„Pana prezidenta vedly k rozhodnutí mimořádně závažné důvody,“ řekl Ovčáček. U Fajta podle mluvčího šlo o informace deníku Dnes, který loni napsal, že Národní galerie chtěla od Komerční banky, aby část sponzorského daru sloužila jako příspěvek k Fajtovu ředitelskému platu.
Fajt již dříve uvedl, že tato alternativa spolupráce veřejného a privátního sektoru je běžná v zahraničí i českém akademickém prostředí. Řekl také, že přípravu smlouvy konzultoval s ministrem kultury Danielem Hermanem a po zralé úvaze toto řešení nezvolili.
„Postoj pana prezidenta mě vůbec nepřekvapuje a je zcela v intencích jeho snah Českou republiku proměnit v nejzápadnější východní despocii. Měl jsem za to, že jsem splnil veškeré zákonem předepsané povinnosti pro udělení titulu profesora, zjevně jsem však cosi důležitého opomněl, možná obětní dary,“ sdělil Fajt.
Problematický pohled do minulosti
U Eichlera, který působí na Fakultě mezinárodních vztahů VŠE a v Ústavu mezinárodních vztahů, považuje Zeman podle svého mluvčího za problém to, že prý před rokem 1989 působil v propagandistických útvarech československé armády, a u Ošťádala zase údajné kontakty s komunistickou Státní bezpečností (StB). Ošťádal je pedagogem na Katedře fyziky a povrchu plazmatu Matematicko-fyzikální fakulty UK.
Podle Zimy prošli docenti z UK, tedy Fajt a Ošťádal, náročným jmenovacím řízením a Vědecká rada UK jejich jmenování doporučila jednoznačným poměrem hlasů. „Jsem si jist, že oba docenti, jejichž odborná reputace v České republice i v zahraničí je nezpochybnitelná, splnili všechna kritéria potřebná podle zákonů a předpisů Univerzity Karlovy ke jmenování profesorem,“ uvedl rektor.
„Smíříme-li se s tím, že prezident republiky nebude respektovat samosprávu vysokých škol, jež neoddělitelně patří ke svobodné, demokratické společnosti, nebudeme si moci vážit nejen jeho, ale ani sami sebe,“ dodal Zima.
Dlouhodobé spory
„Prezident dal akademické obci jasný impulz k diskusi o převedení jmenovacích řízení do kompetencí samotných univerzit. Politici nemají profesory jmenovat, mají je respektovat. A případný poslanecký návrh by mohl ovlivnit ještě připravovanou novelu vysokoškolského zákona,“ reagoval rektor Masarykovy univerzity v Brně Mikuláš Bek.
Procedura jmenování profesorů je ostře sledována od jara 2013, kdy prezident dlouho odmítal jmenovat profesorem literárního historika Martina C. Putnu. Vadilo mu jeho údajně nevhodné chování na veřejnosti. Uvažovalo se o tom, že by tato pravomoc přešla z prezidenta na ministra školství nebo předsedu Senátu, ale rektoři si přáli současný stav zachovat. Tato pravomoc prezidentovi má zůstat i podle novely vysokoškolského zákona, kterou nedávno schválila vláda.
Zeman má dlouhodobé spory s rektory vysokých škol. Dva z nich, Beka a Libora Grubhoffera z Jihočeské univerzity, kvůli sporům dokonce přestal zvát na oficiální oslavy svátku 28. října na Hradě.
| Vizitky docentů Jana Eichlera, Jiřího Fajta a Ivana Ošťádala |
|---|
| Vizitky docentů Jana Eichlera, Jiřího Fajta a Ivana Ošťádala, které prezident Miloš Zeman odmítl jmenovat profesory (řazeno abecedně): |
| Jan Eichler (62) |
| Od roku 1994 je vědeckým pracovníkem Ústavu mezinárodních vztahů v Praze, kde se zabývá problematikou bezpečnosti. Přednáší na Fakultě mezinárodních vztahů Vysoké školy ekonomické (VŠE) v Praze |
| Narodil se v červnu 1952. Po absolvování vojenské akademie v Bratislavě v roce 1975 pracoval na ministerstvu národní obrany. V letech 1979 až 1982 působil na československém velvyslanectví v Paříži jako sekretář vojenského a leteckého přidělence ČSSR. V letech 1982 až 1990 pracoval na ministerstvu obrany a následně krátce v generálním štábu Československé armády. V letech 1991 až 1994 byl zástupcem vedoucího odboru na Institutu pro strategická studia ministerstva obrany. |
| V dubnu 2004 ukončil habilitační řízení na Vojenské akademii v Brně v oboru teorie obrany státu. Publikuje v mimo jiné v časopisech Mezinárodní politika a Mezinárodní vztahy. |
| Jiří Fajt (54) |
| Generální ředitel Národní galerie (od 1. července 2014); do funkce byl jmenován po ročním čekání. Do galerie se vrátil po 14 letech, z instituce tehdy odešel po nástupu Milana Knížáka. |
| Narodil se 11. května 1960. Vystudoval Vysokou školu zemědělskou v Praze (1983) a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze (1994), později habilitoval v ČR i Německu. |
| Ve druhé polovině 80. let pracoval jako myč oken, později pracoval v Lapidáriu Národního muzea v Praze (1988 až 1992), v letech 1993 až 2000 byl zaměstnán v Národní galerii, od roku 1995 vedl Sbírku starého umění; od roku 2000 působil zejména v Německu, přednáší na univerzitách v Berlíně a Praze (Filozofická fakulta UK). |
| Jako kunsthistorik se specializuje na středověké umění, je autorem řady publikací a článků v domácích a zahraničních časopisech, editoval několik sborníků nebo výstavních katalogů. Na kontě má jako kurátor mnoho výstav. K těm nejznámějším patřily expozice Magister Theodoricus, dvorní malíř císaře Karla IV., Karel IV., císař z Boží milosti či Europa Jagellonica. |
| Vědecká rada UK se na podzim pozastavovala nad prodlužováním procedury jmenování Fajta profesorem. Podle tehdejšího vyjádření ministra školství Marcela Chládka (ČSSD) se procedura zdržela kvůli prověření podnětu, podle něhož berlínská Humboldtova univerzita odmítla Fajtovi udělit profesuru kvůli plagiátorství. Škola se k záležitosti nechtěla vyjadřovat. |
| Ivan Ošťádal |
| Působí na katedře fyziky povrchů a plazmatu Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy v Praze. Loni v červnu byl vědeckou radou navržen na jmenování profesorem pro obor fyzika - fyzika povrchů a rozhraní. |
