Nevadí vám výšky a slovo „závrať“ znáte jen z vyprávění? Pak zavítejte do metropole Perského zálivu, do Dubaje. Už jen cestou z letiště do městské čtvrti Dubai Marina zjistíte, že na střechy mrakodrapů za zavřeným okýnkem auta nemáte šanci dohlédnout.
Když nás taxikář v noci vysadil před hotelem InterContinental Dubai Marina, udělala jsem velkou takzvaně začátečnickou chybu. Aniž bych se čehokoli nebo kohokoli podržela, zaklonila jsem hlavu o devadesát stupňů dozadu a pohlédla jsem na střechy mrakodrapů. V tu chvíli začnete nekontrolovaně narážet do všech kolem vás, což v případě kolemjdoucích „šejků“ není zrovna vhodné. A tak jsem poprvé v životě zjistila, co to znamená mít závrať. „Prosím dvojitou vodku, sodu a limetu,“ požádala jsem proto ve dvě hodiny ráno personál v hotelu, který nevěřícně vykulil oči a sdělil mi, že mi v tuto hodinu v jejich hotelovém salonku mohou nabídnout jen nealkoholické nápoje. A tak jsem začala na samém počátku výletu pochybovat o onom slavném světě luxusu, pohodlí a materiálního štěstí. V tom na mě ale paní z recepce zavolala a objednala mi dobrý koktejl na pokoj. S úsměvem na tváři jsem poděkovala a spokojeně odkráčela s pocitem, že jsou Dubajané opravdu dobří lidé.
Naší hlavní cílovou destinací samozřejmě nebyl hotelový pokoj s minibarem. Do Dubaje jsme zamířili především kvůli Všeobecné světové výstavě Expo 2020, která se rozprostírá mezi městy Dubaj a Abú Dhabí. Pavilony stojí na ploše o velikosti téměř čtyř a půl kilometru čtverečních, což je zhruba šest set fotbalových hřišť. Pokud se na výstavu vydáte z centra Dubaje taxíkem, stejně jako my, na místo se dostanete do padesáti minut. Cestou jsme se nechávali unést šestiproudými silnicemi s poměrně plynulým provozem. Všech šest silničních pruhů přitom obsadily pouze drahé limuzíny, Tesly a Maserati. Hned několik kilometrů za městem se tyčí pár mrakodrapů, avšak převážně uvidíte písek a naprosté pusto prázdno. Na obrovském parkovišti u výstavy Expo 2020 panoval řád a systém, který na místě hlídali příslušníci tamní policie. „Raději vždy uposlechněte všech příkazů, které vám policie dá. Musíte jim odsouhlasit i to, s čím nesouhlasíte,“ upozornil nás taxikář před tím, než nás na parkovišti vysadil.
Příchod na samotné Expo byl úchvatný. V tu chvíli poznáte, že Spojené arabské emiráty mají ve světě své významné postavení, které si mimo jiné vydobyly svou pílí, disciplínou a samozřejmě velkým bohatstvím. Světová výstava Expo 2020 je naprosto přelomová. Jednak se jedná o první světovou výstavu v regionu Blízkého východu, Afriky a Jižní Asie, ale je také první, která se koná po vypuknutí pandemie koronaviru. Dubaj byla v popředí boje s pandemií od samého začátku a v červenci 2020 se znovu otevřela turistům. Takto rychle to dokázala bezesporu i díky přísným restrikcím, které jí pomohly nákazu takzvaně „udržet na uzdě“.
U vstupu musíte projít v souvislosti s protikoronavirovými opatřeními kontrolou dokladů o bezinfekčnosti, nicméně organizace je na místě tak hbitá a bezchybná, že tyto kontroly nelze označit za jakékoli zdržení. Jakmile projdete vstupní branou, cítíte se, jako byste právě vešli do zbrusu nového města. Na výstavě se prezentuje celkem 190 národů, přičemž šedesát z nich postavilo vlastní národní pavilon. Jedním z nich je i český pavilon s názvem Czech Spring, který se pyšní například strojem S.A.W.E.R. na výrobu vody ze vzduchu.
„Když jsem tenkrát přišel s nápadem na takový stroj na ČVUT v Praze, zasmáli se a mysleli si, že je to hloupost. Po nějaké době mi zavolali s tím, že by to podle všech propočtů opravdu mělo jít, a tak se tento nápad proměnil ve skutečnost,“ zavzpomínal generální komisař českého pavilonu Jiří František Potužník, který s námi v pavilonu zrovna pojídal poctivou českou bramboračku v tradičním cibulákovém porcelánu.
Asi nejúchvatnějším objektem byl hlavní pavilon celé výstavy, který je jakýmsi středobodem celého areálu. Pavilon je vzdušný, plný zeleně a světelných, zvukových či vizuálních prvků. Dokonce se čtyři osoby z pěti shodly na tom, že jim pavilon připomíná atmosféru z filmu Avatar. Na pavilonu Spojených arabských emirátů bylo pak krásně vidět, jak někdy méně je více. Ačkoli na místě vybudovali překrásnou pompézní budovu, která vypadala jako rozkvetlý bílý květ, uvnitř se válely pouhé hromady písku, na nichž se promítala historie země. V případě, že by vášniví milovníci Expa toužili nahlédnout do všech pavilonů, domnívám se, že by jim nestačily ani tři celé dny. A jak už bývá mým dobrým zvykem, musím si z každé dovolené odvézt silný gastronomický zážitek. Dubaj mě uchvátila mimo jiné i svou zásadovostí a perfekcionismem.
