Nejčernější scénáře energetické krize už opět naplňují definici jen pouhých teoretických úvah. Pokud nenastane nic neočekávaného, Evropu už riziko nedostatku plynu trápit nemusí, míní analytik společnosti EGÚ Brno Michal Kocůrek.
Co by se muselo stát, aby v Evropě nebyl dostatek plynu?
Zásobování Evropy neruským plynem funguje velmi dobře a ve spojení se sníženou spotřebou plynu umožnilo všem evropským státům projít celou energetickou krizí bez nutnosti omezovat dodávky spotřebitelům. Není třeba se tedy bát toho, že by nebyl plyn. Pouze se můžeme obávat toho, jak vysoko může vzrůst cena v případě souhry řady negativních událostí. Tím může být například brzký nástup velmi studené a dlouhé zimy, závažný technický problém na některém z hlavních plynovodů, podobný problém některého z velkých producentů LNG, silnější než očekávané posílení poptávky v jižní Asii a Číně a konečně cílené zastavení dovozu plynu z Ruska.
Jaký očekáváte vývoj cen na velkoobchodním trhu?
Při soudobé kombinaci několika výše zmíněných faktorů lze krátkodobě očekávat podobné cenové výkyvy, jaké jsme zažívali loni v zimě. Ne však rekordní hodnoty z loňského srpna.
Bude se Evropa pokoušet získat dlouhodobé kontrakty?
Zatím sledujeme velmi zdrženlivý přístup. Od vypuknutí války na Ukrajině podepsaly dlouhodobější smlouvy pouze polská státní společnost PGNiG, německé společnosti EnBW, RWE či SEFE, a to na 15 až 20 let s americkými či blízkovýchodními exportéry. Celkový objem činí asi 16 miliard metrů krychlových plynu ročně.
Kontrakty mají většinou trvání za hranice roku 2045, což může být z hlediska dekarbonizačních cílů EU komplikace. Letošní zkušenost postupného poklesu cen spolu s očekáváním výrazného růstu produkčních LNG kapacit po roce 2025 může řadu importérů utvrzovat v přesvědčení, že krátkodobé nákupy mohou být finančně výhodnější. Vedle toho se také začínají objevovat opční kontrakty, které umožní nakupujícímu uzavřít dodávkový kontrakt s opční prémií, nicméně s otevřenou možností neodebrat plyn v případě potřeby.
Jaké mají dlouhodobé kontrakty výhody a nevýhody?
Nevýhodou těchto kontraktů je právě dlouhodobý závazek odběru v situaci výrazných změn v energetice a prudkého nástupu nových technologií. Budoucí role plynu v energetickém mixu se aktuálně velmi komplikovaně předpovídá, neboť energeticko-klimatická politika EU do určité míry diskriminuje zdroje na zemní plyn. 
Podepsat kontrakt na dvacet let s dodávkou od roku 2027 představuje pro většinu importérů aktuálně velké riziko, že v polovině horizontu se poptávka propadne třeba na polovinu. Výhodou takového kontraktu je naopak signál pro celý plynárenský sektor, že dodávky plynu jsou do budoucna zajištěny za stabilních a mnohem lépe predikovatelných podmínek. Důležitý však není pouze časových horizont kontraktu, ale konkrétní podmínky spojené mimo jiné s cenotvorbou.
Německo se tento týden přiblížilo výstavbě LNG terminálu Mukran, jehož kapacitu by mohli využívat i dodavatelé plynu do Česka (terminál bude mít výhodné napojení na již existující plynovody směřující právě do Česka – pozn. redaktora). Využijí toho?
Dlouhodobá kapacita terminálu Mukran v objemu čtyři miliardy metrů krychlových na deset let byla nabízena po celý červenec a skončila 4. srpna naplněním rezervační kapacity. Není mi známo, zda se do procesu zapojil také ČEZ. Provozovatel terminálu očekává spuštění v prosinci letošního roku a je pravděpodobné, že zbylou kapacitu v objemu až 3,5 miliardy metrů krychlových ročně bude dále nabízet v rámci krátkodobých aukcí včetně kapacity na první měsíce roku 2024.
Zde má ČEZ samozřejmě možnost se dále zapojit v případě zájmu. Pokud by ČEZ cílil na dlouhodobou rezervaci, určitě se mu může časem otevřít mnohem širší nabídka včetně polského terminálu v Gdaňsku, dvou pevninských a dalších tří plovoucích terminálů v Německu. Také již existující plovoucí terminál v Lubminu od příštího roku navýší svou kapacitu díky přesunu do přístavu Mukran.
