Elektřinu už v Česku sdílí dvacet tisíc lidí. Klíčovou změnu však vláda do voleb nestihne
Komunitní energetika je v Česku stále ještě na počátku svého fungování, i přesto prochází dynamickým rozvojem. Za necelý rok od jejího spuštění se již do ní zapojilo zhruba 23 tisíc domácností. Diskutovanou otázkou jsou nyní zejména změny v systému distribuce, které by sdílení elektřiny zlevnily a zároveň ulehčily elektrické síti. Ty však již současná vláda do voleb projednat nestihne. Pomoci mají i chystané miliardové dotace.
Po necelém roce od spuštění se komunitní energetika dokázala výrazně rozšířit. „Sdílení využívají hlavně obce, ale také menší firmy i jednotliví lidé formou aktivního zákazníka. Je také důležité, že se komunitní energetika rozvíjí opravdu napříč celým Českem,“ říká vedoucí projektové skupiny Unie komunitní energetiky Áron Tkadleček.
Podle údajů Elektroenergetického datového centra, které vzniklo v návaznosti na zavedení komunitní energetiky v Česku a u něhož se lidé a komunity sdílející elektřinu musejí registrovat, si lidé od srpna loňského roku do konce dubna mezi sebou nasdíleli téměř 11 gigawatthodin energie. To pro srovnání představuje množství, které by vystačilo na roční provoz více než 3300 elektromobilů.
Komunitní energetika má v Česku více podob. Tou první je zmiňovaná forma aktivního zákazníka. Je jednodušší a jejím prostřednictvím si mohou mezi sebou elektřinu sdílet například rodinní příslušníci, z nichž jeden bydlí v domě s fotovoltaikou a poskytuje přebytečnou elektřinu druhému, který bydlí třeba v panelovém domě. Maximálně umožňuje zapojení jedenácti lidí, kteří si mezi sebou elektřinu vyměňují. Skupin aktivních zákazníků už je celkem přes jedenáct tisíc.
Sdílet elektřinu je možné také v rámci bytového domu. Tuto možnost využívá již přes 500 zákazníků. Nejpokročilejší formou je pak energetické společenství, kdy spolu elektřinu sdílí například celá obec nebo i region. Těch je zatím několik desítek. Tato varianta je zároveň složitější na zřízení, jednotlivá společenství se mimo jiné musí registrovat u Energetického regulačního úřadu.
Změny v distribuci
Jednou z klíčových změn, která by v budoucnu měla přinést zatraktivnění komunitní energetiky, je zefektivnění, a tím i zlevnění distribuce sdílené elektřiny. „Navrhujeme lokální slevu na distribuci, jako funguje například v Rakousku. Ve chvíli, kdy si lidé posílají elektřinu jen například v rámci vesnice na nízkém napětí, tak by měli platit adekvátně tomu méně, protože nepoužívají celou síť,“ popisuje Tkadleček nedostatky v komunitní energetice.
Změny v distribuci sdílené elektřiny podporuje i ministerstvo životního prostředí. „Jedním z důležitých aspektů, který však již bude řešit příští vláda, je otázka nové tarifní struktury. Já preferuji takovou, která odpovídá podobnému modelu v Rakousku, tedy několik tarifních pásem, které odpovídají blízkosti výroby a spotřeby. Tento krok by znamenal, že pro mnoho spotřebitelů by bylo velmi zajímavé preferovat zdroj výroby z blízkosti své spotřeby, a tím vyvažovat výrobu a spotřebu. Sekundárně by to způsobilo posun v naší energetice a snížilo tlak na přenosovou a distribuční soustavu,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík (KDU-ČSL).
Tkadleček také upozorňuje na potřebu spuštění dotačního programu KOMUNERG Státního fondu životního prostředí. „Stále však není nastaveno, jak si o ty peníze komunity mohou žádat a jak se k nim dostanou. Ty prostředky jsou vyčleněné, ale nezačaly se rozdělovat,“ upozorňuje.
Ministerstvo životního prostředí uvedlo, že by k vyhlášení první dotační výzvy mělo dojít na podzim. „Na program KOMUNERG směřuje 2,8 procenta alokace Modernizačního fondu. Celková výše dostupných prostředků pro Modernizační fond závisí na ceně emisních povolenek, které se obchodují mezi lety 2021 až 2030. Aktuální odhady alokace pro program KOMUNERG jsou zhruba na úrovni 10 až 11 miliard korun,“ říká tisková mluvčí resortu Veronika Krejčí s tím, že první výzva na podzim nevyužije celou částku.
Úspora je různá
Díky sdílení elektřiny lze ušetřit mnohdy i nemalé částky, záleží však na jednotlivých případech. „Pokud se jedná o projekt založený hlavně na solárních panelech, což je nejčastější zdroj sdílené elektřiny, tak ta úspora není příliš velká, například v řádu stovek korun. A právě proto je potřeba zavést zmiňovanou lokální slevu na distribuci, která reálně šetří náklady síti a zároveň by se pak sdílení více vyplatilo. Když se ale podíváme na zapojení jiných zdrojů, například větrných elektráren, tak tam úspora může být klidně polovina ceny,“ vysvětluje Tkadleček.
V jiných státech zejména západní Evropy fungují i energetická společenství, která dosahují daleko větších měřítek. Příkladem může být belgické družstvo Ecopower, které má desítky tisíc členů a vlastní solární, větrné i vodní elektrárny.
