„O tom nemůžu mluvit! Nejde někoho obvinit z krádeží nebo zveřejňovat jeho osobní údaje. Zvlášť když toho zrovna chce nechat!“ říká paní Ludmila, dlouholetá referentka jednoho pražského úřadu práce. „Off record“ ovšem dodává: „Ale no jo. V posledních měsících se nám tu opravdu pár recidivistů objevilo. Hledají práci a dva si rovnou řekli o rekvalifikační kurz. V Praze! To koukám jako sůva.“ A přesně tak kouká.
„Bil sem zde – marně.“
Kriminalita v Česku od roku 2013 trvale klesá, nejvíce v loňském roce (o 12 %), ovšem počty vloupání v hlavním městě a okolí se drží na průměru. Proč tedy někteří zloději mění živnost? Podle názorů námi oslovených pochůzkářů městské policie a soukromých bezpečnostních služeb je to klesající výtěžností vloupaček.
„Zloději dlouho drželi krok s vývojem zabezpečovací techniky,“ říká zasloužilý sekuriťák Ondřej Otáhal, „umí si poradit s ledasjakým alarmem, kamerou nebo trezorkem v bytě i autě. U drahých trezorů zase znám případy, kdy majitel radši sám zloději trezor otevřel, aby ochránil další osoby v budově. Ale v poslední době už lidi cenné věci nemívají doma ani ve firmě. Situaci změnily úložné bezpečnostní služby, zabezpečená místa hlídaná na profesionální úrodni a v anonymním režimu. Je to výhodnější než alarm a běžná pojištění. Zlodějina se tak přesouvá do jiných sfér, je opravdu možné, že někteří staří bytaři to zabalili. Kde nic není, ani smrt nebere.“
Touto neotřesitelnou lidovou moudrostí se očividně řídí čím dál víc lidí. Peníze, cenné papíry, záložní data, náhradní klíče a předměty velké osobní hodnoty si ukládají v bezpečnostních schránkách, u těch nebankovních je navíc zaručena anonymita i před státními orgány, takže zákazníci jsou zároveň chráněni třeba před případnými zdivočelými exekutory. Ve své prázdné kasičce pak mohou zlodějům nechat jízlivý vzkaz: „Pech, Fantomasi!! Tady není co šlohnout.“
Nejznámější poskytovatel služby bezpečného uložení cenností, pražská firma 24SAFE v ulici Na Poříčí, nám k tomu napsal, že údaje o klientech samozřejmě nepodává, ale může potvrdit velkých nárůst zájmu o své služby. A dodal: „Nakolik se naše bezpečnostní schránky podepsaly na skladbě žadatelů o zaměstnání, nevíme, ale pokud skutečně pomáháme přesouvat zloděje na pracovní úřad, považujeme to za úžasný vedlejší příznak našich služeb.“
Že nejdu do roboty
„Bývalý bytař Lukáš“ z Bohumína, jak se nám po několika vodkách v pražském nonstopu zvaném Očistec představil, nový trend potvrzuje: „Možeš si odnést akorát elektroniku, to je tak pro lidi na fetu, ti berou všecko.“ Lukáš svou „kariéru“ začal na dráze, kradl v lokálkách, pak se učil bytařinu v Ostravě, odseděl si pár trestů a už léta „působí“ v Praze. Je sdílný, protože prý absolutně skončil. „Z bytařiny aj z aut je chudé živobytí. Zlato, cetky, cash, důležité papíry nebo flashky, které jim člověk mohl zpátky prodat, já to teda nedělal, mají teď všichni někde jinde v sejfu a jsou vysmátí, bo jim do toho nevidí ani manželka a třeba na tom Poříčí mají otevřené imrvére.“
Ukazuje se, že pocit soukromí a bezpečí se demokratizuje, bezpečnostní schránky už dávno nejsou jen pro nejbohatší. Lidé oceňují, že v 24SAFE se ke svým pokladům mohou dostat 24 hodin denně, bez neustálého prokazování totožnosti – a přístup k nim mohou umožnit dalším osobám a nikdo jiný o tom nemusí vědět. Mít svou schránku v automatizované a pojištěné moderní pevnosti je tak výhodné z mnoha důvodů, kromě bezpečnostních a finančních třeba i čistě osobních. „Pokrok nezastavíš,“ shrnuje filozoficky Lukáš.
Napsal jsem jim to na vrata
Ano, špičkové bezpečnostní služby se mění. Vzpomínáte na nálepky: tento objekt je střežen psy, hady, bezpečnostní agenturou, elektronickou bezpečnostní signalizací, kamerovým systémem se záznamem atd.? Dnes si lidé dávají na dveře nálepku „Vloupání je zbytečné. Cennosti máme mimo budovu.“ Někdy stačí drobné šestihranné logo 24SAFE. Zkušení zloději s díky odtáhnou.
