Kupte si ForMen
Kupte si aktuální vydání FORMEN
Vladimír Polívka: Herectví nevydřeš

Vladimír Polívka: Herectví nevydřeš

P

Pomalu a nenápadně se ze syna slavných rodičů stal jedním z nejzajímavějších mladých herců a současně idolem své generace. Přitom však zdědil přirozenou noblesu své maminky a smysl pro přemýšlivý humor svého otce. S Vladimírem Polívkou jsme hovořili o filmu, divadle, francouzských genech, sochařství i vztahu k uniformám.

Kdy vám jako dítěti došlo, že jste se narodil do slavné rodiny? To se nedá datovat, ale trvalo to vlastně docela dlouho. Nicméně ve chvíli, kdy jsem si to začal uvědomovat, mě to začalo tížit. Což je nesmysl. Teď je mi jednatřicet a jsem svobodnější. Je to lepší.

Vladimír Polívka (světlý oblek a kotníková obuv, COS; vlněný svetr, H&M.)Vladimír Polívka (světlý oblek a kotníková obuv, COS; vlněný svetr, H&M.)Autor: Tomáš Lébr
Takže jste to vnímal jako nevýhodu? Tak, to je nevýhoda, ne? Myšleno pro zrání děcka. Já jsem si teď nedávno dělal legraci, že první polovinu života jsem byl útočník ve fotbale proto, že jsem Polívka, a druhou polovinu kvůli tomu, že jsem hezkej. Ale moje snaha vybojovávat si nějakou pozici už skončila. Jsem dospělý člověk, už to moc neřeším.

Narodil jste se v Ženevě, máte tedy i švýcarské občanství? Nemám, Švýcaři to mají jinak. Musel bych podstoupit nějaký druh zkoušek a opravdu se zasadit o to, abych byl Švýcar. Mám francouzské občanství.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste toho využil a natrvalo se tam usadil? Třeba v Marseille, odkud pochází vaše maminka? Ano, matka je Francouzka, je to zčásti diagnóza a zčásti velice dobrý evropský postoj. V tuto chvíli žiju tam, kde mám práci, přátele, inspiraci. Myslím, že žiju na místě, kterýmu rozumím i s jeho problémy. Můžu reagovat, můžu o tom mluvit. Přesídlení na místo, který neznám – pro to teď nemám důvod. Možná později. Francouzská kinematografie u nás měla velmi silnou pozici, hlavně za totáče.

Jak vy, coby poloviční Francouz, a navíc herec, vnímáte českou oblibu ve všech těch de Funèsech, Delonech a Belmondech? Osobně si myslím, že už se to moc neděje. Takový ten profrancouzský postoj, který jsem zažil ještě jako dítě, to už není. Myslím, že ta země je v hluboké krizi a vztah k té kinematografi i, k hudbě, k francouzství, k tomu jazyku, k té eleganci už není, co to bylo dřív. Třeba Rusové měli také vždycky k Francii tradiční vztah. Čechov, Dostojevskij – všichni psali ve svých hrách o tom, že jejich děti pojedou do Francie a tam se jejich život konečně realizuje. A furt se to tam řeší. Tahle hloubka ale už tam nějakou dobu není. Netroufám si diagnostikovat, proč se to tak děje, ale myslím, že je to dávno pryč. Ovšem já si svoje francouzství velice romantizuju. Mám ho rád.

Dokážete ve své povaze rozklíčovat, které rysy ve vás jsou ta jižní Morava a co je z Marseille? Asi ne. Ale baví mě prozkoumávat v sobě ten česko-francouzský konflikt. Ač to lidi odmítají, tak hrozně rád stereotypizuju. Francouz je ten, kdo má rád krásný holky… Moravák pije slivovici, má rád víno a tak dále. Já v sobě francouzství cítím. A nepotlačuju ho.

Pokračování článku si můžete přečíst v tištěném vydání FORMEN

Pokračování článku si můžete přečíst v tištěném vydání FORMEN Chci koupit Formen

 

Související články
Kanada Anny Rybníčkové: Země zaslíbená, kde je každý vítán
Miliony lidí po celém světě sní o tom, že se někdy podívají do Ameriky. A nejen podívají – začnou tam nový život. Jejich sny však brzy naráží na tvrdou realitu – Spojené státy v posledních letech praktikují značně konzervativní imigrační politiku. Dostat se do Ameriky a začít si plnit svůj americký sen se tak pro mnohé ukáže jako běh na dlouhou trať s velmi nejistým výsledkem, který je navíc podmíněný tím, jak silný máte pas. Ne náhodou se proto řada lidí rozhodne zkusit své štěstí jinde – v Kanadě. Na rozdíl od USA je v současnosti Kanada k přistěhovalcům velice vstřícná. A to nejen těm z Evropy. Jaké má tedy možnosti průměrný Čech, který chce začít svůj nový život za oceánem? Čím je mladší, tím je vše jednodušší. A pokud ještě navíc jede v páru, možnosti se mu rozšíří o něco víc.
O českých Kanaďanech a kanadských Češích
Calgary (a celá provincie Alberta) se už řadu let vypořádává s ekonomickým krachem, který byl zapříčiněný propadem cen ropy, na které je celá oblast závislá. Vysoká nezaměstnanost, nejistota stabilního zaměstnání a velké počty lidí bez domova vytváří v celé společnosti napětí a obavy. I přesto ale zůstává tento region pro spoustu lidí atraktivní – částečně proto, že tu jsou v dojezdové vzdálenosti Národní parky Banff, Yoho, Jasper a Kootenay, ale také z toho důvodu, že je tu i přes probíhající krizi nejvyšší minimální mzda. Pro Čechy, kteří chtějí začít svůj nový život za oceánem, je to lákavá kombinace. Pro nově příchozího krajana se česká komunita stává nepostradatelným pomocníkem, důležitým rádcem, zásadní oporou, ale i zdrojem depresí a pesimismu.
Kanada nepošle sportovce na tokijskou olympiádu, japonský premiér zvažuje odklad akce
Kanada nepošle své sportovce na letní olympijské a paralympijské hry, které se mají uskutečnit v Tokiu. Rozhodnutí souvisí s obavami kvůli šíření koronaviru. Podle kanadského olympijského výboru "není nic důležitějšího než zdraví a bezpečí našich atletů i světového společenství". Japonský premiér Šinzó Abe prohlásil, že odložení letní olympiády v Tokiu může být variantou, jestliže nebude možné uspořádání her v "úplné formě".