Pravomocný rozsudek byl nakonec k Marku Dalíkovi přívětivější než prvoinstanční. I tak jsou čtyři roky natvrdo pro člověka, který byl zvyklý vznášet se v nejvyšších sférách vlivu, jistě dost nepříjemným trestem. To ovšem není hlavní poselství včerejšího verdiktu. Tím je celkem povzbudivá zpráva o stavu českého právního státu.
Zatímco totiž pražský vrchní soud stejně jako prvoinstanční považoval za prokázané, že si Dalík řekl manažerům firmy Steyr o peníze, upozornil, že nelze prokázat Dalíkův přímý vliv na premiéra Topolánka, a tedy schopnost ovlivnit rozhodnutí jeho kabinetu.
Proto také Dalíka odsoudil za podvod, nikoli za korupci. O vazbách Dalík-Topolánek samozřejmě takříkajíc „všichni vědí“, ale právě uprostřed protikorupční hysterie je dobré si uvědomit, že to samo o sobě nemůže stačit k odsouzení. Důkazy v tomto případě chybí a je dobře, že si to vrchní soud navzdory jasné společenské objednávce uvědomil.
