O 3D tisku se v médiích mluví a píše stále častěji. Většina lidí si ale nedovede představit, jaké praktické využití by jim tato nová technologie mohla přinést. Je pravda, že 3D tisk byl až dosud výsadou technických nadšenců, avšak to se může brzy změnit.
Jedním z těch, kdo věří, že se tiskárny schopné vytisknout trojrozměrné modely začnou v hojném počtu objevovat i v běžných domácnostech a firmách, je David Miklas. Mladý absolvent Českého vysokého učení technického v Praze si před lety založil firmu, která se zabývá IT outsourcingem. Díky vědeckému inkubátoru se však záhy dostal také k 3D tisku, který ho naprosto uchvátil.
„3D tisk přinese opravdovou technickou revoluci. Možnosti, které nabízí, si totiž lidé většinou ještě vůbec neuvědomují. Mým cílem je, aby si na 3D tiskárnách mohli tisknout úplně všichni, včetně dětí. Proto se snažíme nabízet uživatelsky jednoduché produkty,“ vysvětluje při našem setkání David Miklas.
| David Miklas (27) |
|---|
| Vystudoval výpočetní techniku na ČVUT a v počátcích své podnikatelské kariéry se věnoval IT outsourcingu. Založil společnost DO-IT, se kterou se dostal do vědeckého inkubátoru InovaJET, který spadá pod ČVUT. V inkubátoru začal pracovat na projektu be3D.cz, pod kterým vyvíjí a prodává 3D tiskárny. V květnu 2013 představil menší tiskárnu DeeOrange a v listopadu představí na londýnském 3D veltrhu vetší model DeeRed, který bude určený pro průmyslové využití. V be3D.cz se chce věnovat přibližování 3D technologií běžným lidem a v budoucnu představit cenově dostupňujší model 3D tiskárny pro domácnosti. |
Mladý podnikatel se svým desetičlenným týmem už zároveň připravuje velkou 3D tiskárnu, která bude určena pro korporátní trh. Například pro automobilky, které budou moci tuto technologii využít při navrhování prototypů.
Na jakém principu fungují 3D tiskárny?
3D tisk je metoda, která vám umožní zhmotnit počítačový model v realitě. Stačí mít předlohu, kterou vytvoříte v animačním programu nebo za pomoci 3D scanovacího zařízení. Existuje hned celá řada tiskáren, na kterých si můžete model vytisknout. Některé přístroje tisknou i z kovu nebo z keramiky, jiné zase dělají fotopolymerové výrobky. Nejdostupnější kategorií jsou dnes ale FDM tiskárny, které tisknou z termoplastu. Tento způsob tisku využíváme také my.
Jak v tomto případě probíhá tisk finálního produktu?
FDM tiskárny fungují na principu tavné pistole. K tiskárně je připevněná špulka s namotanou plastovou strunou, která vypadá jako struna do sekaček. Náplně prodáváme po kilových baleních. Struna se nataví v tavném mechanismu a potom se vzniklá hmota pomocí trysky postupně nanáší na podložku v mnoha miniaturních vrstvách. Říká se tomu aditivní výroba. Použitý materiál se při ní efektivně využije na stavbu modelu – na začátku máte prázdnou podložku, na konci finální produkt.
Takže při tisku nevznikají žádné odpadové materiály?
Nějaké sice vznikají – například pokud se tiskne složitější objekt, tak si tiskárna nejprve musí vystavět jakési podpěrné lešení –, ale je jich naprosté minimum. To je oproti klasickému obrábění, při kterém vzniká velké množství odpadového materiálu, obrovská výhoda.
Kdy vás napadlo, že se pustíte právě do podnikání s 3D tiskárnami?
Nejdřív jsem založil firmu, která se zabývala IT outsourcingem. Náš tým zajišťoval IT servis sice jen pár klientům, ale jejich počet se poměrně rychle rozrostl. Potom jsme se dostali do vědeckého inkubátoru ČVUT, kde jsme spolupracovali s firmami, které se věnovaly inovativním projektům. S jednou z nich jsme nakonec navázali užší spolupráci a začali jsme pro ni dělat hardwarové produkty pro synchronizaci tabletů. Při vývoji jsme ale zjistili, že bude poměrně často potřeba testovat různé prototypy. V takové situaci máte na výběr, jestli někomu zadáte jejich výrobu, nebo si je zajistíte sami. Když si zvolíte první cestu, tak většinou měsíc čekáte, než vám to někdo vyrobí, pak zjistíte, že tam je chyba, týden ji opravujete a potom to zase zadáte do výroby a čekáte další měsíc. To nám z časového a finančního hlediska přišlo hrozně neefektivní. Proto jsme se rozhodli, že si z Ameriky objednáme 3D tiskárnu a budeme si prototypovat sami. Najednou se všechno neuvěřitelně zrychlilo. Ráno jsme něco nakreslili, odpoledne jsme to dali do tisku, v podvečer jsme měli model v ruce a vychytávali další mouchy a přes noc jsme to dali zase tisknout, abychom hned další den mohli začít zase testovat.
Tehdy vás tedy 3D tisk nadchnul natolik, že jste se vrhnul do vývoje vlastních tiskáren?
Nepopírám, že jsem byl z možností 3D tisku nadšený. Než jsem se ale pustil do vlastních tiskáren, tak to ještě nějakou chvíli trvalo. Protože jsme koupenou tiskárnu nedokázali vytěžovat na sto procent, tak jsme nabízeli možnost 3D tisku i dalším firmám. Postupem času jsme začali FDM tiskárny sami distribuovat a brzy jsme se stali největším distributorem pro tento typ tiskáren v České republice. Když nám přestala stačit kvalita a spolehlivost výrobků našich dodavatelů, rozhodli jsme se jít svou vlastní cestou a začali vyvíjet vlastní 3D tiskárnu. Tehdy nám hodně pomohlo, že jsme byli napojeni na České vysoké učení technické.
Tam jste předtím i studoval?
Ano, na Fakultě elektrotechnické jsem studoval výpočetní techniku. Dnes už je to přes dva a půl roku, co jsem studium dokončil. S univerzitou ale nadále spolupracuji, máme totiž smlouvu o podpoře malé inovační firmy. Sídlíme ve vědeckém inkubátoru InovaJET, kde máme podporu z hlediska mentoringu, ale také ohledně právních otázek, třeba kolem ochrany duševního vlastnictví.
Celý rozhovor si můžete přečíst na serveru Peníze.cz.
