Týká se to celkově šesti velkých a 42 regionálních center, které Brusel podpořil desítkami miliard korun. Podle šéfa rezortu školství Marcela Chládka (ČSSD) jejich nedořešené financování zdědila Sobotkova vláda po předchozí exekutivě. Mezi navrhovanými opatřeními, která ministr předložil, je vytvoření strategie udržitelnosti center na národní úrovni do roku 2020 nebo zřízení funkce zmocněnce, jenž bude hospodaření pracovišť kontrolovat.
„Je zřejmé, že řada z těchto 48 projektů bude mít značné nároky na veřejné rozpočty. Největší problémy budou představovat první tři roky jejich provozu, protože v té době projekty teprve nabíhají, takže nemohou produkovat žádné zisky,“ připomněl Chládek. Poukazuje proto na nutnost zvýšit investice do vědy a výzkumu. V opačném případě je třeba zvažovat také krajní variantu, tedy uvažovat o uzavření části center.
Vydělají si centra sama aspoň trochu?
Otázku financování řeší také vicepremiér pro vědu Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL). Podle něj už skupina odborníků přímo v centrech zjišťuje, zda si budou schopna vydělat alespoň nějaké peníze. „Po ukončení čerpání evropských dotací nemohou spoléhat jen na státní prostředky. Pokud tyto projekty někdo zahájil, tak musí nést spoluodpovědnost i za finanční rámec,“ poznamenal Bělobrádek.
Vláda spoléhá na to, že v projektech, na jejichž základě centra vznikala, se počítá nejen s komerčním výzkumem, ale také s evropskými vědeckými granty. Pesimisticky na to však shlížejí někteří členové rady Akademie věd ČR. Domnívají se totiž, že by centra mohla ohrozit celý systém podpory vědy a výzkumu. Podle odhadů může pět desítek pracovišť spotřebovat každoročně až sedm miliard korun. To jsou však výdaje, s nimiž státní kasa nepočítá.
