V Česku jsou desítky lidí, kteří si dali za úkol vrátit život zchátralým zámkům a hradům. Jedná se o restituenty i o nové investory. Web E15.cz v seriálu mapuje jejich mnohdy obtížný boj za záchranu památek, které by se za jiných okolností staly zbořeništěm. Další zastávkou je zámek Stránov, který zvelebuje ekonomka a podnikatelka v zemědělství Zuzana Pavlík Šimonková.
Zámek Stránov, který stojí v obci Jizerní Vtelno u Mladé Boleslavi, vlastnilo v průběhu historie několik rodů. Posledním majitelem se stala rodina prezidenta Škodových závodů Josefa Šimonka, který byl za zásluhy o rozvoj průmyslu povýšen do baronského stavu. Baron Šimonek a jeho rodina žili na Stránově až do roku 1950. Po znárodnění sloužil zámek jako dětský domov a potomkům Josefa Šimonka se vrátil v restituci v roce 1990.
„Můj pradědeček tady žil s rodinou od svatby v roce 1920 do roku 1950, kdy za tragických okolností zemřel a moje prababička Boženka odcházela ze Stránova jenom s košíkem, ve kterém měla urnu manžela. Odešla na místní faru, kde ji pan farář přijal, a žila tam do roku 1975. „Dost štvala místní komunistickou smetánku, protože byť se jí život změnil, byla hrdá a každou neděli chodila na korzo, kde ji lidé zdravili ‚ruku líbám, milostivá paní‘, jak byli zvyklí, a ne ‚čest práci‘,“ hovoří o minulých dobách současná zámecká paní Zuzana Pavlík Šimonková.
Nejdražší domy České republiky:
Zámek po znárodnění nezůstal opuštěný, jen interiéry byly necitlivě přebudovány pro potřeby dětského domova. Jeho éra skončila v roce 2004. „Zámek jsme restituovali v roce 1990, kdy ho získal bratr mého dědečka Jiří Šimonek. Vrátili jsme se ale až po ukončení činnosti dětského domova, který si vybudoval vhodnější nemovitost v sousední obci. Pro mě to bylo ze začátku těžké období. Kostel neměl ani věž, ani střechu a rostly v něm stromy. Brána do areálu zámku nám nepatřila. Zámek byl přebudovaný na režim dětského domova, takový nemocniční model s omyvatelnými nátěry na zdech. Na podlahách bylo linoleum,“ vzpomíná na své první zámecké zážitky Zuzana Pavlík Šimonková.
Majitelka zámku je inženýrkou ekonomie a řídí provoz své lesnicko-zemědělské firmy, která hospodaří na šesti stech hektarech rodinných polí a dvou tisících hektarech lesů. Kromě Stránova se stará i o zámek Lobeč, kde s rodinou žije, a o hrad Houska, který také patří do rodového majetku a dědictví po Josefu Šimonkovi.
„Můj otec po restituci udělal velkou část práce, takže nám nikam neprší, všechny objekty mají okna a dveře a všude funguje elektřina. Práce se udělalo opravdu hodně. Člověk to musí mít rád a musí mu to přinášet potěšení. Pole a lesy má ledaskdo, ale zámek tolik lidí nevlastní,“ říká Zuzana Pavlík Šimonková s tím, že s rekonstrukcemi Stránova začali mezi lety 2010 a 2012. Za tu dobu je opravené přízemí, mezipatro a první patro. Druhé patro zámku rekonstrukce ještě čeká.
V opravených chodbách a místnostech jsou tradiční parkety, výmalba i nábytek. Část je věnovaná expozici starých hraček, kočárků a panenek. Na chodbách je v kontrastu s romantickým interiérem instalovaná výstava fotografií industriálních staveb Ivo Fišera.
„Ze soupisu 750 znárodněných položek, které patřily k vybavení zámku, se nám jich vrátilo 35 a deset z nich tvořila sbírka motýlů,“ vzpomíná majitelka. Rodina tak musela všechny prostory znovu zařídit a vrátit Stránovu atmosféru. Na zámku je i byt, ale k trvalému bydlení jej rodina nevyužívá. „Máme to jako chatu. Hlavní stan rodiny i zemědělské a lesnické firmy máme v Lobči. Ta leží uprostřed našich polí a lesů,“ říká.
Zámek Stránov je dnes přístupný veřejnosti a u návštěvníků se osvědčily zdejší aktivity spojené s jídlem. „Nejoblíbenější akcí jsou Tajemné večery, kdy se hraje divadlo a podává se čtyř- až pětichodové menu. To přináší zámku nezbytné tržby,“ dodává manažerka. V zámeckém areálu se konají i svatby a řada dalších akcí, koncertů či výstav. Návštěvnost se celkově zlepšuje.
„Proto nás nemrzí, že tady topíme a svítíme. Tržby zámku sice jeho veškeré náklady nepokryjí, ale režii zaplatí. Jenom roční náklady na elektřinu přitom představují zhruba sto tisíc korun a nyní ještě narostou. Topíme obilnými zbytky, které si vyrobíme sami, a zaměstnáváme několik lidí. Roční náklady na zámek se bez investic a rekonstrukcí pohybují do milionu korun,“ bilancuje situaci, kterou negativně ovlivnila pandemie covidu-19.
„Můj otec razil myšlenku, že věci se mají zlepšovat a že si člověk nemá z majetku vyseknout pouze to, co je efektivní a vydělává, ale i to ostatní. Proto to stále valíme před sebou a zvelebujeme. Aktuálně je již připravený projekt na kultivaci zahrady, na kterém se podílel zejména můj manžel. Máme se stále z čeho radovat,“ uzavírá majitelka.
Tajemná atmosféra zámku v minulosti přilákala filmaře. Natáčely se zde filmové pohádky O svatební krajce, Začarovaná láska nebo Princezna Zívalka. V roce 1933 zde vznikala první česká zvuková detektivka s názvem Záhada modrého pokoje.
