Ve Spojených státech aktuálně probíhá světoznámý turnaj The Masters. Jedná se o 85. ročník a na asi nejupravenějším trávníku na planetě, v Augustě ve státu Georgia, se v rozmezí 5.–11. dubna utkají ti nejlepší z nejlepších. Zelené sako bude obhajovat Dustin Johnson.
Pánové, zcela upřímně. Kdo z vás si na sebe dobrovolně někdy oblékl zelené sako? A teď nemyslím, že by vám rodiče vnutili to po dědovi, že byste šli na myslivecký bál nebo na maškarní za vodníka Kebuleho. Je to zkrátka barva, která v šatníku obvykle nepřevažuje, že?
Přesto ale zelené sako ve sportovním světě představuje jednu z nejcennějších relikvií, třeba jako Stanley Cup nebo salátová mísa (tenisová, nikoli kuchyňská). Zelené sako si totiž od roku 1949 obléká vítěz golfového turnaje Masters, který tradičně vrcholí vždy druhou dubnovou neděli. Jedná se o nejprestižnější a nejdychtivěji sledovaný podnik ve světě golfu.
Přestože Masters je nejmladším turnajem elitní série major, umí se tvářit, jako by se v Augustě hrálo třeba někdy od roku 76 př. n. l., a ne od roku 1934. Tradice je klíčové slovo, které se ve spojení s golfem ve státě Georgia vyslovuje nejčastěji. O zeleném saku jsme si už na úvod řekli. Masters se také pyšní tím, že jde o jediný turnaj takzvané velké čtyřky, který se hraje každoročně na stejném hřišti, a to v Augusta National Golf Clubu. I tato skutečnost dotváří jakousi nadpozemskou auru tohoto Wimbledonu pro golfisty. Ještě před jeho začátkem se scházejí bývalí vítězové na tradiční společné večeři, dřívější šampioni mají také tu čest zahájit turnaj prvním odpalem. Mezi nejvýznamnější tradice pak patří skutečnost, že úřadující vítěz navleče sako tomu novému. „Je to tradice jako žádná jiná,“ glosuje toto dění každoročně komentátor Jim Nantz, který pro americkou stanici CBS sleduje Masters už od roku 1989. Zpět k příběhu saka, které je nezamě nitelným symbolem Masters. Jeho původ se datuje do roku 1937, kdy členy klubu v Augustě napadlo si jej pořídit, aby se během turnaje odlišili od ostatních účastníků. Vítězové turnaje se jím pak odměňují od roku 1949. Prvním držitelem se stal Sam Snead. Podle tradice (překvapivě) nesmí svrchník opustit území golfového klubu. Tohoto nařízení jaksi nedbal jihoafrický vítěz z roku 1961 Gary Player, který si sako odvezl domů. Pořadatelé ho samozřejmě chtěli vrátit, ale když Gary Player další rok sako „zapomněl“ doma, musel alespoň slíbit, že ho nebude nosit na veřejnosti.
Jedním z důvodů, proč se hřiště v Augustě stalo rychle po svém otevření tak populárním a slavným po celých Státech, je fakt, že jej spoluzakládal Bobby Jones. Golfová hvězda své doby, která v roce 1930 ukončila kariéru nečekaně na vrcholu slávy. Asi jako kdyby takový Jaromír Jágr skončil v pětadvaceti. Těžko představitelné, že? Jonesovi se pak podařilo najít kouzelný kus země u hranic Georgie a Jižní Karolíny. Sportovní novináři byli na Jonesův počin hodně zvědaví a začali o hřišti v Augustě rychle vytvářet všeobecné povědomí. Věci samozřejmě pomohlo i to, že si jej velmi oblíbil prezident Dwight Eisenhower, který se dokonce stal členem klubu a navštívil ho celkem pětačtyřicetkrát a sehrál na něm na dvě stě partií. Dodnes je po něm pojmenován rybníček u jamky číslo 9 – Ike’s Pond. Mimochodem, funny story: Kdybyste měli pocit, že prezidentským golfovým fanatikem byl Donald Trump, který během čtyř let v úřadu pravidelně létal „golfovat“ do svého floridského panství Mar-a-Lago, tak Dwight Eisenhower to dotáhl ještě dál, když si nechal zbudovat malé hřiště hned za barákem, tedy na pozemcích Bílého domu. Trumpovi napočítali statistici 285 návštěv golfového hřiště, ale proti Eisenhowerovi byl pořád žabař. Ike si prý vyšel na golf možná až osmsetkrát, ale kdo by to počítal, že? Vraťme se tedy radši k Masters.
Dnes je hřiště v Augusta National Golf Clubu považováno za jedno z nejmalebnějších na světě. Mezi další neměnnou tradici (kolikátou už vlastně?) patří i to, že jednotlivé jamky jsou pojmenovány podle rostliny, která je v jejich okolí vysázena. U jedničky je to oliva, u šestky jalovec a třeba u desítky zase kamélie (proslulá je už i samotná příjezdová cesta do klubu alejí magnolií). Nejnáročnější částí hřiště je pak sekvence jamek 11, 12, 13, kde se turnaj často rozhoduje. Jmenuje se Amen Corner. Turnaj Masters byl v historii svědkem řady nesmírně dramatických soubojů a krásných golfových momentů. Mezi ty nejpamátnější rozhodně patří chip shot Tigera Woodse na 16. jamce v roce 2005 (okamžitě doporučuji vyhledat na YouTube). I tento nadlidský úder mu ve strhujícím závěru turnaje pomohl k celkovému triumfu. Tiger Woods je s pěti výhrami druhým nejúspěšnějším golfi stou v historii Masters. Ještě o jedno vítězství víc má legendární Jack Nicklaus, který podniku vládl šestkrát mezi lety 1963 a 1986. A co Masters v době covidové? Tradice jsou od toho, aby se čas od času měnily, takže v minulém roce během pandemie byli pořadatelé poprvé od druhé světové války nuceni turnaj zrušit. Nakonec se ale jednalo „jen“ o odložení na listopadový termín.
Podzimní Masters pak opanovala světová jednička Dustin Johnson s rekordním zápisem – 20. Letos by se do areálu golfového klubu v Augustě měli vrátit částečně i diváci, kteří samozřejmě pomáhají dotvářet nezaměnitelnou atmosféru. Pokud chcete být součástí téhle velké tradice i vy (a to byste měli), stačí naladit přenosy na ČT sport nebo na některém ze světových golfových kanálů. Ta zelená v HD rozlišení je jen tak mimochodem extrémně uklidňující. K tomu dvojka bílého či červeného a podívaná může začít. Navíc dramata a výkony na osmnácti jamkách v Augustě stojí každoročně za pozornost i toho segmentu sportovních fandů, kteří golf nijak detailně nesledují. Jak praví basketbaloví, fotbaloví nebo baseballoví novináři z USA: „Masters je mimořádná sportovní událost, kterou nemůžete ignorovat, i kdybyste chtěli.“
Autor Jiří Kalemba je vedoucím webu a sociálních sítí ČT sport. Článek naleznete v dubnovém vydání Formen.
