Terapie vodíkem? Ostravská firma láká investory na zázračné tablety. Chce vybrat až půl miliardy
V Česku se na vyšší obrátky rozjíždí méně známá část byznysu s vodíkem – zabývá se nikoliv energetickým, ale biomedicinským využitím tohoto nejlehčího atomu vesmíru. Doslova o zažehnutí vodíkové revoluce zde hovoří ostravská skupina H2 Global Group. Zatím sice stále prodělává, nebojí se však snít o miliardových tržbách a globálních ambicích. Těch chce dosáhnout i za pomoci investorů, Česká národní banka společnosti nedávno odklepla vydání dluhopisů v objemu až půl miliardy korun. Jak ale e15 zjistila, ocenění firmy, které posloužilo jako jeden z podpůrných podkladů k vydání dluhopisu, je třeba brát s rezervou. A stejný přístup je třeba uplatnit i k údajně blahodárným efektům některých produktů, které firma prodává, například „tablet molekulárního vodíku“, které dosud neprošly žádnými klinickými testy.
Další český jednorožec na obzoru? Tuto sugestivní otázku společnost H2 Global Group položila čtenářům svého webu, když v březnu zveřejnila své nové ocenění. Společnost sama sebe označuje za globálního lídra v oblasti molekulárního vodíku, když nabízí například tablety takzvaného molekulárního vodíku, dále vodíkovou vodu nebo zážitek inhalace vodíku ve virtuální realitě. Společnost se na všech možných kanálech chlubí tím, že její hodnotu znalkyně Kateřina Valentová Worschová ocenila na 309 milionů. Investorům pak rovnou nepravdivě říká, že jejich dluhopisy jsou touto hodnotou firmy zajištěné.
Znalkyně pro e15 navíc odmítla, že by oceňovala samotnou firmu. Jejím úkolem bylo odhadnout pouze obvyklou hodnotu firemního know-how, což odpovídá i názvu znaleckého dokumentu, který má redakce e15 k dispozici.
To nakonec připouští i H2 Global Group. „Naše know-how je jednou z klíčových hodnot, kterou přetváříme do reálné finanční hodnoty. Jak zájem o vodíkové technologie ve zdravotnictví, sportu, zemědělství a chovatelství roste, rosteme i my jako společnost. Stejně jako mnoho jiných firem jsme začínali jako start-up, avšak naše základy stojí na vědeckých studiích, které prokazují blahodárné účinky molekulárního vodíku. Tuto vizi neustále posouváme kupředu,“ reagovala mediální zástupkyně firmy Eliška Ulehlová.
Problém je, že hodnota know-how má oproti hodnotě celé společnosti minimální informační hodnotu, protože byznys firmy nepojímá tak komplexně. Zpochybnit lze navíc i zjištěnou hodnotu know-how. Znalkyně v ocenění, které počítá na základě metody budoucího cash-flow, totiž vůbec nezmiňuje skutečnost, že podle posledních zveřejněných výsledků je její byznys ztrátový. Pro výpočet hodnoty know-how tak používá pouze odhad budoucího vývoje, který vychází z finančních cílů samotné firmy H2 Global Group. A ty jsou sebevědomé.
Ambiciózní kalkulace a chyba
Firma například počítá s tím, že se mezi lety 2023 a 2028 zvýší tržby na třináctinásobek k 840 milionům korun. „Znamenalo by to roční nárůst tržeb o skoro 70 procent, což je velmi ambiciózní plán. Firma ho staví na předpokladu, že podobně rychle rostla i doposud. Jenže je rozdíl, když rostete z 10 milionů na 20 a když už dosahujete tržeb přes 100 milionů,“ hodnotí Martin Dočekal ze serveru Dluhopisar.cz, který se problematice investování do dluhopisů dlouhodobě věnuje.
Zcela evidentní chybou ocenění je pak chybějící započtení nákladů spojených s dluhopisy. U každého emitovaného dluhopisu je z hlediska cash-flow nutné počítat vždy se dvěma nákladovými položkami. S pravidelným splácením výnosů, tedy úroků, a s jednorázovým závěrečným splacením původní půjčené sumy, takzvaného nominálu.
Znalkyně u nákladů na financování počítá se sedmi různými dluhopisy. U H2 Global Group lze ale dohledat tři další dluhopisové emise, s jejichž náklady na financování valuace vůbec nepracuje. Jde o dluhopisy s označením H2 Energy Technologies, H2 Global Group a H2 Times. U dluhopisu s označením H2 Global Group znalkyně budoucí emisi alespoň tušila a zmiňuje ji s tím, že budoucí náklady odhadnout nedokáže. „To je ale u dluhopisu, který má schválenou emisi až na 500 milionů korun, samozřejmě chybný přístup. Tyto náklady totiž mohou být pro ocenění klíčové,“ vysvětluje Dočekal.
Minela za minelou
Ještě problematičtěji se jeví přístup znalkyně k třetímu dluhopisu „H2 Times“, který mohli investoři začít nakupovat zhruba dva měsíce před datem zhotovení posudku. „Nezahrnutí H2 Times do ocenění, a tedy nezapočtení s nimi spojených nákladů je zcela nepochopitelné,“ uzavřel Dočekal. Investoři přitom těchto dluhopisů podle informací e15 nakoupili přibližně za 20 milionů korun.
U většiny zbylých sedmi dluhopisů pak nejsou v posudku vůbec zohledněny náklady na konečné splacení půjčené sumy, tedy nominálu, u další části pak také náklady na úroky. Z ocenění lze vyčíst, že důvodem může být záměr firmy končící dluhopisy překlopit do těch nově vydávaných, případně rovnou do podílů společnosti. Jenže tento scénář se zcela nenaplnil, část investorů, kterým skončila splatnost cenného papíru, nový dluhopis už nechtěla.
Je mezi nimi například šéftrenér mládežnického klubu MFK Frýdek-Místek Roman Vojvodík. Ten není jen bývalým držitelem dluhopisu, na stránkách společnosti H2 Global Group se objevil před čtyřmi roky také v souvislosti s tím, že u mladých fotbalistů v žákovských a dorosteneckých kategorií účinky produktů firmy testoval.
Tabletový byznys
H2 Global Group sama přiznává, že její vodíkové tablety neobsahují žádný vodík, ale zejména sacharidy a hořčík, které mají ve střevech pomocí chemických reakcí vodík teprve vyrobit. To sice stávajícímu vědeckému poznání neodporuje, odborníci však varují, že to platí jen za určitých podmínek, a i tak je množství vzniklého vodíku omezené. Vědecká komunita je proto k blahodárným léčebným účinkům tablet skeptická.
Tablety pro firmu podle dluhopisového prospektu vyrábí dceřiná společnost H2 Pharma, a také firma K2Pharm, kterou majoritně vlastní česká multilevel marketingová společnost ESSENS. Menšinovými akcionáři jsou pak ještě zakladatel, farmaceutický výzkumník a také ředitel K2Pharm Milan Krajíček nebo také podnikatel Libor Prus, bratr Radomíra Pruse, který je hlavním investorem do české baterie He3da.
Právě Krajíček, který je současně i ředitelem H2 Pharma, patří k největším propagátorům molekulárního vodíku v Česku. V kontextu s vodíkem se nebojí hovořit o zachraňování životů či léčbě Alzheimerovy choroby. Na doplňující dotazy redakce ohledně vodíkových produktů však K2Pharm reagovat nechtěla.
Terapie bublinkou
Mezi další produkty H2 Global Group patří vodíková voda, která má mimo jiné „udržovat hydrataci organismu“ nebo „podporovat vstřebávání doplňků stravy“, tedy vodíkových tablet. V rámci mezinárodního vědeckého zkoumání je vodíková voda hitem posledních deseti let. O její prospěšnosti na nejrůznější aspekty zdraví organismu – namátkou třeba rychlejší regenerace po cvičení, snížení oxidačního stresu organismu, zlepšení kardiovaskulárního zdraví, protirakovinných účincích nebo omezení dopadů nastupující demence a Alzheimerovy choroby – existují až stovky studií s mnohdy až převratnými závěry.
Třeba systematická studie z letošního ledna nalezla v databázi PubMed amerického žurnálu National Library of Medicine až 590 studií na toto téma, třetina z nich však již není relevantní a více než polovina proběhla jen na zvířatech. Po očištění zbyly autorům necelé tři desítky výzkumů, které označili jako „povzbuzující“, nicméně s upozorněním, že je nutné provést další výzkumy na mnohem širších vzorcích pacientů, a hlavně „za použití mnohem více rigorózních výzkumných metod“. Zásadním problémem je také to, že stávající věda nezná přesný mechanismus, pomocí kterého má k nastíněným benefitům konzumace vodíkové vody docházet, respektive jak přesně vodík v lidském těle působí.
Česká odborná komunita se jednoznačným soudům spíše vyhýbá. Profesor anorganické chemie Jan Kotek pochybuje, že by vodíkem sycená voda mohla mít nějaký významnější fyziologický účinek. „Jejím pitím si neublížíme, ale ani nám nijak závratně nepomůže,“ myslí si.
Virtuální realita a vodík
Ostravská firma H2 Global Group mezitím sází na neotřelý marketing. Pomocí peněz získaných z dluhopisů chce vybudovat síť vodíkových klinik, kde bude nabízet inhalaci vodíku v kombinaci s virtuální realitou, tedy s nasazenými VR brýlemi. Firma k této formě podle dluhopisového prospektu přistoupila proto, že inhalovaný vodík, který je bezbarvý a bez zápachu, člověk nemůže vidět ani cítit. „Skutečnost, že pacient nemá při terapii plynem žádnou smyslovou zpětnou vazbu, zmenšuje celkový terapeutický efekt – pacient se na terapii nesoustředí a neuvolní se, dochází ke svalové tenzi a terapie se může zcela nebo z velké části minout svým účinkem,“ vysvětluje firma svůj přístup.
Na vodík od skupiny H2 Global Group už lze narazit také v lázeňství. Například Lázně Teplice nad Bečvou nabízejí balíčky vodíkových procedur a spolupráci s ostravskou skupinou si pochvalují. „S firmou spolupracujeme jakožto koncový odběratel jejich produktů. K vodíkovým produktům přistupujeme stejně jako ke kterékoliv jiné přísadě, například konopné, levandulové a podobně. Cílem je obohacení našich procedur,“ sdělila e15 Gabriela Hanslianová, primářka lázeňské léčebně-rehabilitační péče v lázních Teplice nad Bečvou. Vodík podle ní zvyšuje protizánětlivý účinek tradičních lázeňských procedur. Dokládat to mají i předběžné výsledky studie, na které spolupracovala s Fakultou tělesné výchovy a sportu Univerzity Palackého v Olomouci. Konečné výsledky ale zatím nejsou k dispozici.
Rozčarovaní sportovci a partneři
Mnohem horší zkušenosti ale popisují sportovci, kteří s firmou dříve spolupracovali. Většina oslovených z těch, jejichž reference dodnes visí na stránkách firmy, už vodíkové tablety přestala brát. Byť produkty díky spolupráci dostávali zdarma nebo se slevou, jejich vztahy s firmou postupně ochladly. „Původní tablety, ještě s obsahem kovového (čistého, nezoxidovaného, pozn. red.) hořčíku, na moje zdravotní potíže pomáhaly perfektně, ale po čase se složení změnilo a prášky přestaly účinkovat, a tak jsem je přestal užívat,“ popsal své zkušenosti bývalý olympionik v plavání Květoslav Svoboda. Podobný vývoj spolupráce popisuje i hokejista Filip Haman.
Oběma zmíněným sportovcům zástupci firmy nabídli také dluhopisy, u Svobody dokonce zkoumali variantu, zda by je nechtěl nabízet i dál. „To pro mě byla poslední kapka. Firma v té době rozhodně nebyla zavedená natolik, abych do ní vkládal vlastní peníze, nebo to doporučoval jiným,“ vysvětluje Svoboda.
Redakci e15 se podařilo spojit také se čtyřmi bývalými pracovníky či obchodními partnery, kteří spolupráci se zakladatelem a hlavním akcionářem společnosti H2 Global Group Davidem Maršálkem líčí ještě mnohem emotivněji. Z logických důvodů si nepřejí být jmenováni, redakce však jejich totožnost zná. Jejich příběh byl vždy podobný: Maršálek se dostal do prodlení se slíbenou platbou a následně spustil argumentační bitvu, mnohdy za přispění, nebo minimálně dohledu svého právníka.
Dvěma bývalým obchodním partnerům se prý po „náročných a dlouhotrvajících bojích“ podařilo vymoci plnou požadovanou sumu, zbylí byli úspěšní jen částečně. Vůči vybraným investorům, které e15 oslovila, firma doposud veškeré dluhopisy splácí bez problémů a bez prodlení.
Doplněk stravy nesmí léčit
Významná část byznysu H2 Global Group stojí na prodeji zmíněných hořčíkových tablet. Firma jejich produkci zaštiťuje mezinárodními studiemi, „vodíkovými“ odborníky i veřejně známými celebritami, převážně sportovci. S tím, že hořčík může být pro tělo užitečný, souhlasí například i redakcí e15 oslovený Jan Konvalinka, šéf Ústavu organické chemie a biochemie. Ten ale upozorňuje, že minimálně v Česku nabízený „molekulární vodík“ neprošel příslušnými klinickými testy jako účinný lék, a sám by si proto produkt nekoupil.
Účinky českých tablet s molekulární vodíkem zatím veřejně zkoumala jen diplomová práce s názvem „Molekulární vodík – nejlepší antioxidant?“ z roku 2017. V ní studentka Univerzity Palackého v Olomouci Michaela Reblová zjistila, že vodíkové tablety českého konkurenčního výrobce sice mají silnější antioxidační účinek než rýže, ale až 40krát nižší než červené víno. Mluvčí České lékárnické komory Veronika Orendášová navíc připomíná, že vodíkové tablety jsou doplňkem stravy, a nikoliv registrovaným léčivým přípravkem.
Z legislativního hlediska je tedy tento doplněk stravy považován za potravinu. „Proto mu nesmí být přisuzovány vlastnosti týkající se prevence, léčby nebo vyléčení lidských onemocnění, ani na tyto vlastnosti odkazovat,“ říká. Na stránkách H2 Global Group se to přitom hemží informacemi o tom, jak má molekulární vodík regenerativní, protizánětlivé a preventivní účinky, což dokládá třeba marketingové video nazvané H2 Forte – Zdraví a prevence molekulárním vodíkem.
H2 Forte využívá patentu Ústavu experimentální medicíny AV ČR s označením Léčebný přípravek k prevenci a léčení zánětlivých a degenerativních onemocnění. Ve skutečnosti však výzkumný tým v čele s vědkyní Jitkou Čejkovou zkoumal efekt roztoku vodíku a trehalózy na poleptané oční rohovky a sítnice pokusných králíků. Zjištění výzkumníků bylo podle patentu sice pozitivní, nicméně ti roztok podávali napřímo na postižené místo a o hořčíkových tabletách, které mají vodík vyrobit teprve ve střevech, se vůbec nezmiňují.
Pochyby o účinnosti tablet
Vůbec nejpřísněji se k tabletám H2 Global Group vyjadřují někteří mezinárodní „vodíkáři“. Zakladatel americké organizace Molecular Hydrogen Institute Tyler LeBaron už před lety prohlásil, že zakladatel a hlavní akcionář společnosti H2 Global Group David Maršálek nabízí produkty, které nejsou terapeuticky účinné.
Na toto obvinění bylo možné nahlížet jako na nástroj konkurenčního boje, ovšem jen do doby, než podezření Maršálek sám nepřímo potvrdil. Stalo se tak v přímé zprávě, jejímž příjemcem byl Kanaďan Alex Tarnava, jeden z Maršálkových zámořských konkurentů, s nímž dříve spolupracoval, ale po čase se s ním podnikatelsky rozešel. Maršálek mu napsal, že jeho tehdejší tablety s označením Real H2 „možná skutečně účinné nejsou“, ale že důvodem je regulace potravinových doplňků, která je v Evropě mnohem přísnější než v USA či Kanadě. „Jestli chceme pokračovat s vodíkovým byznysem a mít klid od úřadů, musíme nabízet tyhle produkty. A to bez ohledu na to, kolik vodíku produkují,“ napsal Maršálek v textu, který má e15 k dispozici.
Čistý hořčík a jeho efekty
V tomto kontextu je pak zajímavý právě výrok olympionika Svobody o tabletách s „kovovým“ hořčíkem. Podle LeBarona i podle dalších oslovených badatelů v oboru je právě jeho přítomnost v jakýchkoliv doplňcích stravy pro tvorbu molekulárního vodíku stěžejní. Jenže právě na takové produkty Státní zemědělská a potravinářská inspekce v minulosti upozorňovala s tím, že podle ní mohou být pro zdraví nebezpečné. Mezi těmito produkty zmínila i doplněk stravy Nano H2 Vita, jejímž výrobcem byla jedna z Maršálkových firem H2 World Health & Beauty. Dnes už se výrobek neprodává, což koresponduje se zmíněnou sms zprávou.
Tyler LeBaron přitom patří k těm vědcům, kterými se Maršálek dodnes zaštiťuje. Maršálek si ho vybral do poradního orgánu své neziskovky European Institute for Molecular Hydrogen Therapy, která má stejně jako LeBaronův institut jediný cíl: šířit osvětu ohledně revolučních léčivých schopností molekulárního vodíku. Na stránkách Maršálkova institutu LeBaron mezi poradci figuruje dodnes, byť pro e15 potvrdil, že jeho pochybnosti trvají a s Maršálkem už roky není v kontaktu.
Spor dvou „vodíkářů“ by mohl rozsoudit člen Slovenské akademie věd Ján Slezák, další Maršálkův veřejně deklarovaný odborný poradce, který však spolupracuje i s LeBaronem. Slezák se však vyjadřuje jen velmi opatrně. Na dotaz e15 odpověděl, že Maršálkovy produkty nikdy nezkoušel a dlouhodobě pro vědecké účely využívá výlučně zámořské tablety, které podle něj fungují bezproblémově a které jsou zároveň v souladu s LeBaronovou osvětou. Redakce s LeBaronoým obviněním konfrontovala skupinu H2 Global Group, ta ale na zaslané dotazy nereagovala.
