Průmyslové kovy, jako jsou měď, cín nebo hliník, patřily loni i v letošním roce k nejvýnosnějším komoditám. Zvýšená poptávka po kovech, které se využívají v elektrotechnickém, spotřebním nebo automobilovém průmyslu, vytlačila jejich ceny na nejvyšší úrovně za několik posledních let.
Příčinou vysoké poptávky byl růst spotřeby elektronických a komunikačních zařízení a zvýšená aktivita ve stavebnictví. Ceny technických kovů byly dále tlačeny vzhůru kvůli výpadkům na straně nabídky způsobené pandemií, kdy některé těžařské společnosti byly nuceny omezit svoji výrobu.
Vysoké ceny komodit se samozřejmě promítají do zdražování nejen veškerých spotřebitelských výrobků, ale především prodražují výstavbu komerčních i rezidenčních nemovitostí po celém světě.
Zatímco ve vyspělém světě jsou ceny surovin dány děním na volném trhu, v Číně se vláda pokouší nekontrolovaný růst cen korigovat intervencemi a vládními opatřeními. V rámci těchto opatření rozhodli čínští představitelé o prodeji části státních rezerv mědi, hliníku a zinku.
Zprávy o tomto chystaném kroku spustily v polovině května korekci, která vedla k poklesu cen řádově o deset procent. Trh očekával snížení rezerv strategických kovů v množství převyšujícím 100 tisíc tun. Nicméně v tomto týdnu Čína zveřejnila první data o plánovaném prodeji rezerv ve výši 20 tisíc tun u mědi a 50 tisíc tun u hliníku, což je výrazně méně, než se původně čekalo.
Následně se výprodej na trzích zastavil a ceny kovů začínají opět posilovat. Zdá se, že čínská snaha o snížení cen surovin může mít své limity. Zásoby strategických kovů jsou ve světě nízké a mají klesající tendenci.
I přes varování některých analytiků, že vysoké ceny komodit povedou k útlumu ekonomické aktivity, poptávka po většině z nich zůstává poměrně silná. Proto se jeví aktuální pokles cen kovů spíše jako korekce než změna v dlouhodobějším rostoucím trendu.
Autor je portfolio manažer J&T Banky.
