Kvůli probíhající válce nedaleko našich hranic ubyla Česku konkurence v podobě Ruska a Ukrajiny coby populární a relativně levné destinace pro zakládání vývojových center společností zaměřených na informační technologie. Americké IT firmy a startupy zase rozjely masivní propouštění, což se opět může pozitivně projevit na našem trhu. Alespoň si to myslí Ivo Horský, ředitel softwarového vývoje německé společnosti EnOcean. Tento spin-off Siemensu zaměřený na vývoj senzorů pro chytré budovy a průmysl začal v Praze budovat vývojářskou a testovací centrálu.
Zabýváte se vývojem softwaru navázaného na hardwarové mikropočítače a řídicí jednotky. Jsou s dodávkami těchto přístrojů a komponent stále velké problémy?
Ano, nedostatky jsou stále velkým problémem. Mohu uvést příklad s mikropočítači Raspberry Pi, na kterých se náš software dá také provozovat. Udělal jsem objednávku několika kusů těchto strojů a vše zaplatil. Distributor nejdříve nevěděl, za jak dlouho je bude schopný dodat, následně to bylo půl roku, a poté ještě více. Reálně lze na vyřízení podobných objednávek čekat klidně rok. Podobné to bylo u našeho předchozího majitele, který si hardware sám vyráběl. Dodávky vývojových verzí pro naše nově najaté softwarové inženýry byly velkým problémem, protože to znamenalo, že tyto kusy nemohly jít za zákazníky, kteří na ně čekali.
Stabilizovala se v rámci posledního vývoje alespoň situace kolem IT odborníků?
Dnes se dá inženýrský tým rozšiřovat poměrně rychle. Na trhu je více lidí. Zatímco ještě nedávno se nám dařilo nabírat především kontraktory, letos jsou to i zaměstnanci na plný úvazek. Dokonce se děje i věc, která se mi dříve v životě nestala – musel jsem začít odmítat programátory v jazyce Java, protože na jejich přijímání aktuálně nemám procesní kapacity.
Má na situaci vliv propouštění velkých amerických IT firem a startupů?
Když v informačních technologiích vznikne krize, objeví se tendence a tlak přesunout lidi z dravého Západu na levnější Východ. Ruší se pozice ve Spojených státech a za plat jednoho tamního člověka se jich na Východě dá pořídit až několik. V podstatě nám to nahrává.
Takže vlny propouštění u nás nehrozí?
U nás se šetří také, ale spíše to znamená, že se nerozjíždějí nové globální projekty. To znamená, že například lidem skončí kontrakty a neotevřou se nové. Také se někdy objevuje dočasná stopka na přijímání nových lidí.
Má na situaci vliv válka na Ukrajině?
Vývojová centra v Rusku a na Ukrajině byla do vypuknutí konfliktu velkou konkurencí. Dnes už tato konkurence neexistuje. Z Ruska se investoři stáhli a tamní R&D zavřeli nebo přesunuli. Na Ukrajině se válčí. (Do Prahy se navíc kvůli válce přesunulo už několik ukrajinských IT firem, které zde rozjely vývojová centra – pozn. red.)
Tento úbytek konkurence nám pomáhá. Máme kvalitu a pořád patříme mezi nejlevnější země. Například Číňané jsou dražší. Když chcete dobrého Inda, také je dražší. Ve vývoji softwaru rostou země jako Indonésie nebo Vietnam, ty ale ještě nejsou tak daleko a nemají renomé. Navíc Praha má skvělé jméno. Kromě kvality inženýrů a rozumných nákladů je to obecná životní úroveň, pivo a podobně.
V Česku je obecně velký problém najímat IT odborníky mimo země Evropské unie, i když všechny naše vlády tvrdí, jak chtějí lákat vzdělané talenty a podporovat ekonomiku s přidanou hodnotou. Vy tyto cizince také zaměstnáváte. Jaké s tím máte zkušenosti?
Je to skutečně velký problém, který nás jako zemi brzdí a který například v Německu není. Dám vám příklad na jedné kolegyni z Indie, kterou chceme najmout a přesunout do Prahy. Jen vyřízení víza trvalo přes půl roku. Nejdříve bylo nutné dodat hromadu dokumentace včetně takových věcí jako vyžádat si výpis z rejstříku trestů od tamní policie a oficiální překlad z hindštiny do češtiny. Ale největší problém byl domluvit schůzku na české ambasádě. Trvá to dlouho a je to složité. Naše kolegyně pak musela letět z Bengalúru do Bombaje. Když nakonec vízum dostala, naši firmu koupila jiná společnost. V tu chvíli přestalo její vízum platit, protože je vázané na tu předchozí firmu. Takže celý maraton musíme absolvovat znovu. Podobných případů řešíme několik.
