Kreml těží z blízkovýchodní krize. Čína se zalekla a má větší zájem o ruský plyn a potrubí Síla Sibiře 2
Z konfliktu mezi Izraelem a Íránem by překvapivě mohlo získat výhody Rusko, alespoň po ekonomické stránce. Neklid na Blízkém východě vede Peking podle The Wall Street Journal (WSJ) k přehodnocování plánu na výstavbu plynovodu Síla Sibiře 2. Ambiciózní projekt rour, které by do asijské velmoci od severního souseda přiváděly desítky miliard metrů krychlových plynu ročně, je přitom už dlouho ve stádiu jednání a dosud se zdálo, že se Číně do realizace příliš nechce. Moskva tak zatím nemá adekvátní náhradu za předválečný stabilní potrubní obchod s Evropou, který během války na Ukrajině z velké míry vyschl.
Americký deník s odkazem na zdroje z Pekingu píše, že obavy o nestabilitu dodávek z oblasti Blízkého východu, který zažívá už téměř dva roky konflikt Izraele s jeho nepřáteli, oživily čínský zájem o plynovod. Jednání o projektu dosud brzdily neshody týkající se cen plynu a podmínek vlastnictví rour, ale také čínské obavy z přílišné závislosti na Rusku v oblasti energetiky. Nyní však zřejmě Peking přemýšlí o potřebě lépe diverzifikovat své zdroje.
Peking chce možná vyjít Moskvě vstříc
„Nestálost a nepředvídatelnost vojenské situace ukázaly čínskému vedení, že stabilní dodávky plynovody pozemní trasou mají geopolitické výhody. Rusko by z toho mohlo těžit,“ řekl WSJ Alexander Gabuev z Carnegie Russia Eurasia Center. Očekává se, že Rusko se pokusí zařadit projekt na program jednání, až prezident Vladimir Putin v září navštíví čínského lídra Si Ťin-pchinga.
Čína má zároveň nejspíš také politický zájem posílit spolupráci s Kremlem v době, kdy se spekuluje o tom, že se mezi ně americký prezident Donald Trump snaží vrazit klín. Mohla by tak Moskvě v otázce plynovodu vyjít vstříc, a naklonit si ji tak na svou stranu.
Projekt plynovodu má plánovanou kapacitu padesát miliard krychlových metrů ročně. Dvojka má být pokračováním potrubí Síla Sibiře s kapacitou 38 miliard krychlových metrů, na kterou se dostal na konci minulého roku. Společně by tak mohly do jisté míry nahradit ruský předválečný export plynu do Evropy, který v roce 2021 činil 150 miliard metrů krychlových. V roce 2024 to však byla už jenom zhruba třetina. Výstavba rour by ale patrně trvala nejméně pět let jako v případě jedničky, takže je otázkou, kdy by z nich Moskva mohla začít těžit.
Čína nyní dováží téměř dvě třetiny svého plynu ve formě LNG a jejím významným dodavatelem je Katar, je tak závislá na přepravě Hormuzským průlivem. Obchod přes toto strategické místo je ale velmi zranitelný a režim v Teheránu může přistoupit k blokádě úžiny ve chvíli, kdy se bude cítit silně ohrožený. „Eskalace napětí na Blízkém východě zdůraznila vážnost důsledků potenciální blokády v Hormuzském průlivu. Čínské dodávky LNG by čelily obrovské změně a z nadměrného smluvního stavu by se dostaly do deficitu,“ upozornil Wei Xiong ze společnosti Rystad Energy.
Nejasná otázka íránského exportu do Číny
Peking navíc importuje z Blízkého východu i velké množství ropy, pomáhá Teheránu s jeho exportem pod sankcemi a malé čínské rafinérie se v posledních letech staly poměrně závislé na levné íránské ropě. Analytici tvrdí, že více než devadesát procent íránského vývozu ropy nyní míří do Číny. Trump v úterý po oznámení příměří v izraelsko-íránském konfliktu překvapil prohlášením, že Peking může v tomto dovozu pokračovat.
„Čína nyní může nadále nakupovat ropu z Íránu. Doufejme, že bude nakupovat dostatek i od USA,“ uvedl v příspěvku na sociální síti Truth Social. Není jasné, co tímto výrokem přesně mínil. Bílý dům později uvedl, že prezident pouze upozornil na skutečnost, že příměří zabránilo narušení toků ropy přes Hormuzský průliv. Nadále prý vyzývá Čínu, aby dovážela americkou ropu namísto íránské, tedy v rozporu s americkými sankcemi.
Za administrativy Joea Bidena se spekulovalo o tom, že Washington nad čínskými nákupy v Íránu přivírá oči, aby v době války na Ukrajině a protiruských sankcí udržel určitý objem ropy na globálních trzích, a tím pádem její cenu dole. Po Trumpově nástupu se ale situace změnila.
Od začátku roku 2025 Spojené státy uvalily sankce na desítky tankerů a společností zapojených do obchodu, především se zaměřily na takzvanou íránskou stínovou flotilu. Bloomberg uvedl, že export perské ropy do Číny v květnu poklesl, částečně kvůli přísnějšímu postoji USA.
