V Česku se při politickém rozhodování stále akcentují spíše emoce a pocity než tvrdá data, řekl na debatě Urbis futura v Karlových Varech analytik cestovního ruchu a jednatel společnosti Kreia Group Ondřej Špaček. Bez dat nedokážeme odpovědět ani na otázku, jestli je karlovarský filmový festival přínosný pro stát. Jen státní pokladně přitom vydělá 250 milionů korun, obecním rozpočtům pak dalších 50 milionů.
Během zhruba týdenního festivalu přitom hosté celkem utratí až tři čtvrtě miliardy korun, část z toho přivezou do Karlových Varů návštěvníci ze zahraničí. „Když pak člověk vidí tato data, je jasné, že se festival bohatě vyplatí státu i obcím. A měli bychom takových akcí naopak pořádat ještě více. Příkladem může být MotoGP v Brně, na kterou jsme se radši vykašlali, než bychom do ní investovali. Tato akce byla přitom ještě výnosnější než festival v Karlových Varech,“ uvedl datový analytik Ondřej Špaček na debatě, kterou moderoval šéfredaktor E15 Nikita Poljakov.
Architekt Petr Hájek, rodák z Karlových Varů, který je také autorem nového multifunkčního sálu v rekonstruovaných Císařských lázních, oživil na debatě projekt dokončení lanovky vedoucí od Vřídla na rozhlednu Tři kříže.
„Je tam už připravené koryto pro lanovku, je to příležitost, kterou bychom měli využít, stavební pozemek, který už někdo vyrobil. Nad lanovou dráhou by se pak daly postavit lázně. Lázeňství není jen o koupelích, ale také o výhledech, atmosféře,“ řekl Hájek. Karlovy Vary jsou podle něj krásné město, které toho vlastně moc nepotřebuje. „Pokud něco, tak ne hardware, ale obsah, takže určitě by tu měla vzniknout vysoká škola,“ doplnil architekt.
Přitom právě za zajímavým „hardwarem“ ve Varech Hájek stojí. Jeho studio navrhlo inovativní vestavbu do novorenesanční budovy Císařských lázní, která pochází z konce 19. století a od roku 2010 je chráněna jako národní kulturní památka. Vestavba se vznáší uprostřed dvorany na šesti ocelových nohách. Konstrukce se totiž důsledně vyhýbá jakémukoliv přímému kontaktu s historickou budovou i s původními litinovými sloupy při obvodových stěnách. Jednotlivé díly do ní byly dosazeny skrze otevírací střechu a až na místě složeny v kompaktní celek.
„Bylo to jako stavět plachetnici v lahvi. Nejprve jsme museli vše vyrobit a nanečisto sestavit v hale, abychom věděli, že nic nechybí. Poté bylo nutné vše očíslovat, rozložit a zase sestavit v atriu budovy. Šlo o mravenčí práci,“ popsal Hájek.
Česká města a jejich obyvatelé se v posledních dvaceti letech výrazně změnili, což má dopad na proces přípravy důležitých staveb. „Dnes je třeba obyvatele mnohem více informovat o záměrech, které se chystají v jejich okolí. Lidé jsou mnohem víc vzdělaní a už se tolik nebojí využít možností, které jim dávají zákony,“ uvedl architekt Jiří Řezák ze studia Qarta Architektura, které se v minulosti podílelo například na proměně pražského Karlína ze zanedbané čtvrti na vyhledávanou prestižní lokalitu.
Česko má ale před sebou v případě staveb a veřejného prostoru stále mnoho výzev. Jednou z nich může být snadnější povolování staveb ze dřeva. „Ve Vídni teď vzniká mrakodrap s 24 podlažími, jehož hlavním materiálem je speciálně lisované dřevo. Ani tam to nebylo jednoduché prosadit, ale jde to,“ popsal Martin Skalický, předseda poradenského týmu investiční skupiny Progresus a expert na udržitelné technologie.
