Padesátá léta byla podivná doba. Na jedné straně se zvyšovaly výkony v továrnách, úderníci dělali od svítání do soumraku a zemědělci bujaře prozpěvovali budovatelské písně, ale na straně druhé řada lidí dostala cejch člověka druhé kategorie. Jedním z nich byl i Bohuslav Šotola. Počátkem padesátých let byl na vojně na Zelené hoře, dokonce jako „mazák“ tvůrce Černých baronů Miloslava Švandrlíka. Nedostal se tam kvůli žádnému politickému škraloupu, nebyl ani zlodějem aut.
Stačilo jen, že byl v mládí ve skautu a už neměl důvěru dělnické třídy. Na zmíněnou dobu ale nevzpomíná se záští. „Na vojně to byla sranda. Ti chlapci, kteří sloužili hned po osmačtyřicátým, to měli rozhodně horší. Za nás už se doba uvolňovala. Tenkrát zemřel Stalin i Gottwald a poměry se začaly měnit,“ vzpomíná Šotola na dobu svého mládí.
Z těch časů má doma několik kronik, které se týkají nejen jeho vojenské služby, ale i zmíněného Švandrlíkova románu a filmu. V něm ovšem žádnou roli nedostal.
Terazky byl Gazda
To, že postavu vojína Kefalína sepsal Švandrlík podle své osoby, je známá věc. Ovšem o jiných hrdinech se toho mnoho neví. Jejich osudy sice spisovatel rozvedl v dalších dvanácti knihách, ovšem ty jsou už řádně zkreslené a realitě odpovídají mnohem méně než klasický první díl. Velice blízko ke knižnímu zpracování měl skutečný vládce Zelené hory. Jen na rozdíl od obávaného Terazkyho se nejmenoval Haluška, ale Gazda. „Byl to chlap jako hora,z a přestože inteligencí opravdu moc neoplýval, dokázal si u vojínů zjednat respekt už jen svým hromovým hlasem,“ ukazuje v památníku podpis majora Gazdy Bohuslav Šotola.
Skutečná postava byl i kapitán Ořech. Ten zbytek svého života, po propuštění z armády, prožil v Nepomuku. Dnes sice už nežije, ale jeho rodina v městečku na jižním Plzeňsku zapustila kořeny. „Jeho dcera dnes prodává v nepomucké samoobsluze. V Nepomuku bydlel i kapitán Barák, který se v knize jmenoval Domkář,“ podotkl bývalý Černý baron.
I někteří jeho spolubojovníci od lopaty žili svůj skutečný život. „Z těch postav, které v knize dostaly větší prostor, si vzpomínám na vojína Cimla. Ten skutečně byl zlodějem aut a před vojnou několik let seděl za mřížemi,“ vzpomíná Šotola. Další z oblíbených postav, redaktor Dušan Jasánek, v Nepomuku nesloužil. „Podle toho, jak je Jasánek v knížce popsaný, řekl bych, že jej Švandrlík složil ze tří osob najednou,“ konstatoval pétépák z Nepomuku.
