transakce stane největším provozovatelem zásobníků v Česku. Druhý provozovatel, skupina MND, obhospodařuje dva zásobníky na Moravě s kapacitou téměř 0,8 miliardy metrů krychlových.
V Dolních Bojanovicích na Hodonínsku provozuje podzemní zásobníky plynu také společnost SPP Storage, která ale spadá pod slovenskou společnost SPP Infrastructure, a proto úložiště plynu neslouží pro českou, ale pro slovenskou plynárenskou infrastrukturu.
Na otázky, zda je posílení státu v tomto oboru žádoucí, zda se nákup plynových zásobníků Česku vyplatí a zda zvýší jeho energetickou bezpečnost, odpovídají experti v následující anketě.
1. Je nákup zásobníků ze strany státu zbytečný, jak míní část kritiků? |
1. Z hlediska energetické bezpečnosti je koupě celkově dobrým krokem, byť ne nezbytně nutným. Po tom, co byla loni upravena pravidla pro skladování plynu, kdy může stát v určitých případech i odebrat obchodníkům nevyužívanou skladovací kapacitu, se nejedná o krok, který by bezprostředně výrazně posílil bezpečnost dodávek. Jde spíš o zjednodušení cesty, jakou stát může regulovat výši zásob plynu tím, že bude většinu skladovací kapacity přímo vlastnit. 2. Nebude například muset řešit případy jako v Dambořicích, kde spolumajitel tamního zásobníku Gazprom aktivně blokoval jeho plnění. Nebude muset jednat s provozovatelem zásobníku, aby povinnou kvótu naplnil navzdory tomu, že někdo záměrně nevyužívá svou pronajatou kapacitu. Zjednodušeně, stát bude mít provoz zásobníků plně ve svých rukou a vše bude moci řešit napřímo. 3. Tady nejsem schopen fundovaně odpovědět, takže bych se zdržel komentáře. 4. Není to pravidlem. Alespoň částečná účast státu v zásobnících je častá, ale jenněkde stát zásobníky kontroluje. Často je kontrola státu menšinová nebo někde stát jako vlastník absentuje. 5. Čím dál důležitější bude přeshraniční spolupráce, a tedy dostatečně hustá a flexibilní infrastruktura. To pomůže vyrovnávat případné nedostatky v zásobování nejen v plynovém sektoru. S tím souvisí takzvaná energetická solidarita. Do budoucna bude důležité, aby unijní členové nepřemýšleli jen v hranicích států, ale komplexně. Dlouhodobě by prospělo, aby Evropská unie vystupovala navenek co nejjednotněji k dodavatelům. Unijní trh má velkou sílu, čím jednotnější bude, tím výhodnější podmínky mohou jeho členové získat. |
1. Je to zase jeden ze zcela zbytečných nákupů, který je možná další krádeží za bílého dne. Stát si kupuje díru v zemi, se kterou jako s ničím neumí hospodařit, a nic to neříká o tom, jestli ten plyn, který bude vtláčen do zásobníků, bude státu. Stejně bude obchodníků s plynem, se kterými stát nic neudělá. Proto významnější zvýšení bezpečnosti dodávek plynu nevidím a celé to šlo udělat bez nákladů lepší regulací. 2. Ty možnosti jsou jen omezené. Mnohem větší smysl dává zlepšit aktivní dohled nad tímto regulovaným sektorem. Například stačí, aby stát změnil znění zákona tak, aby byl vůči obchodníkům přísnější. Pokud nyní museli naplnit plynem svou pronajatou kapacitu v nějakém časovém harmonogramu, může stát říct, že pro energetickou bezpečnost státu je potřeba, aby tak činili rychleji. V opačném případě jim může kapacitu odebrat tak, jak se to stalo loni. 3. K transakci nemám bližší informace, ale pokud stát přeplatil soukromé hráče, kteří na těch dírách v zemi měli ekonomický zájem, kteří působí v oboru, mohou využívat synergií a podobně, tak je jasné, že stát musel zaplatit cenu, která je zkrátka vysoká. Z toho jasně vyplývá, že ekonomická návratnost nebude tím, na co stát akvizicí cílil, a prémie za „bezpečnost“, kterou zaplatil, je diskutabilní. 4. O tomto nemám dostatek informací, ale jako argument bych to za relevantní nepovažoval. 5. Smysl určitě dává, aby stát vlastnil strategické rezervy v plynu, stejně jako u ropy. Minulý rok k tomuto kroku vláda sáhla, tento přístup se ukázal jako funkční a měl by být dostatečně účinný i do budoucna. Kromě toho by měl stát udělat vše pro to, aby umožnil efektivní fungování trhu, a měl by precizovat regulaci v oboru tak, aby co nejvíce zabránila nežádoucím jednáním, například porušení obchodních smluv. |
1. Přímá kontrola státu nad zásobníky naplňuje cíl v podobě získání kontroly nad strategickou energetickou infrastrukturou. 2. Vlastnictví zásobníků eliminuje například případy blokování kapacit včetně složitých smluvních konstrukcí. V budoucnu může být infrastruktura doplněna také o státního obchodníka, což považuji za možný plán státu. 3. Cena pod devět miliard korun je přiměřená. 4. V rámci Evropské unie je situace různá, ale trend je takový, že státy své pozice v rámci energetické infrastruktury posilují. 5. Možností je více. Jednou z nejdůležitějších je výstavba nových výrobních zdrojů, ať už plynových, nebo jaderných. |
