Šéf technického muzea Ksandr: Řadu exponátů by šlo zprovoznit, ale Havlův mercedes už asi nevyjede

Karel Ksandr

Karel Ksandr Zdroj: David Bruner

„Exponáty pro příští generace přibývají i dnes. V rámci covidové situace jsme díky daru ČVUT a soukromých firem získali spoustu ochranných prostředků. Například nám ČVUT věnovalo plicní ventilátor CoroVent,“ říká Karel Ksandr.
Národní technické muzeum.
Jawy v Národním technickém muzeu.
Mercedes-Benz, který užíval někdejší prezident Václav Havel je také součástí sbírek muzea.
4
Fotogalerie

Karel Ksandr je už deset let ředitelem Národního technického muzea v Praze, největší instituce ve své kategorii nejen u nás, ale i v Evropě. Mezi jeho exponáty najdete jak manýristické sextanty, které třímal v rukách Johannes Kepler, tak i žhavé novinky, jako například plicní ventilátor, vyvinutý během současné pandemie.

Aby člověk vedl instituci jako NTM, musí být víc technik, historik nebo manažer?

To je dobrá otázka, myslím, že všechno dohromady. Člověk musí mít vztah k historii, musí něco vědět o technice a zároveň musí mít vlohy, aby mohl tu instituci řídit. Je to práce s lidmi a u nás pracuje spousta vynikajících odborníků.

Kterou z těch rolí si nejvíc užíváte?

Spolupráci s kolegy. Tím, že jsem historik architektury, památkář, se od kolegů dozvídám mnoho zajímavého z jiných oborů. Těch je dalekosáhlá škála a právě díky tomu je to pro mě nesmírně zajímavé. Naposledy, když jsme otevřeli výstavu Česká stopa v historii výpočetní techniky, jsem se dozvěděl mnoho zajímavého z historie počítačů v Česku. Tu jsme zatím kvůli pandemii neotevřeli, nicméně návštěvníci si ji mohou prohlédnout alespoň virtuálně na našich webových stránkách.

Co pro vaši instituci znamená lockdown? Využíváte čas k virtualizaci sbírek?

To, že je muzeum zavřené, neznamená, že bychom seděli a čekali s rukama v klíně. Stále budujeme výstavy tak, jak jsme měli naplánováno. Obstaráváme další sbírkové předměty, věnujeme se vědecko-výzkumné činnosti, vydáváme publikace a samozřejmě se těšíme, až přijdou návštěvníci. Také jsme některé expozice repasovali, což bychom jinak řešili v poměrně delším časovém období. Ale podstatné je, že nám návštěvník chybí a je nám po něm smutno. Prázdné muzeum nám všem už malinko vadí, ale holt návštěvník se musí spokojit s virtuálními prohlídkami na našich webových stránkách. A jelikož jsme příspěvková organizace, zásadním problémem je pro nás propad příjmů ze vstupného. Ten očekáváme v letošním roce dvacet devět až třicet tři milionů korun oproti roku 2019.

Mezi exponáty máte třeba i první auto vyrobené v Česku. Udržují se tyto exponáty funkční, pojízdné, nebo stačí, že dobře vypadají?

Ne všechny exponáty jsou funkční, ale některé ano, a to včetně železničních vozidel. Hlavně se to týká automobilů a motocyklů, tam je situace jednodušší. Takže i ten zmíněný historický vůz NW Präsident z roku 1895 – kdybychom chtěli – by mohl být pravděpodobně pojízdný. Ale je třeba si uvědomit, jaký je to nesmírně vzácný exponát. Jakékoli uvedení do chodu, už jenom to, že by musel fungovat jeho historický motor, by exponát vystavoval riziku, že by se nemusel dochovat budoucím generacím v takto perfektním stavu, v jakém nyní je. Takže i když by mohl jezdit, tak je v kategorii exponátů, které se používat nesmějí. A to i proto, že je součástí Národní kulturní památky automobilky Tatra. Dalším vozidlem, u kterého stačí vyčistit svíčky a dolít olej a benzin, je například i Tatra 80 Tomáše Garrigua Masaryka z roku 1935, která je také prohlášena za Národní kulturní památku. Tato vozidla díky tomu, že nemají žádnou elektroniku, jsou jednoduchá a lze je zprovoznit daleko snáz než například mercedes, který máme po prezidentu Václavu Havlovi. V tomto voze je mnoho elektroniky, která už odešla a nedají se na ni sehnat náhradní díly.

Dá se říct, jaký váš exponát je vůbec nejcennější? Anebo je hodnota vaší sbírky právě v její komplexnosti?

Samozřejmě, sbírka je ucelená záležitost, a proto ona její komplexnost je na ní to nejcennější. Její cenu mnohdy nelze vyjádřit, nedá se to spočítat. Když si uvědomíme, že se jedná o historické předměty, někdy i jedinečné, protože byly vyrobeny v počtu jednoho kusu nebo mají nějakou historickou souvislost s významnou osobností, tak ta cena se neustále vyvíjí. A to rozhodně s plusovým znaménkem. Čili všechny tyto historické předměty svojí hodnotou neustále nabývají.