Deset nejrychleji rostoucích ekonomik světa v roce 2025. Za překvapivými vítězi stojí krveprolití i turisté
Které ekonomiky rostou v roce 2025 raketovým tempem – a proč právě ony? Výsledky možná překvapí: na vrcholu nejsou západní mocnosti ani tradiční asijští tygři. Místo nich dominují země, jejichž růst pohání ropný boom, návrat turistů nebo geopolitické hry velmocí. Jenže za působivými čísly se často skrývá křehká realita – války, chudoba nebo závislost na jednom zdroji příjmů. Podívejte se na deset ekonomik, které ukazují, že ekonomický růst nemusí být vždy synonymem úspěchu. Žebříček vychází z předpovědi ekonomického růstu v roce 2025 od Mezinárodního měnového fondu.
10. Bhútán těží z čisté energie i návratu turistů
Růst HDP: 7,2 procenta
Bhútán, malá hornatá země, která leží v Himálaji mezi Indií a Čínou, se v roce 2025 podle odhadů IMF zařadí mezi deset nejrychleji rostoucích ekonomik světa. S očekávaným růstem HDP ve výši 7,2 procenta se jedná o výrazné ekonomické oživení pro tuto monarchii, kde žije přibližně 800 tisíc obyvatel. Země má stabilní politické prostředí a sice malou, ale relativně dobře organizovanou ekonomiku. V minulosti byla výrazně zasažena pandemií, která utlumila příjmy z turismu a exportu elektřiny, což jsou dva klíčové pilíře tamního hospodářství.
A vysoký růst je letos tažen právě energetikou, konkrétně exportem vodní energie do sousední Indie, která je dlouhodobě jejím hlavním odběratelem. Významnou roli hraje také obnova turistického sektoru po pandemii. Vláda současně pokračuje v investicích do infrastruktury a digitalizace, částečně financovaných z mezinárodní pomoci a indických úvěrů.
9. Las Vegas východu znovu ožívá. Kasina táhnou růst
Růst HDP: 7,3 procenta
Macao je bývalá portugalská kolonie a v současnosti autonomní oblast Číny ležící na jejím jihovýchodním pobřeží. V roce 2025 by se Macao mělo zařadit na deváté místo mezi nejrychleji rostoucí ekonomiky světa s očekávaným růstem HDP ve výši 7,3 procenta. Oblast, jejíž populace čítá přibližně 700 tisíc obyvatel, je známá především jako světové centrum hazardního průmyslu a turismu, někdy přezdívané jako Las Vegas východu. Ekonomika Macaa patří mezi nejvíce závislé na službách, především právě na kasinech a cestovním ruchu.
Růst v roce 2025 je výsledkem postupného oživení turismu, zejména díky uvolnění cestovních omezení v Číně a zlepšení mobility v regionu jihovýchodní Asie. Příjmy z kasin a luxusního cestovního ruchu se vracejí na předpandemickou úroveň, což znovu rozbíhá celé místní hospodářství. Kromě toho se Macao snaží diverzifikovat svou ekonomiku a více investovat do oblastí, jako jsou finance, vzdělávání a technologie.
8. Niger míří vzhůru navzdory chaosu
Růst HDP: 7,3 procenta
Afrika v tomto žebříčku zabodovala a její první zástupce je Niger na osmém místě s očekávaným růstem HDP o 7,3 procenta. Niger nicméně patří mezi nejchudší státy světa, a přestože má přes 25 milionů obyvatel, jeho ekonomika je dosud velmi málo rozvinutá a závislá na zemědělství. V posledních letech zemi sužovaly politické nepokoje, opakované vojenské převraty a bezpečnostní hrozby spojené s terorismem. I přesto Niger dosáhne v roce 2025 silného růstu, a to zejména díky několika strategickým projektům a postupnému zlepšování bezpečnostní situace.
Hlavním motorem růstu je spuštění nového ropovodu, který umožňuje export ropy z nigerských polí přes Benin do Guinejského zálivu. Tento projekt, realizovaný s podporou čínských investic, zásadně mění obchodní možnosti země a zajišťuje přístup k mezinárodním trhům. Kromě ropy má Niger také významné zásoby uranu, které přitahují zahraniční zájem, především z Francie a Číny. Další růstové impulzy přináší rozvoj infrastruktury, energetiky a zlepšení zemědělské produktivity prostřednictvím mezinárodní rozvojové pomoci.
7. Ropa, mládí a čínské peníze táhnou Ugandu nahoru
Růst HDP: 7,5 procenta
Další africkou zemí v tomto srovnání je Uganda, východoafrická země s více než 45 miliony obyvatel. Podle prognózy IMF ugandská ekonomika poroste o 7,5 procenta. Země těží z přírodního bohatství, úrodné půdy i mladé populace, i když její hospodářství dlouhodobě trpělo nestabilitou, korupcí a nedostatečnou infrastrukturou. I tak ale v posledních letech dochází k určité stabilizaci a posílení investičního prostředí, které společně s klíčovými projekty umožňuje dynamický ekonomický vzestup.
Tahounem růstu je především rozvoj ropného průmyslu. Po letech příprav by se měly spustit první rozsáhlé těžební operace v oblasti Albertova jezera a zároveň by měl být dokončen ropovod vedoucí do Tanzanie, což umožní export na mezinárodní trhy. Kromě ropy se rozvíjí také infrastruktura, zemědělství a stavebnictví, a to s výraznou pomocí zahraničních investic, zejména z Číny. Významné jsou i investice do energetiky a dopravních sítí, které mají zlepšit vnitrostátní propojení.
6. Ekonomické zmrtvýchvstání. Čísla rostou, realita zůstává drsná
Růst HDP: 8,3 procenta
Šesté místo připadlo Súdánu, který podle IMF letos dosáhne růstu HDP o 8,3 procenta. Ekonomika této severoafrické země byla v poslední dekádě silně poznamenána oddělením Jižního Súdánu v roce 2011, čemuž předcházely dlouhodobé konflikty i mezinárodní izolace. Země po ztrátě území přišla také o většinu ropných polí. Súdán čelí i dnes rozsáhlým politickým problémům, včetně ozbrojených střetů mezi armádou a paramilitárními skupinami, což vážně omezuje stabilitu a běžný ekonomický život. I přesto však analytici očekávají výrazné zotavení ekonomiky alespoň v makroekonomickém měřítku.
Důvodem vysokého růstu je především efekt nízké základny. To znamená, že po propadech v předchozích letech stačí relativně malé oživení, aby vedlo k výraznému procentuálnímu skoku. Kromě toho Súdán těží z exportu zlata, který tvoří hlavní příjem zahraniční měny, a také z rozvoje zemědělství a dočasné stabilizace některých klíčových oblastí. Země má bohaté nerostné zdroje a strategickou polohu, což přitahuje omezené, ale cílené investice, zejména z arabských států.
5. Ztracený ráj Pacifiku, o který se přetahují USA a Čína
Růst HDP: 8,5 procenta
Palau je specifickým případem – malý tichomořský stát závislý téměř výhradně na cestovním ruchu. Během pandemie covid-19 se jeho ekonomika zhroutila, ale nyní zažívá prudký návrat turistů. Velkou roli hrají také dohody s USA v rámci Compacts of Free Association – Palau získává rozvojovou pomoc a vojenskou ochranu výměnou za strategickou přítomnost USA v Pacifiku. Růst tak kombinuje geopolitické prvky s klasickým restartem turismu.
Ostrov s pouhými 22 tisíci obyvateli se v posledních letech stává středobodem geopolitického soupeření mezi Spojenými státy a Čínou. Z informací agentury Reuters vyplývá, že si Peking například pronajímá půdu u vojenských zařízení USA. Tchajwanské ministerstvo zahraničí navíc tvrdí, že Čína už řadu let využívá podnikatele i zločinecké organizace s čínským pozadím k tomu, aby se do Palau integrovali pod záminkou rozvoje území a investic. Geopolitické soupeření tak na ostrov kromě ekonomického růstu přináší také rozvoj hazardu, pašeráctví drog a praní špinavých peněz.
4. V moři převratů pluje Senegal klidně a rychle kupředu
Růst HDP: 9,3 procenta
Senegal patří mezi nejstabilnější země západní Afriky. Růst jeho HDP je tažen především projektem Grand Tortue Ahmeyim, kde v roce 2024 začala těžba zemního plynu. Kromě energetiky těží Senegal také z rozvoje infrastruktury, přístavů, železnic a digitalizace státní správy. Hlavní město Senegalu Dakar cílí na pozici technologického uzlu západní Afriky a profiluje se jako vstupní brána pro africký obchod s EU a USA.
Velkou výhodou Senegalu je i relativně klidné vnitropolitické prostředí, pravidelné volby a rostoucí úroveň vzdělání. Mezi investory platí za bezpečný přístav v regionu Sahelu, který jinak čelí převratům, konfliktům a islamistickému násilí. Růst v roce 2025 navíc není pouze výkyvem – ale je naopak součástí dlouhodobějšího hospodářského vzestupu země.
3. Fénix, který vzešel z popela nestability
Růst HDP: 13,7 procenta
Libye zažívá silný růst především díky opětovnému nastartování ropné produkce po výpadcích. Země má obrovské zásoby ropy, dokonce největší v Africe, ale trpí rozdělenou vládou a ozbrojenými konflikty. V roce 2024 nicméně došlo ke stabilizaci vývozu ropy, což v kombinaci s vysokými světovými cenami ropy vedlo k výraznému nárůstu příjmů. Kromě exportu Libye těží i z rekonstrukčních prací – do země proudí investice z Egypta, Turecka a arabských zemí, které financují opravy silnic, elektráren a ropovodů. Ve statistikách se tak odráží i nízká srovnávací základna a návrat dříve ztracených kapacit.
Navzdory pozitivním číslům však zůstává libyjská ekonomika extrémně zranitelná. Země má stále dvě konkurenční vlády, vysokou nezaměstnanost, zkorumpovaný veřejný sektor a roztříštěné bezpečnostní síly. Jakýkoli výpadek v těžbě nebo zhoršení bezpečnostní situace může růst okamžitě zvrátit. Libyjská ekonomika tak zažívá silné oživení, ale její udržitelnost zůstává velmi nejistá.
2. Ropný boom mění zemi z outsidera v ekonomického dravce
Růst HDP: 14,4 procenta
Guyana je zcela jiný příběh oproti dříve zmíněným – země, která se z pozice jedné z nejchudších v regionu stala nejrychleji rostoucí ekonomikou Jižní Ameriky. Zlom nastal v roce 2015, kdy byly u pobřeží objeveny obrovské zásoby ropy. Od spuštění těžby v roce 2019 Guyana získala přes miliardu dolarů na příjmech, a to je teprve začátek. Těžbu zde rozjela americká společnost ExxonMobil a další zahraniční hráči.
V roce 2025 očekává země díky novým vrtným plošinám a exportní infrastruktuře dvojciferný růst. Peníze směřují do nemocnic, škol, dálnic a přístavů. Odhady říkají, že do roku 2040 může Guyana vydělat až 157 miliard USD – na zemi s méně než milionem obyvatel jde o ekonomický otřes globálního významu. Guayana navíc zatím dělá vše proto, aby se vyhnula tzv. ropnému prokletí a přetavila své ropné zbohatnutí v trvale udržitelný ekonomický úspěch.
1. Růst na papíře, stát na pokraji kolapsu
Růst HDP: 27,2 procenta
Jižní Súdán je na první pohled ekonomickým fenoménem – s předpokládaným růstem přes 27 procent v roce 2025 se dostává na vrchol globálních statistik. Jenže za tímto číslem se neskrývá stabilní expanze, ale rebound po předchozím propadu, způsobeném kolapsem ropné infrastruktury. V roce 2024 praskl hlavní ropovod vedoucí přes Súdán do přístavu Port Sudan. Tato událost ochromila vývoz a připravila vládu o klíčový zdroj příjmů – ropa totiž tvoří až 95 procent exportních výnosů země. Opravy trvaly měsíce, během kterých stát prakticky neměl z čeho financovat veřejný sektor.
Země je navíc chronicky nestabilní: vleklý vnitřní konflikt mezi frakcemi, chybějící infrastruktura, extrémní chudoba a inflace přesahující 100 procent. Instituce jsou slabé a státní správa často nefunkční. Vysoký růst Jižního Súdánu tak nepřipomíná ekonomický zázrak, ale spíše letmé probuzení z vleklé hospodářské noční můry.
