Bill Gates říká, že díky umělé inteligenci budeme moci mít všichni osobního asistenta, který nám ulehčí život. Dokáže mě tedy AI celý den řídit a doporučit mi ve městě, kde žiji, něco zajímavého, co jsem roky přehlížel? To jsem se pokusil zjistit.
Celý týden jsem si zkoušel zadávat různé pokyny na téma co dělat v Praze, abych byl připravený. První dotaz po probuzení byl jasný: kde se dobře najíst?
Jeden z tipů je Marthy’s Kitchen, která je v posledních dnech kvůli své dětské politice bezesporu nejdiskutovanější kavárnou v celém Česku. Možná i kvůli četným zmínkám v internetových zdrojích mě tam můj přítel Bing posílá. „Začíná to dobře,“ říkám si.
Mám štěstí, ve stísněné kavárně je jeden volný stůl. Chci se k němu usadit, ale začne na mě mluvit obsluha. „Máte…?“ Za ušima? Za kloboukem? Snažím se odtušit v hlavě otázku, která z nějakého důvodu nebyl dokončena. Odevzdaně se nakonec zeptám na variantu, která se mi zdá nejpravděpodobnější. „Rezervaci? Tu nemám,“ říkám alibisticky. „My vlastně rezervace ani neděláme. Ale před chvílí tu byl pán, který říkal, že za 20 minut přijde s velkou skupinou o pěti lidech. Takže si musíte počkat.“
Cítím se trochu, jako kdyby na mě mluvila umělá inteligence. Ale to není možné, protože ta většinou ve druhé části věty nepopře tu první polovinu. Že by nakonec něco jako rezervace dělali? Asi to už tak bude. Usměji se, trochu se mi uleví, rozloučím se a vydám se na jiné místo, které mi Bing doporučil.
Další tipem byla kavárna Cafe No. 3 přímo v centru Matičky měst. Tato varianta měla být „neotřelá“, jak jsem po Bingu žádal. To se potvrzuje asi 300 metrů od dveří podniku, když jsem si všiml, že Cafe No. 3 otevírá až v 10. Je zhruba 8.30. Tak ani druhý tip od mého vševědoucího kamaráda nebyl moc nápomocný.
Odběr Technoverse Newsletteru, který do e-mailových schránek chodí každé úterý dopoledne, si můžete nastavit zde. Součástí plné verze Newsletteru je také jeden odemčený článek z PREMIUM+ a tipy na trendy ze zahraničních webů. Chcete na obsah newsletteru reagovat? Napište mi na e-mail: filip.zelenka@cncenter.cz |
Zkouším tedy třetí tip, Bistro Monk hned vedle Staroměstského náměstí. Zatím to vypadá, jako kdyby Bing byl ten nejhorší průvodce, který není schopen se vytasit s něčím užitečným, ačkoli má přístup ke všem potřebným informacím. Musím ale uznat, že alespoň co se týče hudby, doporučil mi indie kapelu Pioneer a trefil se přímo do mého vkusu. Aspoň v tomto mu přiznám zasloužené zásluhy.
V Bistru Monk se konečně zadařilo. Přivítala mě milá obsluha a bylo si kam sednout. Usadil jsem se tak u jednoho ze stolů s kartičkou No laptop please❤️ a objednávám si kombinaci vejcí benedikt a třešňového espresso toniku. Po úspěšné konzumaci snídaně vím, že jsem se dnes něco naučil: třešňové espresso tonic nebude můj šálek kávy.
Když opustím kavárnu, tak intuitivně směřuji k Jindřišské ulici. Využiji toho a zeptám se Bingu, co mám dělat dál, jak se zabavit? „Muzeum smyslů,“ doporučuje mi můj algoritmický poradce. Neváhám a jdu.
Bing se trefil, tady jsem nikdy nebyl, ačkoli jsem před nedávnem bydlel asi 300 metrů daleko. Po chvilce mě napadá, že by u vstupu spíše měli zaplatit mně za to, že jsem přišel. Optické iluze na úrovni amatérského kouzelníka nejsou úplně to, co bych od muzea v kulturním centru Česka hledal. Zatím se zdá, že by Bing byl spolehlivý generátor doporučení, kterým by se člověk měl vyhnout.
Je 10.30 a umělá inteligence konečně přišla s dobrým tipem – na kafe mě poslala do Ema Espresso Baru vedle Masarykova nádraží. Na dotaz, co si mám dát, mi doporučila konzultaci s baristou. To jsem přesně udělal a obsluha mi doporučila cortado, které jsem nikdy neměl a rozhodně jsem nelitoval. Díky, AI!
Za zvuků tónů Wabiho Daňka, dalšího doporučení od AI, jedu směrem k redakci E15 v Holešovicích. I cestu jsem chtěl nechat vybrat Bing, ale jeho doporučení připomínalo hádání v bingu – jako kdyby nevěděl, kam se chci dostat. Raději jsem se tak spolehl na své znalosti a nasedl na tramvaj.
V redakci si beru oddech a snažím se od umělé inteligence dostat tip, který by mě skutečně překvapil. Doporučil mi další muzeum, tentokrát Dox. Byl to lepší tip než Muzeum smyslů, ve známé galerii probíhá zrovna VR výstava, která přibližuje válku na Ukrajině a na níž se během pár vteřin ocitnete na místech poničených válkou. Tohle za to rozhodně stálo.
Nicméně je mi jasné, že na to musím jít jiným způsobem, do dalšího muzea už dnes nechci jít. Přesedlávám tedy na Chat GPT4 místo prohlížeče Bing a doufám, že bude mít větší představivost.
Raději přesně specifikuji, že si nepřeji jít nikam na kafe, výstavu nebo něco podobného. Chci, aby mi můj virtuální služebník doporučil něco nezvyklého. Snaží se mě poslat do parku Na pomezí, nic takového ale neexistuje. Snažím se to ale nevzdat a konkrétně se ptám na otázku, jakou stavbu bych měl v Praze vidět? Po pár odpovědích propadám zoufalství. ChatGPT4 mě posílá k několika fiktivním stavbám, jako je například Velká Kunratická, což je ve skutečnosti běžecký závod. Hledání vytoužené zajímavé stavby vzdávám a snažím se nyní vyloudit z konverzačního modelu tip na další aktivitu.
Po nějaké době se konečně dostávám z pekla, kde jsou jen kavárny a muzea. Umělá inteligence doporučuje, abych navštívil nějaký Second hand. Fajn, říkám si, to je docela dobrý nápad. Chci po něm doporučení – dostanu například tip na Second Hand Rose i s adresou, k mé smůle to ale není reálné místo, nýbrž název skladby z roku 1921 od zpěvačky Fanny Brice.
Den s AI není taková zábava, jak jsem si původně myslel. Její odpovědi jsou ve většině případů k ničemu. Nechci si ani představovat, jak by to vypadalo, kdybych ji použil jako průvodce ve městě, které jsem navštívil poprvé. Skoro to vypadá, jako kdyby se model AI neuměl vymanit ze zajetí výsledků na první stránce vyhledávání obyčejného prohlížeče nebo těch, které jsou označené jako volnočasové aktivity. K tomu, aby AI nahradila den s lokálním průvodcem, je tak ještě hodně daleko.
Vzepřu se tak svému virtuálnímu průvodci a zamířím do kavárny, kterou znám. Paradoxně zrovna v tu chvíli přichází zpráva o tom, že Itálie zablokuje přístup k Chatu GPT kvůli obavám ze zpracování osobních údajů. Jedním z důvodů je také fakt, že odpovídá nesmysly. Ten paradox si užívám a doufám, že si jako lidstvo najdeme způsob, jak k AI přistupovat.
Na celém experimentu byly nejzajímavější momenty, jak AI odmítala převzít nad člověkem kontrolu. Prakticky při zmínce sebemenší submisivity byla umělá inteligence rezolutní: tohle nechci řešit, konverzaci raději ukončíme a můžeme začít znovu. Minimálně by tak systémy vystavěné na architektuře od Open AI neměly člověka dohnat k sebevraždě, jak se minulý týden objevilo v médiích. Prozatím se vzpoura strojů nekoná, AI odmítá převzít zodpovědnost. Gatesova představa univerzálního asistenta je proto pravděpodobně ještě poměrně vzdálená.
