Působil na Masarykově univerzitě v Brně, kde spoluzaložil a v letech 1998 až 2004 jako děkan vedl Fakultu sociálních studií. Od roku 2013 na fakultě působil jako emeritní profesor sociologie a sociální filozofie. S odkazem na jeho rodinu zprávu o jeho smrti uvedl server Lidovky.cz.
„Byl asi mezi mými učiteli tím nejlepším, neboť abych si před ním nepřipadal jako hlupák, studoval jsem na zkoušky u něj mnohem více, než bylo nezbytné. A to je vlastně to, čeho má univerzitní učitel u svých studentů dosáhnout. Ale nepodaří se to zdaleka každému, jen autoritám, jakou byl a pro mě už vždycky zůstane Ivo Možný,“ uvedl rektor Masarykovy univerzity Mikuláš Bek, kterého Možný osobně učil.
Lítost vyjádřil i emeritní děkan FSS MU Ladislav Rabušic. „Rád studenty zdravě provokoval, byl na ně přísný, neboť vyžadoval práci a výkon, ale současně byl i moudře laskavý,“ uvedl Rabušic. Podle něj měl Možný jasnou představu o tom, jak by měla fungovat vysoká škola evropského formátu, a v tomto duchu ji také řídil.
„Když za ním jako za děkanem studenti chodili, že se na fakultě a ve výuce pořád dějí nějaké změny a že oni vlastně nemají pořádný klid na studium, říkával jim: 'Miláčci, klid zažijete jenom na hřbitově. Život je permanentní proměna'. Jsem přesvědčen, že Ivo si svůj klid nyní užívá,“ řekl Rabušic.
Ivo Možný se narodil v roce 1932 v Prostějově. Několik let pracoval jako redaktor a reportér Československého rozhlasu v Praze, Ostravě a Brně, od 60. let působil na katedře sociologie Filozofické fakulty brněnské univerzity. Po nástupu normalizace nesměl přednášet na vysokých školách, uplatnění našel v brněnské Manželské a předmanželské poradně. V akademické i vědecké dráze mohl naplno pokračovat až po listopadu 1989.
V roce 2015 převzal Cenu Neuron za přínos světové vědě v oboru společenské vědy.
