Když počátkem tohoto měsíce z anglického letiště Cranfield startovalo šestimístné letadlo Piper-M s čistě vodíkovým pohonem, letectví se opět o něco přiblížilo ke kýžené, téměř bezemisní budoucnosti. Pohon vyvinula firma ZeroAvia, která chystá obdobný komerční stroj na rok 2023.
S vodíkovým pohonem poprvé vzlétlo upravené komerčně dostupné letadlo, mimochodem pilotované šéfem a zakladatelem firmy ZeroAvia Valem Miftakhovem. „Některá experimentální letadla s využitím vodíkových palivových článků už v minulosti letěla, ale velikost tohoto komerčně dostupného letadla napovídá, že platící cestující by mohli velmi brzy létat s nulovými emisemi,“ sdělil Miftakhov americké stanici CNBC.
Jeho start-up se zaměřuje na vodíkový pohon pro leteckou dopravu na krátké a střední vzdálenosti. Do roku 2023 chce vyvinout motory pro pohon letadel, která by s až dvaceti cestujícími na palubě dokázala uletět 900 kilometrů. To odpovídá třeba vzdálenosti mezi Paříží a Barcelonou.
Firma však chce dál zvyšovat kapacitu cestujících. V roce 2030 by stroje s jejím vodíkovým pohonem měly přepravovat až sto cestujících na vzdálenost 1600 kilometrů, což vystačí například na let mezi Londýnem a Římem. Výhodou má být, že motory bude možné vestavět také do strojů, které už létají s klasickým pohonem.
Start-up ZeroAvia je financován britskou vládou prostřednictvím Aerospace Technology Institute a agentury Innovate UK.
K úskalím leteckého vodíkového pohonu patří infrastruktura, zejména zásobníky vodíku a jejich doplňování. Aspirace šéfa ZeroAvia sahají až k obnovitelnému fungování takových stanic na letištích, kdy by se vodík vyráběl elektrolyticky přímo na místě.
Civilní letecká doprava v dnešní době oproti roku 1990 produkuje zhruba polovinu emisí oxidu uhličitého. V důsledku rostoucí poptávky po létání, pokud ponecháme stranou nynější koronakrizi, letecká doprava produkuje nejvíce emisí v historii. Před pandemií na ni připadla zhruba dvě procenta všech člověkem vyprodukovaných zplodin oxidu uhličitého.
Výrobci letadel proto zkoumají alternativní paliva včetně vodíku. Například evropský producent letadel Airbus chce do roku 2035 vyrobit tři modely letadel na vodíkový pohon s kapacitou až dvou set cestujících. „Ještě se načekáme, než takové letouny přijdou na trh. Letectví ale potřebuje řešení ihned,“ říká Val Miftakhov.
Letectví prošlo od prvních pokusů bratří Wrightů na počátku minulého století obrovský kus cesty, avšak v poslední době vývojově stagnuje. Posledním větším pokusem o inovaci byl nadzvukový letoun Concorde, který po 27 letech provozu skončil v roce 2003.
Teoreticky ideální elektrický pohon naráží na technologické limity lithiových baterií, které mají 48krát menší energetickou hustotu než klasické letecké palivo kerosin. Například u Boeingu 747 by samotná baterie o mnoho přesáhla nosnost stroje. Naděje se tak přirozeně upírají k vodíku, jenž má zhruba trojnásobnou energetickou hustotu oproti kerosinu.
K rozvoji létání na alternativní pohon patrně přispěje i postupný obrat evropských zemí k šetrnějším technologiím. Například Norsko chce do roku 2040 kompletně přejít na domácí bezemisní leteckou přepravu.
