Skokové zlevnění státních dluhů, jaké Česko léta nezažilo. Zhruba taková je realita posledních dvou týdnů na dluhopisových trzích. Během neobvykle krátké doby se totiž přibližně o pětinu propadl výnos požadovaný investory za půjčku českému státu. V rozhodující míře zlevnilo státní financování v průběhu uplynulého týdne. Obdobně intenzivní obrat z pohledu státu k lepšímu nastal naposledy během tržního kolapsu na počátku pandemie v roce 2020. Důvodem je nový názor investorů na inflaci. Ta by měla být podstatně méně palčivá, než se doposud předpokládalo.
„Mezi investory se v posledních dnech ujal příběh, že je globální inflace již na vrcholu nebo těsně za ním, což centrálním bankám oslabí argumenty pro další zvyšování sazeb,“ říká ekonom UniCredit Bank Pavel Sobíšek. Takový výhled pro dluhopisové investory znamená podstatně nižší riziko znehodnocení jejich investice.
„Česko je součástí tohoto globálního příběhu. Ve čtvrtek zveřejněná inflace ostatně také přinesla překvapení ve směru dolů,“ dodává Sobíšek, ovšem s tím, že pro další snížení nákladnosti financování českého dluhu už zatím není příliš prostoru.
Zatímco během posledního říjnového týdne byli ještě investoři v případě desetiletého dluhopisu ochotni půjčit českému státu za roční úrok až 6,2 procenta, aktuálně si stát dokáže obstarat peníze za 4,8 procenta neboli za úrok odpovídající například počátku května letošního roku. Tedy ještě než ČNB přikročila k dramatickému zvýšení základní sazby na současnou úroveň sedmi procent.
„Na trhu se spojily efekty nižší než očekávané americké i české inflace a reakce trhu byla vehementní,“ dodává šéf Raiffeisen investiční společnosti Jaromír Sladkovský. Obdobně i například úroky z dluhopisů s pětiletou splatností spadly z říjnových takřka 6,5 na současných 5,1 procenta, nákladnost nových půjček se tak snížila rovněž zhruba o pětinu.
I tak platí stát aktuálně za nově vydané dluhopisy dramaticky vyšší úrok než ještě před rokem. Česku během uplynulých dvanácti měsíců výrazně vzrostly náklady na financování poté, co ČNB začala v boji s inflací razantně zvyšovat úrokové sazby. „Během pár let se náklady státního dluhu zjednodušeně zdvojnásobí a budeme někde nad stovkou miliard korun ročně,“ varuje Sladkovský.
Ještě na počátku listopadu roku 2021 tak země platila ve srovnání se současností ze svých nových půjček zhruba poloviční úroky. Naopak letošní říjen byl pro vládní kasu největší úrokovou hrozbou za posledních 21 let. Více než šest procent ročního úroku za desetiletou půjčku totiž investoři žádali naposledy v září roku 2001.
Nové české státní dluhopisy pak byli investoři ochotni zejména v prvním pololetí nakupovat jen za podmínky podstatně atraktivnějšího úroku než doposud. Náklady na dluhy rostly i vládám zemí eurozóny, nicméně podstatně pomalejším tempem, když Evropská centrální banka dlouho nereagovala na sílící inflací růstem svých sazeb.
Zatímco si tak například Berlín momentálně dokáže na deset let půjčit za roční úrok 2,1 procenta, před rokem za své půjčky dokonce inkasoval. Úroky byly tehdy totiž záporné a investoři paradoxně vládám dopláceli za to, že jim mohli půjčit. Zhruba dvaapůlkrát dražší je obdobná půjčka i pro Washington.
„S desetiletými americkými státními dluhopisy nad čtyřmi procenty mohou nyní investoři realizovat výnosy podobné akciovým dividendám velkých nadnárodních společností, a to bez rizik. Tedy za předpokladu, že země nebudou v platební neschopnosti,“ dokládá proměnu dluhopisového trhu za uplynulý rok Steve Ellis, manažer portfolia dluhopisů rozvíjejících se zemí společnosti Fidelity.
Právě tento trend by na globální i domácí úrovni měl v souvislosti s ústupem inflace a tím i ukončení zvyšování sazeb centrálními bankami odeznít. „Inflační tlaky v celé Evropě i v Česku budou klesat a v nejbližších měsících by v tuzemsku měla pokračovat dezinflace. ČNB tak zároveň už nebude uvažovat o dalším zvyšování úrokových sazeb,“ soudí ekonom společnosti Finlord Boris Tomčiak.
