Loni v dubnu předseda vlády v jednom rozhovoru varoval, že „všichni trochu zchudneme“. Je pravda, že ekonomicky na tom země není zrovna skvěle, jako jediní z EU jsme se v reálném bohatství nedostali na předcovidovou úroveň. Reálné mzdy průměrného českého zaměstnance klesají už sedm kvartálů v řadě a vnímané ekonomické problémy domácností budou ovlivňovat náladu ve společnosti i letos.
Rok 2023 měl několik vítězů, kterým praktická politika vlády přihrála řadu výhod. Nejde ani o skupiny, které jsou ohroženy chudobou, ani o odvětví, která jsou potřebná pro budoucí konkurenceschopnost Česka, jako je třeba školství nebo věda. Vláda zvýhodňuje především své voliče, což se tak nějak dalo očekávat - otázkou je, zda míra, s jakou to činí, už není poněkud za hranou. Protože mezi rovnými se objevilo několik rovnějších.
Vítězi byli bezpochyby bílé límečky, hlavně ajťáci či konzultanti všeho druhu pracující na živnostenský list. Posunula se pro ně hranice placení DPH z jednoho na dva miliony korun. Co je ale super výhodné, je režim paušální daně. U těch, kteří nemají děti ani hypotéky, je v případě využití tohoto nástroje efektivní daňová sazba méně než deset procent. Pokud se vejdou do 1,5 milionu příjmů, pak ještě méně.
Například IT konzultant s ročním příjmem 1,45 milionu zaplatil loni na paušální dani 74 496 korun - asi pět procent svých příjmů. Letos se výše paušální daně zvyšuje, ale pořád bude práce této skupiny lidí zřejmě nejméně daněná v Česku. Oproti zaměstnancům, kteří platí na daních a odvodech kolem 40 procent mzdy, jsou to úplně královské podmínky. Pracovníky na IT pozicích, kteří jsou zároveň zaměstnanci, tak najdeme zřejmě jen v rámci státní správy, protože jinak je takzvaný švarcsystém natolik extrémně výhodný, že zaměstnat by se nechal jen blázen.
Château de Tetrapak
Tiché víno – pojem, o jehož existenci nemělo 99 procent Čechů v roce 2022 ani tušení, vyhrálo konsolidační úsporný balíček a tím se stalo i dalším vítězem letošního roku. Spojené síly vinařů a jejich jihomoravské kliky ve sněmovně, zejména lidovců, dokázaly, že nulové spotřební daně na víno se konsolidační balíček ani nedotkl, ač podle střízlivých odhadů mohla přinést něco mezi třemi až čtyřmi miliardami ročně. Tanec kolem tichého vína je také krásnou ukázkou toho, jak je ta část programového prohlášení vlády, která mluví o „realizaci veřejných politik založených na datech“ jen čirá legrace.
Z hlediska rizik (která má spotřební daň řešit) je víceméně jedno, jestli je přijímáme v podobě piva, vína nebo lihovin. Vyjma samotné regulace spotřeby jde i o signál nejen vůči substitutům na trhu s alkoholem, ale i vůči dalším zájmovým skupinám. Nadměrné pití alkoholu má podle sociologa Daniela Prokopa roční náklady na zdravotní péči a ztráty vyplývající z nižší produktivity asi 30 až 50 miliard korun. Benevolentní přístup vlády má tak své zjevné důsledky.
Případná daň by nejvýrazněji zdražila levné dovozové víno a jakési „Château de Tetrapak“, ale samozřejmě by se propsala do všech typů vín. Hlavním lobbistou za zájmy úzké skupiny producentů se stal sám tehdejší ministr zemědělství Zdeněk Nekula. Básnil, jak pro víno „pracují zapálení lidé, kteří vinohrady opečovávají s láskou“ a varoval, že zdanění by pro Česko znamenalo nevratné kulturní škody.
Situace je ale prozaičtější – čeští vinaři, cenově spíše dražší, bojují proti zahraničním vínům ze zemí, kde slunce svítí přes 300 dní v roce a vyrobit dobré víno a dovézt jej do Evropy za velkoobchodní cenu jednoho eura tam dokáže kdejaký teenager. Proto také vinaři, nadšení svým úspěchem, šli ještě dál – namísto daně navrhli minimální ceny vína, což by odstranilo zahraniční konkurenci a jim pomohlo udržet trh, neřkuli z něj uloupnout ještě větší díl (a samozřejmě žádné daňové sklady pro naše vinaře).
Po Silvestru si také můžeme připomenout, že vítězem byly i „bublinky“ – šumivé víno sice zdaněné je, ale stejnou částkou na hektolitr jako před dvaceti lety, přestože jeho spotřeba i cena výrazně rostla. A loňským vítězem byli také pivaři, u nich se vláda rozhodla v rámci konsolidačního balíčku nezvyšovat daně ani neomezila daňové výjimky zvýhodňující menší pivovary.
Milá sociální dávka pro střední třídu
Rok 2023 dobře zvládly i stavební spořitelny. Státní podpora stavebního spoření je pro střední třídu takovou milou sociální dávkou, která už dávno neměla existovat. Místo toho ji stát zachoval, i když ji pro letošní rok z dvou tisíc snížil na polovinu. Na druhou stranu ministerstvo životního prostředí podepsalo se stavebními spořitelnami memorandum, kterým jim de facto přihrálo monopol na zpracování energetických dotací – budou státem propagovaným kontaktním místem pro lidi, kteří chtějí žádat o dotace v rámci různých programů na energetické úspory domů.
Včetně tolik diskutovaného programu „Oprav dům po babičce“. Tedy až stát trochu uvolní podmínky, které po kritice původního návrhu zpřísnil natolik, že o dotaci se nepřihlásil skoro nikdo (žádostí je asi 600, což je na program s vyčleněnými 40 miliardami korun velmi málo). To nás vede k definici dalšího vítěze - jsou jimi výrobci izolačních a zateplovacích materiálů, jejichž tržby jsou navázané na mnohamiliardové dotační programy.
Loni vyhrály i velké banky. Stát je sice strašil windfall tax - zdaněním nadměrných zisků, ale nadesignoval ji tak „kvalitně”, že z ní v případě bankovního sektoru vybere místo plánovaných 33 miliard zlomek, na což vyjma zkušených bankéřů vládu dopředu upozorňovali i někteří členové jejího poradního orgánu.
A zapomenout nemůžeme na online hazard, který se významně rozroste na úkor toho „land-based”, tedy fyzických heren a kasín. Konsolidační balíček totiž změnil způsob přerozdělování peněz z heren tak, že obce, na jejichž území herny jsou, dostanou méně, navíc z hazardní daně budou odměněny i obce, kde nejsou herny žádné. To obce významně demotivuje v povolování hazardu a hráče přihraje online provozovatelům - ti největší z digitálního světa nul a jedniček si mnou ruce, protože jejich pozice posílí, ale regulace online způsobu hraní (například rozpoznání obličeje v reálném čase pro zamezení hraní vyloučeným hráčům na falešné účty) šrouby nijak neutahuje.
