Nervozita na evropském energetickém trhu pomalu vyprchává. Díky překotné výstavbě LNG terminálů se Evropa dokázala vymanit ze závislosti na ruských dodávkách a nahradit je právě zkapalněným plynem ze všech koutů světa. Dostatek plynu pro topnou sezónu by tak podle analytiků neměla ohrozit už ani chladnější zima.
Evropské přímořské země pokračují v rychlém budování přečerpávacích stanic zkapalněného plynu. Jen od začátku tohoto roku byly zprovozněny terminály ve francouzském Le Havre, v italském Piombinu nebo v německých přístavech v Brunsbüttelu a Lubminu.
Pro Evropu to znamená navýšení kapacity o 17,5 miliardy metrů krychlových zemního plynu na 246 miliard kubíků. V procentuálním vyjádření se schopnost importovat zkapalněný plyn do evropské infrastruktury od začátku roku zlepšila o zhruba osm procent.
Do konce nadcházející topné sezony se navíc evropské zplyňovací kapacity terminálů opět zvýší. „V průběhu tohoto roku případně v prvním čtvrtletí roku 2024 budou ještě zprovozněny další tři terminály v Německu a jeden v Řecku. Polsko také dokončí navýšení kapacity pozemního terminálu ve Svinoústí,“ vyjmenovává analytik poradenské společnosti EGÚ Brno Michal Kocůrek.
„Celkově se tak ke konci roku 2023 v regionu střední Evropy rozroste regasifikační kapacita na úroveň přes 40 miliard metrů krychlových plynu,“ dodal s tím, že aktuálně je kapacita tohoto regionu na úrovni 24 miliard.
Akceschopné přímořské státy tak podle Kocůrka umožnily, aby všechny evropské země prošly celou energetickou krizí bez nutnosti omezovat dodávky spotřebitelům.
Přestože se odborníci shodují, že nedostatek plynu by dnes mohla způsobit jen extrémně mrazivá a dlouhá zima nebo útok na plynárenskou infrastrukturu, ceny zůstávají volatilní a hlavně zhruba dvakrát vyšší než před krizí. V úterý odpoledne se měsíční kontrakt na rotterdamské burze prodával za zhruba 43 eur za megawatthodinu.
„Další cenový vývoj ovlivní například počasí během topné sezóny nebo úspěšnost projektu společných nákupů plynu, o jehož výsledcích zatím moc nevíme,“ říká plynárenský expert Vratislav Ludvík s tím, že v období zimy lze očekávat ještě výraznější cenové výkyvy, zejména směrem vzhůru.
Riziko větší volatility zvyšuje podle Kocůrka i skutečnost, že Evropa ruský plyn nahrazuje převážně krátkodobými nákupy LNG, jehož cena se tvoří na základě aktuální celosvětové nabídky a poptávky.
Ceny pro evropské odběratele tak ovlivňují jakékoliv zprávy z oboru – například i stávka australských producentů LNG, kteří přitom do Evropy ani nedodávají.
Na evropské politiky tak roste tlak, aby zajistili dlouhodobější kontrakty, které by cenové výkyvy tlumily. Na tom, zda se vyplatí, se však ne všichni shodnou. Nikdo totiž zatím nedokáže říct, jaká bude role plynu v evropské energetice za deset dvacet let.
Šéf Českého plynárenského svazu Josef Kotrba se například domnívá, že dlouhodobější kontrakty dávají smysl, protože Evropa se bez plynu podle něj neobejde ještě celá desetiletí. „Možnosti dlouhodobých kontraktů by proto mělo zkoumat i samotné Česko,“ tvrdí.
Větší podíl dlouhodobějších kontraktů dává smysl i Kocůrkovi, přestože současný trh postavený na spotových cenách se v období klesajících cen plynu ukázal jako funkční. Problém s dlouhodobějšími kontrakty má však především Evropská komise, ale i část politiků, která tlačí na rychlejší odchod od fosilních paliv.
Zajistit bezpečnost dodávek lze ale i jinými cestami, u nichž už shoda panuje. Aby byl evropský trh plynem ještě zdravější, čeká ji podle Ludvíka systémové přesměrování toků plynu a dobudování nových přepravních cest. „Ve hře je vytvoření velkokapacitního přepravního koridoru ze severu Evropy na jih, konkrétně z Německa do Itálie, díky kterému by došlo i k propojení na norský a alžírský plyn,“ říká Ludvík. Po skončení války pak podle něj mělo následovat opětovné využití směru východ-západ, a to zejména s ohledem na rozsáhlá naleziště plynu, kterými disponuje Ukrajina.
Samotné Česko může podpořit svou nezávislost na trhu s plynem třemi způsoby, míní Kotrba. „Kromě toho, že by mělo zkoumat možnosti dlouhodobých dodávek, musí hlavně rozvíjet a udržovat svou plynovou infrastrukturu a posilovat její propojení dalšími směry. A zanedbávat by nemělo ani oblast úspor včetně podpory modernizace spotřebičů,“ upozorňuje Kotrba. Plynu bude totiž podle něho v rámci dekarbonizace potřeba nikoliv méně, ale naopak více, a to zejména v oblastech, jako je výroba elektřiny a tepla.
