U stavebních zakázek, o které dříve usilovali tři čtyři uchazeči, dnes soutěží třeba osm firem, často nad hranicí svých kapacit a s nereálně nízkými cenami. Tato cesta nemůže pro některé z nich dopadnout dobře, očekává pročištění trhu předseda představenstva společnosti Strabag Ondřej Novák.
Jak těžké problémy vám působí ostrý růst cen stavebních materiálů?
Komplikace nám to působí ve všech oblastech, nejvíce v pozemním stavitelství. Růst cen je znatelný u betonářské výztuže, kde jsme se dostali o 35 až 40 procent výše ve srovnání s loňským létem. U tepelných izolací a hydroizolací se ceny zvedly meziročně až dvojnásobně.
Druhá věc je, že materiál není dostupný. Máme ho na zakázky objednaný na určitý termín a dodavatel nám sdělí, že ho prostě nemá. Problém je také s výrobky, jako jsou plastová okna nebo plastové kanalizační trubky. Obrovská poptávka zvedá ceny dřeva, ať už jde o výrobky ze dřeva anebo i holé řezivo na stavby.
Problém je také s elektronikou. V rámci digitalizace například vybavujeme stavbyvedoucí tablety, aby měli veškerou dokumentaci ke stavbě stále při ruce a aby aktualizace probíhaly online. Tato elektronika, stejně jako třeba naváděcí systémy pro stavební mechanizaci, se ovšem neobjede bez čipů. Všechny tyto komodity teď buď vůbec nejsou, anebo jsou dražší o desítky procent.
Co dělají drahé suroviny se ziskovostí?
Logicky to padá do nákladů a ziskovost se snižuje, nebo dokonce padá pod nulu. Máme stavby, které kvůli tomu zřejmě skončí se ztrátou. S rostoucími cenami materiálů musíte u staveb kalkulovat už na začátku. Máte zasmluvněnou částku po celou dobu výstavby a vyšší náklady jdou na naše bedra jako stavitele. Je to tak u soukromých projektů a také u většiny veřejných staveb.
Pouze u velkých infrastrukturních zakázek vypsaných podle mezinárodních standardů RED FIDIC, jako například u Správy železnic a Ředitelství silnic a dálnic, se připouští určitá valorizace. Problém je, že v prvním kalendářním roce stavby valorizace možná není. Když tvoříme kalkulaci pro státní investory na projekty s inflační doložkou, tak si podle daného vzorce výši valorizace vypočteme. Snažíme se tedy predikovat, jaká bude inflace napřesrok. Je věštěním z křišťálové koule, kolik získáte na valorizaci od zadavatele a kolik si budete muset doplatit sami.
A jaká je situace v soukromém sektoru?
Na začátku pandemie nastal šok. Dnes se trh trochu stabilizuje a vrací se chuť stavět. Nemůžeme ale čekat, že bychom si nárůst cen u vstupů mohli fakturovat a investor nám jej uhradil. Pro nás je teď ovšem zásadní, aby soukromý sektor pod vlivem obav z dalšího vývoje nepřestal stavět. V pozemním stavitelství je dnes vidět, že je na trhu více kapacit než staveb. To je důsledek covidu, kdy firmy tlačí ceny dolů a soutěží na hranici nulového zisku.
Takže se trh pročistí?
Myslím, že ano. Nevím, nakolik výrazně, ale pozoruji, že u zakázek, kde dříve byli tři čtyři uchazeči, dnes soutěží třeba osm firem, a to často nad hranicí svých kapacit a s nereálně nízkými cenami. Touto cestou, která nemůže mít šťastný konec, se vydat nechceme.
Ale řada menších firem v rámci soutěžení do sebevražedných cen půjde a doplatí na to.
Ano, může se to stát. A nemusí to být nutně případ pouze malých firem.
Kdy se podle vás ceny stabilizují?
Jsem optimista. Sice nám růst cen působí obrovský problém, který se zásadně dotýká výsledků staveb, ale taková je realita. Na druhé straně si myslím, že je to do značné míry dopad komplikací v rámci logistiky, kdy se suroviny kvůli pandemii nemohly dostat tam, kam měly. Tyto důsledky mohou doznívat třeba ještě půl roku. Jakmile se však materiály dostanou na trh a budou dostupné, začnou ceny klesat. To, co zažíváme dnes, rozhodně nemusí platit v roce 2022.
Zaregistrovali jste, že by samosprávy kvůli omezení příjmů rušily plánované zakázky, nebo jich obecně ve srovnání s obdobím před pandemií bylo méně?
Zatím to nepozoruji, ale je těžké odhadnout, jak se situace vyvine. Chápu obavy starostů, že nebude dost peněz. Možná je to i trochu předvolební harašení. Nebojím se o letošní rok. Blíží se volby a určitě se bude dál stavět, co se naplánovalo. To, z čeho mám obavy, je, zda budou všechny předvolební sliby platit i v příštím roce.
Po volbách se může ukázat, že se peníze v rámci covidu „malovaly na papír“ a nejsou. To by pak pro stavebnictví znamenalo to nejhorší, co se může stát a co se stalo už v minulosti, tedy že někdo zastaví investice. Protože stavebnictví je obecně velkou měrou závislé na veřejných investicích.
Nezbývá než věřit, že pokud vláda slibuje, že v rámci covidu nebude omezovat investice, tak to skutečně bude platit. A že i po podzimních volbách bude dostatek financí ve Státním fondu dopravní infrastruktury na to, abychom se z tohoto těžkého období proinvestovali. Je pozitivním signálem, že se v tuto chvíli projektuje a příprava staveb se nezastavila.
Svět se potýká s nedostatkem surovin:
