Jaké by to bylo, kdyby auto neměnilo směr pouze vychylováním předních kol, ale rovnou všech čtyř? Na tuto otázku dali celosvětově poprvé odpověď inženýři japonské Hondy před třemi desítkami let.
Řízení všemi koly tedy existuje v osobních autech už třicet let. Za tu dobu se měnila technika, když do hry stále více vstupovala elektronika. Přesto základní myšlenka zůstává pořád stejná. A sice, že v malých rychlostech se zadní kola natáčejí ve směru opačném těch předních, zatímco při vyšších rychlostech naopak současně.
Smyslem prvně uvedeného je zlepšit manévrovatelnost vozidla v nízkých rychlostech, přesněji zmenšit jeho poloměr otáčení. Naproti tomu ve vyšších rychlostech vstupuje do hry snaha o dosažení potřebné stability jízdy při rychlém projíždění zatáčkou. Auto ji tedy projíždí takzvaně krabím chodem.
Honda Prelude třetí generace sice nabídla aktivní řízení všech kol jako první, avšak pouze v celosvětovém měřítku. Už o dva roky dříve, tedy v roce 1985, přišel Nissan se systémem řízení všech kol HICAS (High Capacity Actively Controlled Suspension) u kupé Skyline, které bylo ovšem dostupné pouze na domácím trhu.
V celosvětovém měřítku se tento systém objevil až v roce 1989 u superkupé 300 ZX (Z32), navíc v dále vylepšené podobě s přídomkem „Super“. Ten již pracoval na elektrohydraulickém principu, a tedy skutečně bral v potaz rychlost vozidla.
Myšlenka nabídnout aktivní řízení všemi koly je však ještě mnohem starší a spadá někam do 30. let minulého století. K praktickému využití došlo v průběhu 2. světové války, odkud se toto posléze dostalo také do civilního sektoru.
U strojů, určených k práci na stavbě, v lesích či na poli bylo třeba zajistit co nejlepší manévrovatelnost, a to aktivní řízení všemi koly dokázalo splnit. Pochopitelně v těchto aplikacích se používalo výhradně řešení se zadními koly natáčenými v opačném smyslu, než kola přední.
Myšlenky nabídnout řízení všech kol také u osobního auta se u Hondy poprvé objevily už v roce 1977, tedy o celých deset let dříve, než došlo na jejich první realizaci v praxi. Automobilka k vývoji řízení všemi koly ustanovila speciální skupinu inženýrů. Do jejich čela se postavila dvojice mužů jménem Shoichi Sano a Osamu Furukawa.
Ti rozprostřeli svůj „stan“ v takzvaném šestém bloku vývojového centra automobilky Honda Wako R&D. Zprvu bylo úkolem v maximálně možné míře využít stávající technická řešení. Prostě aby to moc nestálo a navíc systém pracoval spolehlivě. Velký otazník se však vznášel nad koncepcí řízení všech kol. Mají se zadní kola natáčet stejně jako přední, nebo opačně, jako dosud u různých strojů?
