Statistiky pro ně ale nejsou pozitivní. Z loňských evropských statistik plyne, že jen třicet procent rodinných firem úspěšně zvládne předání ze zakládající na druhou generaci, deset procent pak předání na třetí generaci, tři procenta na čtvrtou generaci a méně než jedno procento na pátou generaci. Zbývající společnosti zaniknou nebo je rodina prodá.
Polovina tuzemských rodinných firem bude v nejbližších letech čelit mezigeneračnímu převodu. „Pouze 41 procent z nich tvrdí, že je na změnu připraveno,“ říká Končický. Konkrétní plány na předání má ještě méně podniků. „Pouze deset procent firem, se kterými jsme se bavili, má jasné plány nástupnictví,“ uzavírá Končický.
Realističtější očekávání mají rodinné podniky na západ od našich hranic, kde jsou zkušenosti s mezigenerační výměnou bohatší. Mnohem méně majitelů rodinných firem je tam přesvědčeno, že během příštích deseti let zůstanou ve vlastnictví rodiny. Nejvíce tomu věří v konzervativní Itálii – celkem 88 procent dotázaných, v Německu je to šedesát procent a ve Švýcarsku dokonce jen 46 procent.
Rodinné firmy jsou páteří evropské ekonomiky. V Evropské unii se průměrně podílí na polovině HDP a vytvářejí polovinu pracovních míst. V tuzemsku je to méně. Nicméně se věří, že rodinné firmy budou nabývat na významu.
Logicky roste zájem bank o tento segment. „Sledujeme trend předávání podnikatelského know-how z generace na generaci. Dlouhodobě se zaměřujeme na rodinné firmy z řad malých a středních firem,“ uvádí Petr Plocek, tiskový mluvčí tuzemské UniCredit Bank.
