První nájemci se na Barrandovské terasy nastěhují na podzim. Cena zůstává tajemstvím

Barrandovské terasy

Barrandovské terasy Zdroj: E15 Michael Tomeš

Barrandovské terasy
Nová jižní budova Barrandovských teras
Nová jižní budova Barrandovských teras
Barrandovské terasy
Barrandovské terasy
11
Fotogalerie

Po více než dvaceti letech opět ožijí ikonické Barrandovské terasy. Rekonstrukce historické restaurace ještě sice neskončila, ale vedle ní vyrostly dvě nové budovy s 61 apartmány. Ty na podzim přivítají první nájemce. O návrh budov se postaralo architektonické studio Kuba & Pilař. Výši nájemní ceny si investor Michalis Dzikos zatím nechává pro sebe. Rekonstrukce historické budovy by měla být finálně dokončena za 12 až 18 měsíců. Největším úskalím jsou interiéry.

V roce 2003 začalo studio Kuba & Pilař navrhovat ubytovací zařízení na Barrandovských terasách. V původním návrhu zamýšlel investor Michalis Dzikos využít severní budovu, která je dále od historické budovy, jako hotel. Vše se ale změnilo s finanční krizí v roce 2008.

Místo zahájení stavby, která byla na daný rok naplánovaná, investor projekt  z finančních důvodů pozastavil až do roku 2017. Po devíti letech rozhodl investor o znovuotevření projektu s odstoupením od záměru s hotelem. O šest let později tak na Barrandově otevírá terasy s téměř pěti a půl tisíci metrů čtverečních apartmánů v jižní i severní budově. 

Budovy s ubytovacím zařízením jsou rozdělené na jižní budovu, která navazuje designem i výškou na historickou budovu, a na severní budovu. Ta naopak na původní restauraci architekta Urbana nenavazuje. Právě hmotová návaznost nových objektů na stavbu původní restaurace byla pro Kubu a Pilaře stěžejním problémem. „V rámci našeho architektonického návrhu jsme na tuto skutečnost zareagovali vytvořením dvou budov, které jsou záměrně odlišně tvarově pojednány – lichoběžník a vlnovka, oba objekty ovšem respektují úroveň římsy stávající budovy restaurace,“ uvedl Ladislav Kuba. 

Křivku původního oplocení Barrandovských teras sleduje dvoupodlažní esovitě prohnutá podélná jižní budova. Na místě bývalého baru Trilobit, který v roce 2001 vyhořel, je budova zvýšena o jedno podlaží. Tímto způsobem chtěli architekti reagovat na původní kompozici Urbana. Vše doplňuje i světlá fasáda, která ladí se světlým exteriérem historické budovy. 

Jižní budova nabízí 16 mezonetových apartmánů v dispozicích 2+kk, 4+kk a 6+kk. Každý má vlastní vstup a díky velkorysému prosklení i výhled na Vltavu. Mezonety se nacházejí v blízkosti venkovních teras nad Barrandovskou skálou, které slouží k odpočinku a relaxaci.

Severní budova upoutá černou fasádou a moderním designem, který nekoresponduje s historickou budovou v takovém měřítku jako jižní budova. Podle Ladislava Kuby to ale neznamená, že by budovy nemohly koexistovat vedle sebe. „Je pravda, že jsou budovy z jiného těsta, ale celá dostavba jednotného vzhledu by působila jako příliš velká hmota,“ vysvětluje Kuba.

Oproti původnímu návrhu, kdy měla severní budova sloužit jako hotel, se návrh na 45 apartmánů nijak zásadně neliší. Výjimkou jsou ale okna, která měla být dříve menší. Dnes apartmánům dominují okna, která zabírají výšku celého podlaží. Na rozdíl od jižní budovy najdete na severu apartmány v dispozicích už od 1+kk, ale pouze do 4+kk.

Zásadním problémem je otázka hluku. Kvůli blízkosti vytížených dopravních tepen nejsou Barrandovské terasy žádnou oázou klidu. Přesto se architektům podařilo v severní budově vytvořit klidné zázemí v atriu, kde se mohou scházet nájemníci. Ti kromě toho ocení i specifické řešení předsazené fasády z kovových posuvných okenic. Díky těm se apartmány zbytečně nepřehřívají a není nutné využívat vzduchotechniku, ačkoli některé apartmány mají na zavedení klimatizace prostor.

Parkovací stání jsou ukrytá pod severní budovou s kapacitou 16 míst a dalších 50 míst nabízí podzemní parkoviště pod nádvořím areálu. Zaparkovat auto je možné i před jižní budovou, kde se nacházejí nižší desítky parkovacích míst. Právě tato parkovací stání se stala předmětem sporu s památkovým ústavem, který požadoval celistvou plochu před budovou. Architekti naopak chtěli prostor nabourat žulou. Návrh ale neprošel a celý prostor je vyasfaltovaný.

Rekonstrukce historické budovy

Poctu Maxi Urbanovi, který funkcionalistickou dominantu Barrandova navrhl ve dvacátých letech minulého století, se rozhodl složit architekt Ondřej Kukral. Rehabilitaci významných staveb se Kukral nevěnuje poprvé. Za sebou má mimo jiné rekonstrukci bývalé Cyrilometodějské záložny na Zelném trhu v centru Brna, kterou dnes dohledáte jako hotel Grandezza, nebo rekonstrukci nového zámku v Ratbořicích u Kolína na dnešní hotel Chateau Kotěra.

Dnes může Kukral představit téměř dokončený exteriér historické budovy, interiéry by měly být dokončeny příští rok. Nejživější debata se týkala fasád, kde byly provedeny nové omítky. „Před stanovením konečné vrstvy fasády proběhla celá řada kroků v hledání nejvhodnějšího materiálu, který by odpovídal původnímu vzhledu stavby, a přitom byl v dnešní době proveditelný. Náročné bylo stanovit množství slídy ve směsi a způsob jejího nanášení,“ vysvětluje Kukral. 

Stěžejním prvkem celé rekonstrukce je zábradlí, které lemuje terasy po celém obvodu. Jeho vzhled je pro stavbu typický. Možná i proto považuje Kukral jeho rekonstrukci za mistrovské dílo celé své práce na Barrandovských terasách. Společně se žlaby bylo zábradlí v dezolátním stavu a neodpovídalo dnešním standardům.

Celý projekt Barrandovských teras byl původně, jak upozorňuje Kukral, zamýšlen jako letní sídlo. I kvůli tomu zchátraly zmíněné žlaby, které nedokázaly odolávat mrazu. 

„Nejvíc pyšný jsem na to, že vzhled odpovídá tomu starému, a přitom jsme odstranili všechny tyhle defekty techniky,“ dodává Kukral.

Další rok až rok a půl se bude Kukral věnovat rekonstrukci vnitřních prostor. Situaci uvnitř budovy značně zkomplikoval stav betonových konstrukcí, které byly degradovány špatnou údržbou v minulosti a původními standardy, jež neodpovídají dnešní době. Jako řešení zvolil Kukral zpevnění budovy pomocí vložených ocelových konstrukcí.

Díky tomu zvládl zachovat původní tvar budovy a předešel zbytečnému bourání. Stejně tak konstrukce stropu musela být vyztužena, aby měla potřebnou nosnost a aby odpovídala současným normám. „Veškeré tyto práce musely být konzultovány s památkáři a prováděny doslova metr po metru,“ uvedl Kukral.