Z kratochvíle akademiků se stal i v Česku miliardový byznys. Stačila k tomu ani ne tři desetiletí. 13. února 1992 se mnohatunový počítač v budově ČVUT prostřednictvím Internetu propojil s univerzitním výpočetním centrem univerzity v Linci. „Dopady a možnosti Internetu nás pořád překvapují," říká manažer vývojového oddělení výrobce 3D tiskáren Prusa a současně jedna z výrazných postav českého on-line světa Patrick Zandl. Ten v minulosti působil v provozovateli registru českých domén CZ.NIC, vedl portál Lupa.cz nebo zakládal server Mobil.cz.
13.2.1992 došlo k připojení Československa do sítě Internet. Máte na událost nějaké osobní vzpomínky, zaznamenal jste ji?
V té době jsem končil na gymnáziu. Následující rok nastupoval na VŠE, kde mi byla zřízena emailová adresa, která fungovala a opravdu jste s ní mohl do USA poslat vzkaz, který došel během pár minut. O další rok později jsem si z berlínské knihovny stáhl přes Internet knihu, okamžitě, místo toho, abych měsíc čekal na výpůjční službu. To bylo neuvěřitelné, byl jsem tím fascinován.
David Bowie mluvil v roce 1999 o Internetu jako fenoménu, jehož dopady tehdy nebylo možné předvídat. Použil i slova o nástupu mimozemské technologie. Dneska už tu představu o možnostech Internetu máme definitivně utvořenou?
Myslíme si, že bezpečně víme, co je Internet. Jenže nevíme nic. Internet se mění, každých pár let je jiný, prožívá svoje fáze a etapy vývoje. Od éry Web 2.0 jsme přešli plynule k éře Sociálních médií až do éry Digitální války. To ovlivňuje podobu služeb na netu i mimo něj, naše chování, chování okolí. Internet je stále mimozemskou technologií v tom nejmimozemštějším slova smyslu: pořád nás překvapuje, co za zlo z něj umí vylézt a co všechno kolem nás umí změnit k nepoznání, obor od oboru. Vždyť už ani ta stará dobrá jízda autem není stejná, plížíme se po příkazech Waze navigace po nejvýhodnějších trasách a chystáme se na autonomní automobily.
Co by asi na současnou podobu Internetu říkali akademici, kteří ho tady přiváděli do praxe?
Rozhodně jsou, když s nimi mluvím, překvapeni z přívalu zla. Anonymita netu a odstup, kterému nás vystavuje, v nás probouzí nižší pudy. Jsme schopni tykat, nadávat a dokonce hrubě spílat či lhát člověku, kterého vůbec neznáme.
Dokonce i takovému, který je na společenském žebříčku mnohem výše. Možná jsme to tak dělávali dříve i v hospodě, mezi svými, ale dnes to děláme na očích všem a hrubost se stala normou, ba dokonce bývá zaměňována s projevem vyspělosti.
Jak významné je vlastně postavení Česka v internetovém systému? Asi se nedá říct, že by zde bylo málo odborníků či inovativních online firem.
Určitě jsme jedna z pokročilejších zemí, ačkoliv v Evropě rozhodně ta méně pokročilá. Internet ale stále vykazuje řadu anomálií a endemických jevů - například u nás je díky několika firmám velmi vyspělé e-shopové prostředí a úroveň služeb e-shopů může třeba sousední Německo závidět.
Naopak digitalizace státní správy je velmi roztříštěná, nejednotná a haprující, tam zase závidíme my jiným.
Od připojení Československa k Internetu dost on-line projektů vzniklo a zase zaniklo. Je nějaký, který vám vyloženě chybí?
Pokud nějaký, tak platební systém I like Q - takzvaná kvéčka. Před dvaceti lety umožňovaly online platby, které dodnes nejsou dostatečně nahrazeny. Systém potopila regulace, takže českým PayPalem se Kvéčka nestala.
Česko je jedním z mála trhů, kde našel Google relevantní konkurenci. Mám na mysli Seznam. Myslíte, že se situace v dohledné době zlomí, nebo už tady Google se Seznamem definitivně prohrál?
Google drží lepší pozici ve vyhledávání, Seznam v lokálním obsahu. Obě firmy na tom svém segmentu dobře vydělávají a tahle otázka dnes více stresuje novináře než šéfy obou firem.
