Pro něj vedle nostalgiků hlasovali i někteří nespokojenci s rigiditou KSČM. Což rezonuje s obecnou atmosférou v české společnosti, která často preferuje jakoukoli změnu před neměnným marazmem. Grospičovu prohru následoval i neúspěch při boji o místopředsednickou židli, na niž sněm posadil profesně přijatelnějšího Jiřího Dolejše.
I další členové nového vedení působí poměrně solidně a umírněně, až jedna pravicová novinářka reagovala: „Vy se nám nějak liberalizujete!“ Nejspíš neslyšela Filipovo plačtivé laudatio na herečku Švorcovou, nezaznamenala důraz na spolupráci s politickou zdechlinou Komunistické strany Slovenska anebo nepostřehla zdravici od Korejské strany práce. Nebo ano, ale pochopila, že jsou to historizující rituály, jimž už nikdo příliš nevěří a které fungují jako povídání o počasí.
Jako spojnice mezi odlišnými lidmi shodné stranické knížky, jako směrové šipky v Babylonu zájmů. Babylon je mimochodem název místa, kde komunisté rokovali. Kdysi šlo o libereckou textilku, teď je to monstrózní multifunkční kýč. Sám o sobě poučný symbol změn.
Autor je politolog
