Spor o summit NATO nekončí. Pavel s Macinkou už našli další důvod k hádce

Prezident Petr Pavel podal v pondělí kompetenční žalobu k Ústavnímu soudu poté, co vláda Andreje Babiše rozhodla, že ho do delegace na červencový summit NATO v Ankaře nezařadí. Soud reagoval rychle a o dva dny později vydal předběžné opatření a vládě nařídil prezidenta akreditovat. Jde o historicky první případ, kdy český prezident zažaloval vládu kvůli zahraniční cestě.

Přitom situace sama o sobě není ničím výjimečná. Od Madridu 1997 přes Washington, Prahu, Bukurešť až po Chicago 2012 platilo jedno pravidlo: česká delegace na summitu NATO měla vždy hlavu státu i předsedu vlády. Za Václava Havla jezdil na summity premiér Václav Klaus, za prezidentování Klause zase premiér Mirek Topolánek nebo Petr Nečas bez ohledu na to, z jakého politického tábora každý z nich pocházel.

Proč tedy teď soud?

Klíčem je obranná politika. Vláda letos nesplní ani starý závazek vydat dvě procenta HDP na obranu a do Ankary chce jet vysvětlovat, proč. Pavel naopak dlouhodobě varuje, že taková pozice spojence nepřesvědčí. Ministr zahraničí Petr Macinka, který celý spor eskaloval nejvíc a předběžné opatření označil za "pokus o ústavní puč", se snažil obhájit delegaci bez prezidenta, aby vláda mohla mluvit jedním hlasem.

Soud mu to nedovolil. Soudce zpravodaj Pavel Šámal při odůvodnění zdůraznil, že účast prezidenta na summitech NATO je v Česku dlouhodobě zavedená praxe, od níž se nelze jen tak odchýlit. Jediným prezidentem, který na summit nejel, byl Miloš Zeman v roce 2022, a to ze zdravotních důvodů.

Co se v Ankaře bude řešit?

Summit 7. a 8. července má na programu tři témata. Hlavním bude plnění loňského haagského závazku, kde se poprvé v historii všech 32 členů NATO shodlo na cíli vydávat pět procent HDP na obranu do roku 2035. Ankara je první inventurou, kde se vyloží karty v tom, kdo plní a kdo ne. Česko patří spolu s Albánií na chvost aliance.

Druhým tématem bude Ukrajina. Evropské státy v roce 2025 poprvé předstihly USA v objemu vojenské pomoci Kyjevu, na summit přijede i prezident Ukrajiny Volodymyr Zelenskyj. Třetím tématem bude transatlantická jednota, jelikož americký prezident Donald Trump v posledních měsících zpochybnil hodnotu NATO a kritizoval spojence za neochotu podpořit americko-izraelské údery proti Íránu.

Pro českou delegaci bude summit mimořádně delikátní. Petr Pavel, bývalý předseda Vojenského výboru NATO, bude sedět u stolu, kde vláda bude vysvětlovat, proč Česko neplní závazky, které většina spojenců plní či dokonce překračuje. Jak konkrétně si dva ústavní činitelé s diametrálně odlišnými postoji rozdělí role, má teprve určit vláda na svém pondělním jednání. 

Kdo má jakou kompetenci?

Doakreditováním prezidenta na summit v Ankaře totiž spor neskončil. Pavel svůj postoj formuloval jednoznačně. „Pokud je prezident v jakékoli delegaci, je automaticky vedoucím této delegace. O tom, jestli se zúčastní kterékoli součásti summitu, tedy neformální večeře nebo hlavního jednání, rozhodne prezident, ne vláda, ne ministr zahraničí,“ řekl ve čtvrtek novinářům. Macinka okamžitě oponoval tím, že soud neudělal z prezidenta vedoucího delegace ale pouze jejího člena.

Otázku vedení delegace zatím soud neřešil. Předseda soudu Josef Baxa zdůraznil, že jde o jednorázové opatření pouze pro Ankaru, a celý kompetenční spor včetně toho, jaké pravomoci z prezidentovy účasti plynou, bude předmětem hlavního řízení na podzim.

Nejde jen o jednu cestu

Procesní krok, který prezident Pavel zvolil, je sám o sobě průlomový. Zákon o Ústavním soudu s předběžným opatřením v kompetenčních sporech výslovně nepočítá. Pavel žádal soud, aby improvizoval nad rámec psaného procesního práva, a soud to udělal. Předseda soudu Josef Baxa zdůraznil, že rozhodnutí platí pouze pro Ankaru. O tom, kdo má právo rozhodovat o složení české delegace na mezinárodních summitech, bude soud rozhodovat na podzim.

Česko v tomto není samo. Termín „kohabitace„ v Česku ironicky proslavil právě samotný Macinka, když ho letos v lednu použil ve svých SMS adresovaných prezidentovu poradci Petru Kolářovi. Ve Francii, odkud pojem pochází, ve své době sdílel moc Jacques Chirac s Lionelem Jospinem po celých pět let, kdy oba společně zastupovali zemi na mezinárodních fórech. Podobnou situaci zná i dnešní Polsko, kde premiér Donald Tusk kohabituje s Karolem Nawrockim. Ani tam ale nikdo neřeší, zda prezident na summit „smí“, prostě jedou oba.