V Česku zřejmě neexistuje známější projekt, jehož potenciál vnímají jeho protagonisté a veřejnost tak odlišně. Zatímco Radomír Prus, hlavní investor do baterií HE3DA, mluví o světových ambicích, technologie zůstává stále tajemná a dostupná není ani na trhu. Deník E15 proto vyjel do Horní Suché v Moravskoslezském kraji, kde Prusova společnost Magna Energy Storage (MES) přísně střežené baterie vyrábí, aby redaktoři na vlastní oči posoudili, jak se věci mají.
Přijíždíme k hale, do níž zatím žádný novinář nevstoupil. Parkoviště průmyslového areálu lemují nabíječky s logem značky HE3DA. Tady mají vznikat konstrukčně výjimečné baterie, jejichž parametry podle Pruse snesou srovnání i se světovou technologickou špičkou. MES je bude sice vyrábět z dnes nejčastěji užívaných materiálů, jakými jsou nikl, kobalt, mangan a grafit, keramický separátor mu ale údajně umožní, aby skládal nanočástice těchto prvků nad sebe a vytvořil tak velký celistvý článek.
Prohlídku začínáme v hale Prusovy společnosti Exelsior, která stojí je pár desítek metrů od baterkárny MES. Většina haly pokračuje ve své původní strojírenské výrobě, zhruba třetinu této haly však zabírá zkušební linka, kterou MES dříve využívala už v pražských Letňanech.
Poslechněte si podcast E15Cast o HE3DA s Ondřejem Součkem >>>
„Tady provádíme výzkum. Zkoušíme zde aplikovat nové znalosti a optimalizovat podle nich kompletační linky. Když tady vývoj dokončíme, přesuneme linku do hlavní haly a tak pořád dokola,“ popisuje Prus, jaké má plány s linkou, která v čase naší návštěvy neběží a nikdo se jí kromě nás nevěnuje. „Všechny lidi jsme nyní přesunuli do hlavní haly,“ odpovídá dřív, než stačíme položit dotaz, a pokyne směrem k východu.
Hlavní továrna na baterie o rozloze jednoho hektaru je o poznání větší. Dojem z velikosti umocňuje i skutečnost, že v celém areálu jsme viděli asi jen deset technických pracovníků. Největší šrumec probíhá v prostřední části haly, kde je místo pro tři kompletační linky. Zatím je většina plochy prázdná, protože linka tu stojí jen jedna. Kolem ní se pohybuje pár techniků ve speciálních ochranných oblecích, podobných „sněhulákům“, které nosí lékaři kvůli ochraně před covidem. Důvod Prus hned objasňuje. Celá linka je kvůli čistotě hermeticky uzavřena v proskleném boxu a montáž probíhá tak, aby se do článků nedostala žádná vlhkost. „Když tady chvilku počkáme, vyjede z toho baterie,“ slibuje s úsměvem na tváři Prus.
Pásy i pracovníci se skutečně hýbou, ale výsledného produktu jsme se nedočkali. První linka totiž zatím zdaleka nejede na plný plyn. Výrobní kapacita dosahuje pouhých dvou set baterií týdně, což znamená roční výrobu v objemu zhruba 15 megawatthodin. Podle původního plánu měla přitom továrna už loni vychrlit baterie o celkové kapacitě 200 megawatthodin. „Zvyšování kapacity bude postupné, rychlost přidáváme. Oněch 200 megawatthodin je konečné tempo linky, ale nebude to ze dne na den,“ vysvětluje hlavní investor v MES Radomír Prus, který nás rychle vede do dalších částí haly.
Podobně provizorně ovšem působí i vedlejší místnost, která má v budoucnu fungovat jako sklad. Obří prostor ze třetiny vyplňuje zaparkovaná elektrická závodní tatrovka, která má sloužit jako důkaz, že s bateriemi od značky HE3DA lze absolvovat i náročný závod Rallye Dakar. Zbytek prostoru je prázdný, jen v koutě se krčí ocelový skelet prototypu nabíjecí stanice, které zatím chybí to hlavní – baterie.
Trampoty s kapitálem
Pro MES byly priority posledních týdnů jinde. Kvůli pandemii a údajně i negativní mediální kampani se zpozdilo další nabírání kapitálu, což brzdilo investice do dalších vývojových fází baterkárny. „Za uplynulé dva roky se výše vybraného kapitálu takřka nepohnula,“ potvrdil hlavní konstruktér baterie Jan Procházka, který byl prohlídce rovněž přítomen. Hubené měsíce podle něho skončily až na přelomu roku, kdy Prus společně s druhým hlavním investorem v MES Vladimírem Jirkou prodali pětiprocentní podíl.
„Akcie za 850 milionů koupila pražská společnost dvou miliardářů a splatila už desetinu slíbené sumy. Jejich jména dle dohody zveřejňovat nemůžeme,“ sdělil k obchodu Prus. Totožnost byznysmenů nelze vyčíst ani z obchodního rejstříku. Deník E15 pár miliardářů oslovil, ale odpověď byla vždy stejná. S technologií HE3DA z nich nikdo nechce být spojován. Peníze, které mají noví investoři do výrobny baterií postupně posílat, hodlá MES využít na vybudování druhé kompletační linky, na níž se mají vyrábět výkonnější baterie pro nákladní vozy. Třetí linku by firma chtěla stavět hned vzápětí.
První klienti tlačí
Možná ještě naléhavěji však firma potřebuje zrychlit výkon u již spuštěné první linky. MES už totiž jedná s několika potenciálními zákazníky a ti požadují přísné dodržení termínů dodávek. „To je jeden z důvodů, proč už si nemůžeme dovolit žádné zpoždění. Plynulou a rychlou výrobu rozjet zkrátka musíme, a to co nejdříve,“ konstatuje šéf továrny Václav Binar. „Celková roční produkce se letos vyšplhá na 100 až 120 megawatthodin, což bude znamenat tržby v rozmezí 60 až 100 milionů eur,“ dodává.
Současný stav je však mnohem skromnější. Binar dokonce připustil, že továrna ještě na konci roku neměla žádný finální produkt, o který by byl komerční zájem. Samotné bateriové články o kapacitě jedné až 1,3 kilowatthodiny totiž podle něj nikdo nechce a potenciální zákazníci požadují dodávky baterií už ve funkčních kontejnerech. „První komerční verzi jsme postavili teprve nyní. Jde o nabíječku o kapacitě 250 kilowatthodin, kterou by měl náš klient představit veřejnosti v únoru v Praze,“ sdělil v lednu Binar. Do té doby odmítá jmenovat jakékoli, byť potenciální odběratele.
Deníku E15 se přesto jednoho možného zákazníka podařilo vypátrat. Jde o švédskou společnost Heimstaden, která spravuje největší bytový fond v Česku. „Chystáme pilotní investiční projekty do udržitelného rozvoje našich bytů, v jejichž rámci máme možnost otestovat i úložiště značky HE3DA. Celkově máme hned několik nabídek,“ řekl šéf české části společnosti Heimstaden Jan Rafaj. „Nutno říci, že úložiště HE3DA je prezentováno jako pokročilejší technologie a tomu odpovídá i cena,“ doplnil. Dodavatele chce Heimstaden vybrat ještě v prvním čtvrtletí tohoto roku a do té doby se k věci nebude vyjadřovat. Z Rafajových slov nicméně vyplývá, že bateriová řešení HE3DA patří k těm dražším variantám.
O úspěchu a neúspěchu baterií HE3DA kromě ceny rozhodnou také technické parametry a zacílení na trhu. Jak už bylo řečeno výše, MES chce nově oba dosud vyráběné typy baterií, tedy o kapacitě jedné až 1,3 kilowatthodiny, skládat do větších kontejnerů. Finální produkt má mít škálovatelnou kapacitu až do zhruba 2,5 megawatthodiny.
Největší potenciál vidí MES tam, kde je potřeba vyrovnávat špičky v síti, například u obnovitelných zdrojů energie či nabíjecích stanic, nebo naopak v budovách, kde je třeba záložní zdroj proti výpadkům proudu, například v nemocnicích. U těchto aplikací sice příliš nevadí, že technologie pokulhává v nízké energetické hustotě, problém ale je, že oproti konkurenci umožňuje jen velmi pomalé nabíjení a vybíjení, což ji na tomto trhu znevýhodňuje.
S tím však Procházka nesouhlasí. „Naším počátečním cílem je nahradit technologicky zastaralé olověné baterie, kterých je dnes ve světě stále spousta. Oproti těmto bateriím máme jednoznačně lepší vlastnosti. Naše baterie navíc nepotřebuje lepidla, pojiva, což při zabudování do kontejnerů přináší výhody v bezpečnosti i ekonomice,“ zdůrazňuje Procházka s tím, že spoléhá především na vysokou poptávku.
Sázka na růst bateriového trhu
Poslední trendy v Evropě dávají Procházkovi za pravdu. Bateriovému sektoru jako celku doba skutečně nahrává. S tím, jak bude energetika přecházet na obnovitelné zdroje, bude potřeba i čím dál víc úložišť energie či nabíjecích stanic. Evropská komise například odhaduje, že evropský trh s bateriemi by měl do roku 2025 dosáhnout hodnoty 250 miliard eur. Růst trhu poženou zejména dotace, které Evropa i jednotlivé státy už začínají vypisovat.
Jenže konkurovat nadnárodním koncernům s desítkami let zkušeností bez vlastního kapitálu a většího strategického investora, to je hodně vysoká hra. A hlavně – s tím, jak ve světě roste jedna gigafactory za druhou, je převis poptávky nad nabídkou jen další nejistou sázkou.
Jen v Evropě se podle Evropské federace pro dopravu a životní prostředí staví nebo plánuje 38 továren na baterie. Trh nyní jasně opanují zejména asijští hráči. Největší světový výrobce baterií, čínský gigant CATL, dodal za loňský leden až květen baterie o kapacitě kolem 20 gigawatthodin, druhý v pořadí, korejská LG Chem, na tom byl podobně. Oba výrobci se navíc chystají svou výrobu v nejbližších letech znásobit.
Přestože se o bateriích značky HE3DA psalo poprvé před dvanácti let, Prus s Procházkou boj s uvedením vlastní technologie na trh podle svých slov nevzdávají. A to přestože se projekt ocitl několikrát na hraně přežití. Nejprve kvůli nedostatku financí hrozila ztráta patentů, v dalších letech se zase nedařilo získat peníze, které by projekt posunuly do další vývojové fáze, připouští Procházka. Prus se v takových chvílích nakonec vždy rozhodl pokračovat. Nejprve zaplatil testovací linku v Letňanech, a když ani to žádné velké investory nepřesvědčilo, vzal to opět na sebe a postavil samotnou výrobní halu za pomoci menších investorů.
Prus má ale zároveň výhodu, že technologie pro celý projekt vyvíjí, dodává a staví jeho Exelsior, čímž část investovaných peněz zůstane v jeho skupině. Sám Prus to ale jako výhodu nevnímá. „Samozřejmě počítáme s tím, že až dokončíme vývoj technologie výroby, bude zisková i sériová produkce výrobních linek, ale teď na tom Exelsior tratí. K dnešnímu dni je v rámci projektu MES 150 milionů v minusu, protože tam technologie dodáváme za nízkých marží a vývoj platíme úplně sami,“ tvrdí Prus.
Procházkova verze, že se projekt potýkal s nezájmem větších investorů, by ledacos vysvětlovala. Například i neobratný styl propagace. Když se Binara například loni v červenci Deník zeptal, zda budou baterie HE3DA jednou lepší než ty od Tesly, sebevědomě odpověděl: „Tesle samozřejmě fandíme, ale pro ty segmenty, kam směřujeme, máme už lepší baterii. Ať už se bavíme o Tesle, nebo o komkoli jiném.“
Podobně nešťastně působí i oznámené spolupráce s řadou firem, které ji nakonec bez výsledku přerušily. „S firmou Veolia jsme uzavřeli smlouvu o distribuci našich baterií v jejich celosvětové prodejní síti. Spolupracujeme s nimi na vývoji elektronických řídicích systémů pro úložiště, máme v Praze jedenáctičlenný společný vývojový tým,“ hlásil loni Prus pro Seznam Zprávy. Ve skutečnosti se už dnes Veolia k partnerství s MES nehlásí. „Spolupráce je pozastavena, ale udržujeme kontakt,“ uvedla k tomu mluvčí skupiny Jana Dronská. Další firma Fenix Group zase ukončila partnerství nadobro.
Jediný, kdo pokračující spolupráci potvrdil, je česká dcera německého elektrotechnického holdingu Phoenix Contact, která má s MES vyvíjet nabíječky. Pro deník E15 se však k partnerství s MES konkrétněji vyjadřovat nechtěla.
Investor Frolík zůstává optimistou
Jak dlouho ještě senzační prohlášení o unikátních bateriích zůstanou v repertoáru MES, není jasné. Stejně tak není zřejmé, jak dlouho bude ještě Prus svalovat zpoždění projektu na vnější vlivy. Zjevné ovšem je, že společnosti MES běží čas a nervozita už se projevuje i ve vztahu k novinářům i expertům z oboru.
Ilustrují to nestandardní dohody, na které deník E15 musel před psaním článku přistoupit. Prus například odmítl žádost, aby s ním do haly mohli být vpuštěni i uznávaní odborníci na baterie Tomáš Kazda z VUT nebo Pavel Hrzina z ČVUT, a zároveň provázení halou podmínil tím, že ani jeden z těchto expertů se v článku neobjeví. Prus to odůvodňuje tím, že oba akademici jsou údajně podjatí a s vývojářem Procházkou vedou konkurenční boj. Redaktorovi Ekonomického deníku MES kvůli dřívějšímu článku dokonce vyhrožuje právními kroky a vzhledem k přísným podmínkám ve smlouvě se k bateriím nemohou vyjadřovat ani investoři.
Jediný dosud známý externí investor, který prolomil mlčení, je miliardář Zbyněk Frolík. Ten sice projektu nadále věří, zároveň už ale připouští, že firmu přecenil. „Z delšího hlediska jsem rozhodně optimista, protože poptávka po bateriích bude vzhledem k energetickým cílům Evropské unie takřka nekonečná. Kvůli zpoždění projektu i tomu, jak se zlepšují konkurenční produkty, bych ale valuaci firmy viděl níž, než je ta, při níž jsem do firmy vstupoval,“ sdělil k MES zakladatel výrobce nemocničních lůžek Linet, který do HE3DA investoval zhruba milion eur. Frolík je zároveň přesvědčený, že byť se optimalizace linky zpožďuje, finální kapacity 200 megawatthodin ročně firma dosáhne a miliardové tržby díky tomu budou reálné.
Nakolik je Frolíkova víra oprávněná, se vyjeví možná zanedlouho, až bude první produkt k dostání. Do té doby zůstane Prus prorokem, kterému málokdo věří.
