Dávno předtím, než svět zachvátila mánie kolem umělé inteligence (AI), dokázal Petr Baudiš se svými společníky získat od investorů zhruba 2,2 miliardy korun na rozvoj startupu Rossum. Ten se konkrétně zabývá automatizací práce s firemními dokumenty, která ve firmách zabírá až příliš času. Nyní tuzemský startupista přemýšlí, jakým směrem AI lidstvo zavede. „Nerad bych, aby AI skončila jako jaderná energetika. Tento průmysl měl velký potenciál pro lidstvo, ale nikdy ho nenaplnil, protože na začátku 70. let nastoupila extrémní regulace a snaha vyhnout se rizikům,“ říká v rozhovoru Petr Baudiš, který bude jedním z vystupujících na říjnové konferenci Shifts pořádané redakcí e15.
Už je to skoro rok, kdy Open AI vypustila mezi lidi ChatGPT, což podle některých spustilo revoluci. Jak si myslíte, že na tento rok budeme vzpomínat?
Navazuje na posloupnost předchozích pokroků v umělé inteligenci posledních několika let. Až se na to ale budeme dívat zpětně, tak vypuštění ChatGPT bude velký milník. Za mě je to přelomová technologie, jejíž výstupy mohou být v řadě případů nerozpoznatelné od lidského výtvoru a v řadě situací dokáže lidem pomoci. Další technologický pokrok nás určitě čeká, ovšem i kdyby nyní dlouho nenastal žádný posun, tak už současná verze ChatGPT přinese velké změny do našich životů. Samozřejmě ještě nějakou dobu bude trvat, než to probublá populací, takže myslím, že většinu důsledků této technologie teprve zažijeme.
Před rokem panovalo obrovské nadšení, spousta lidí, kteří o tom do té doby nepřemýšleli, najednou viděla potenciál AI. I po roce si ale myslím, že se stále spíše teprve hledají cesty, jak tuto technologii využít co nejefektivněji. U řady věcí se ukázalo, že to nebude až takový přelom, jak se mohlo zprvu zdát. Třeba využití AI v žurnalistice je toho příkladem. Nebyla na začátku tohoto roku očekávání příliš přehnaná?
Myslím, že očekávání přehnaná nebyla. Ve spoustě situací je například omezujícím faktorem cena. Ukázalo se, že mnoho využití je možných, ale zároveň jsou zatím příliš nákladná. Vznikem konkurence se ale vytváří tlak na cenu, objevují se i open source varianty, které jsou ještě levnější, umožní řadu dalších využití, a to třeba také znamená, že pro Open AI může být problém uchovat si dlouhodobou konkurenční výhodu. Další omezující faktory jsou například spolehlivost odpovědí, i na tom se ale potichu pracuje. Jde o evoluční vývoj.
Odkdy se zabýváte AI?
Téměř odjakživa. Co se týče strojového učení a neuronových sítí, tak tím se zabývám zhruba deset let. Ale už předtím jsem se zabýval třeba algoritmy umělé inteligence pro hraní hry Go.
Čekal jste před deseti lety, že ten vývoj bude trvat tak dlouhou dobu?
Teď jsem nevěděl, jestli se zeptáte, že to trvá dlouho, nebo že to naopak jde rychle. Myslím si, že se hýbeme dopředu mnohem rychleji, než si všichni mysleli. Například obrovský pokrok u algoritmů v případě té hry Go prostřednictvím AlphaGo nečekal nikdo mimo DeepMind, tedy firmu, která to vytvořila, a všichni byli překvapeni, jak rychle počítače náhle předehnaly lidi.
Na jaře jste podepsal výzvu, jejímž cílem bylo přerušení vývoje AI na šest měsíců kvůli hrozícím rizikům pro lidstvo. Proč?
Protože mi přišlo důležité mít čas na celospolečenskou diskuzi. Nyní je téměř půl roku od zveřejnění té petice, takže to můžeme zhodnotit. Celospolečenská diskuze sice neprobíhá v měřítku, ve kterém by to bylo potřeba, ale v odborné komunitě se toho odehrálo docela hodně. Proběhly diskuze mezi velmi známými optimisty i pesimisty z komunity, mnoho lidí si tak mohlo udělat názor. Z prvních emocí jsme dokázali vystřízlivět, nějaký čas jsme získali.
Druhým aspektem bylo poskytnout společnosti více času zvyknout si na ChatGPT a obecně tento druh technologie. Teprve uvidíme, jestli jsme měli dost času na adaptaci, příští rok jsou volby v USA, tak uvidíme, co se bude během kampaně dít. Spoustu lidí může šokovat potenciální nával falešných informací, které jsou k nerozeznání od těch skutečných. Právě toho, že budeme zavalení obsahem, se obávám asi nejvíce. Čím více času dostaneme na adaptaci, tím lépe pro nás.
Debata určitě probíhá, v USA se velké firmy zavázaly dobrovolně dodržovat některá pravidla do doby přijetí legislativy, v EU se řeší AI Act, Británie plánuje velký AI Summit.
Ano, je super, že se to děje. Vývoj AI se nezastavil, ale předpoklady, že se povede diskuze, jsou splněné. Může nebo nemusí se nám líbit, kam diskuze v regulatorní oblasti směřuje.
Vám se nelíbí, kam směřuje jednání o AI Actu?
Mám starost o to, aby se naše odvětví nestalo přeregulovaným. Myslím, že máme před sebou stále obrovský potenciál a přehnané obavy mohou lidstvo stát velké náklady. Když si představíme vědecký pokrok třeba ve zdravotnictví, tak dáváme na misku vah efekt možné nepřesnosti algoritmů a na druhou misku možnost, že inovace a rady od AI budou dostupné pro širší populaci. Je snadné být v tomto ohledu konzervativní, ale když se na to člověk podívá racionálně, tak mu vyjde, že bychom kvůli bezpečnosti za každou cenu nechali na zemi ležet obří potenciál, jak pomoci spoustě jednotlivců.
Nerad bych, aby AI skončila jako jaderná energetika. Tento průmysl měl velký potenciál pro lidstvo, ale nikdy ho nenaplnil, protože na začátku 70. let nastoupila extrémní regulace a snaha vyhnout se rizikům, která ale nedopadá férově na celé odvětví. Kdybychom měli stejnou averzi vůči rizikům u energie z uhlí, tak nepostavíme žádné uhelné elektrárny. Tak to ale není, proto dnes de facto vidíme, jak Německo přechází z jádra na uhlí. Něco podobného se může stát AI. Nyní navíc EU míří k tomu, aby regulovala specifická použití AI, i když je to něco, co už spadá do obecné regulace, například pod GDPR. Přitom by nám z legislativního hlediska mělo být jedno, jestli něco vykonává AI nebo tisícihlavý tým ve třetím světě pracující za pakatel.
Zmínil jste, že se bojíte zejména zavalení informacemi. Ze socioekonomických dopadů, které může AI přinést, nemáte strach?
Někteří lidé určitě přijdou o práci, ale zatím každý příběh vědecko-technologické revoluce byl takový, že ač mnoho lidí přišlo o práci, tak se zároveň obrovsky zvedl výkon ekonomiky a objevila se nová zaměstnání. Zároveň při každém takovém trendu se objevují hlasy, že právě tato vlna bude určitě jiná a jiná práce se pro lidi nenajde. Nelze říci s jistotou, jak to bude tentokrát, zároveň bychom se ale na věc měli dívat i z dlouhodobého měřítka.
Já jsem technologický utopista, který si představuje budoucí společnost, kde lidé nebudou muset pracovat. Když dále budeme automatizovat, získávat více a více energie a být čím dál více efektivní, dojdeme přece nakonec do světa, kde nikdo nebude muset pracovat a všechno budou moci dělat roboti. Práce bude svobodnou volbou, ne povinností. To je za mě svět, ke kterému má cenu směřovat.
V tomto kontextu se zmiňuje příklad telefonistek, které s automatizací přišly o práci, ale obecně ženám a jejich výdělkům to neuškodilo.
Podobný případ byly ženy, které v době před počítači počítaly rovnice a výpočetní úkoly. Tehdy to dělaly svobodné ženy v obrovských místnostech, kde počítaly jeden aritmetický úkon za druhým. Pak je nahradily počítače a v dnešní době téměř ani nevíme, že takové povolání existovalo.
Spolu s dalšími zakladateli jste se potkali na ČVUT. Jaké je v Česku know-how v oblasti AI?
Know-how je tu spousta, je tu hodně skvělých lidí, kteří se pohybují na samé hraně vědeckého poznání, máme tu spoustu kvalitních pracovišť hlavně v Praze a v Brně. AI talent v Česku je, ale tradičně ho neumíme prodat a dělat na základě našeho know-how užitečné produkty. To se stále učíme nebo sem za tímto účelem přivádíme lidi ze zahraničí. Hodně v tomto ohledu dělá sdružení prg.ai, jehož jsme byli jedni z prvních členů. Tato organizace má za cíl udělat z Prahy jeden z technologických hubů na světové úrovni. Potenciál na to v Praze je, jen musíme to místo prodat. Když se na to podíváme z absolutního hlediska, tak konkurovat některým americkým městům je stále obtížné, ale na druhou stranu máme třeba šanci, že pro vědecké výzkumníky s rodinou je Praha skvělé místo pro život.
Přede dvěma lety jste získali investici 100 milionů dolarů, což je na české poměry velká částka. Jak se vám to povedlo?
Důležité bylo, že jsme se nesoustředili jen na vývoj technologie, ale také na prodej zákazníkům a na další věci, jako jaký správný trh si vybrat nebo jak správně formulovat problém, který řešíme. To je důležité, protože se to dá formulovat mnoha různými způsoby, protože člověk může mít tutéž technologii a prodávat ji různým zákazníkům odlišně zabalenou, aby jim dávala různý druh hodnoty. Tomu jsme se hodně věnovali, podařilo se nám do našeho týmu přitáhnout lidi ze zahraničí, kteří v tomto ohledu byli zkušení a přidali nám další expertizu.
Nejde jen o technologii, ale také hodně o to, jak ji dostat na trh. Dalším aspektem je, že jsme vždy dbali na to, abychom neměli jen technologii, ale i produkt. Nejde tedy jen o přesnost AI modelu, ale třeba také o to, jaká je uživatelská zkušenost oproti konkurenci, jak se produkt dá zapojit do velkého IT systému zákazníka, to vše jsou zásadní věci. Stálo to hodně času a přemýšlení, investoři ale uznali, že jsme došli k něčemu velmi životaschopnému, co může na světě zanechat významnou stopu.
Říkal jste, že důležitá byla formulace problému. Jak jste si ho tedy vydefinovali?
Úplně na začátku Rossumu stála otázka, jestli by počítače dokázaly vyčíst z dokumentů klíčové údaje. Z faktur, objednávek a podobně. Velice rychle jsme měli prototypy, které prokázaly, že to je možné, a tak jsme je dál rozvíjeli. Trvalo to další roky práce, abychom to dostali na úroveň, kdy to opravdu dokáže měnit lidem pracovní životy a dokáže jim to zrychlovat práci.
Stanovili jsme si naše unikátní výhody, mezi něž patřilo například to, že jsme fungovali jako cloudové řešení, neměli žádnou historickou zátěž, ale že jsme vytvořili systém od základů a že je od začátku postavený na strojovém učení. Došli jsme k tomu, že proces, který můžeme změnit a náš systém v něm nejvíce vynikne, je moment, kdy si spolu firmy vyměňují spoustu dokumentů v rámci obchodní spolupráce.
Představte si třeba obyčejnou skleničku: Za tím, aby se dostala k vám na stůl, stojí vzájemná spolupráce stovek firem. Ke spolupráci je ale potřeba komunikovat, to znamená vyměňovat si informace a dokument je nejlepší lidský vynález pro výměnu komplexních informací. Jde většinou o dokumenty spojené s obchodními transakcemi, jako jsou faktury, dodací listy, různé certifikáty a podobně. Ve větších firmách jsou plné kanceláře lidí, kteří celou svou pracovní dobu jen přeťukávají obsah těchto dokumentů z papírů nebo z pdf do počítačových formulářů. To lidem zabírá hrozně moc času. Pointa ale je, že nás zajímá celý proces komunikace, tedy od chvíle, kdy někomu přijde dokument, přes schvalování nebo řešení, že firma obdržela špatné údaje, až po přechod do nějakého velkého systému typu SAP. To chceme zefektivnit jako celek.
Existují nějaké další směry, kam byste se chtěli ubírat?
Celková mise firmy je soustředit se na automatizaci vzájemné komunikace firem o jejich transakcích. Ale fokus je zásadní, už teď máme široké pole působnosti, teprve musíme růst postupně. U každého nového scénáře totiž nejde jen o adaptaci technologie, ale také o to naučit se to řešení prodávat. Zároveň je možné, že se někdy v budoucnu zaměříme na jiný druh komunikace, než jsou dokumenty. Někdo dává objednávky do firmy pomocí papíru, někdo přes telefon a můžeme třeba časem dojít k tomu, že chceme poslouchat ty telefonické hovory a pomáhat interaktivně vyplňovat formulář.
Nedávno jste říkali, že nyní, dva roky po posledním investičním kole, nepotřebujete další peníze na rozvoj. Platí to stále?
Platí. Teď je ekonomické klima složité, a my hlavně máme před sebou spoustu práce, abychom už nabrané peníze efektivně utratili a proměnili je v tržby.
Používáte AI i v rámci firmy?
Určitě ano, v rámci firmu používáme například Gong, což je nástroj pro přepisování hovorů se zákazníky, kde se můžeme snadno vracet k tomu, co jsme zákazníkovi slíbili, ale třeba vidíme i statistiky, jestli zákazníky dostatečně necháváme mluvit a posloucháme.
U AI nástrojů, jako je třeba DeepL, který používám při práci, si říkám, jestli kvůli tomu nepřijdu často o kontext, jestli kvůli tomu nezhloupnu a neztratím potřebný přehled o tom, co dělám. Jak se na to díváte?
To je strach, který provází lidstvo celou jeho historii. Můžeme si říkat, o kolik jsme zhloupli, že už nečteme Ovidia v originále? Určitě jsme o něco přišli, možná o něco cenného, ale zase jsme získali čas na jiné věci. Teď jde o to, jestli ten trade-off byl správně.
Myslíte, že byl?
Technologie dávají lidem svobodu. A kdo si chce stále toho Ovidia v originále přečíst, ten si ho přečte. Tato obava je založená na tom, že máme představu, co je pro lidi nejlepší a čím by si každý měl projít. Ale každý člověk je jiný a se svobodou jde i zodpovědnost. A my musíme připustit, že někteří lidé se rozhodnou strávit všechen čas na Netflixu. Ale kdo ví, i to jim může něco dát, i když to hned nevidíme.
Petr Baudiš (38)
Je zakladatelem a CTO startupu Rossum, který se zaměřuje na automatizaci zpracování dokumentů pomocí světově unikátní technologie umělé inteligence. V minulosti vedl několik AI výzkumných iniciativ a komerčních projektů hlubokého učení, publikoval například o jednom z hlavních předchůdců AlphaGo společnosti DeepMind.
