Ten křik je ale spíše komický. Ve třicetičlenné správní radě VZP sedí devět lidí nominovaných hnutím ANO včetně předsedy sněmovního zdravotnického výboru Rostislava Vyzuly. Ani jeden z nich se proti návrhu prodloužit mandát ředitele Kabátka nepostavil. Pokud si Babiš neumí srovnat do latě vlastní lidi, respektive pokud je není schopen přesvědčit o síle vlastních argumentů pro odvolání Kabátka, pak je celkem zbytečné, aby se rozčiloval nad tím, že správní rada nejedná tak, jak by si představoval.
Skutečnost je taková, že ačkoli je křeslo šéfa VZP dohlížejícího nad velkými penězi (loni základním fondem VZP proteklo 153 miliard korun) určitě velmi horké, je také celkem stabilní. Kabátkův předchůdce Pavel Horák vydržel ve funkci šest let a zažil v ní čtyři premiéry. Jeho předchůdkyně Jiřina Musílková šéfovala pojišťovně sedm let a i ona viděla vcházet do Strakovy akademie čtyři premiéry.
Kabátkovi je navíc těžké něco vytknout, a aby toho nebylo málo, hraje mu do karet šlapající ekonomika. Hospodaření je v plusu, platby zdravotnickým zařízením se nezpožďují, rezervní fond se začíná plnit. Když si ministr přál zveřejňovat smlouvy, začala VZP zveřejňovat smlouvy. Kabátek dokončil rozluku s nešťastným projektem IZIP a dotáhl do vítězného konce válku s pražským Protonovým centrem.
Jistěže má i nějakou minulost, v níž se jako úředník ministerstva zdravotnictví zodpovědný za chod přímo řízených nemocnic potkával s lidmi, kteří dnes mají potíže. Aby jej ale tato minulost dostihla, bude to chtít víc než psychedelické úniky z policejních spisů a Babišův hysterický křik.
