Svět v kůži kreslené postavičky

Za osmnáctiletou Šárkou Haru se otáčejí nejen muži, ale i ženy. Ani ne tak kvůli kráse mladé slečny, ale spíše kvůli jejím šatům. Vypadá totiž jako zhmotnělá postavička z animovaných filmů, jejichž přehlídka pod názvem Animefest začala 6. května v Brně.

„V Tokiu takhle chodí mladí lidé po ulicích normálně. V českých ulicích extravagance mnohé šokuje a mají uštěpačné poznámky. Třeba jestli jdu na maškarní nebo zda jsem neutekla z blázince,“ přibližuje dívka reakce většiny kolemjdoucích. Barvy Haru ladí většinou do růžových odstínů, purpurové má i vlasy. „Vyjadřuje to zkrátka mou osobnost, i když působím jako z jiného světa. Doma si na to zvykli, ve škole ještě ne,“ tvrdí Haru.

Příznivců animovaných seriálů v japonském stylu manga přibývá. Potkat v ulicích Brna někoho v šatech princezny či jiném módním výstřelku proto není až tak těžké. Do kostýmu mladého anglického aristokrata z 19. století se například obléká čtyřiadvacetiletá programátorka Petra Éliarosa. Ani jí občasný posměch lidí nevadí. „Je to kreativní móda, s níž je každá chvilka dne mnohem hezčí,“ vysvětluje žena důvody, proč nenosí „civilnější“ šaty.

Módní starosti

Zřejmě největším problém, s nímž se vyznavači japonského anime potýkají, je shánění ošacení. V kamenných obchodech je k dostání minimálně. „Něco si ušiju, jiné věci koupím na internetu. Růžové šaty jsem například koupila v e-shopu ve Spojených státech. Stály pětadvacet dolarů, což je zhruba pět set korun,“ popisuje módní starosti dvaatřicetiletá personalistka Markéta Šámalová. Jako jedna z mála žen, která japonskému anime propadla, žije Šámalová dvojí život.

V tom prvním chodí oblékaná do konzervativního střihu. Zaměstnavatel by totiž princeznovské šaty, boty s vysokou podrážkou a mašli ve vlasech jen stěží trpěl. „Po pracovní době opouštím šeď a vracím se do života japonské lolity. Obléknu si výstřední šatičky a žiji příběhy postav animovaných seriálů,“ přiznává se personální manažerka.

Podle psychologů není dvojí život nic neobvyklého. „Mnoho lidí má svůj styl. Někdo se obléká uniformně, jiný výstředně. Důležité je, jak se cítí. Jestliže jim nepřeroste převlékání do kostýmů přes hlavu, je takové chování normální. Problém nastává teprve ve chvíli, kdy jedinec stírá rozdíly mezi realitou a fikcí,“ tvrdí psycholog Jiří Šmerda.

Japonské animované postavičky má rád také Tomio Okamura, nejznámější Japonec v Česku a viceprezident Asociace českých cestovních kanceláří a agentur. Přesto by si šaty Pokémona či jiného hrdiny seriálu ze země vycházejícího slunce neoblékl. „Nikdy jsem tomu nepropadl. Byla to jen jedna z věcí, kterou jsem někdy četl nebo se na ni podíval,“ říká Okamura.