Vojenská letadla Boeing E-6 Mercury na první pohled nevypadají nijak nebezpečně. Zdání ovšem hodně klame. Jde totiž o vzdušná velitelská stanoviště a komunikační centra pro dobu krize, která mj. velí jaderným balistickým raketám.
Na první pohled by to asi řekl jen málokdo. V leteckých silách země, která disponuje stealth stíhačkami F-22, tankobijci A-10 nebo strategickými bombardéry B-52 nevypadá vojenské letadlo Boeing E-6 Mercury, které vzniklo úpravou přizpůsobením civilního dopravního letounu Boeing 707-320, nijak zvlášť nebezpečně. Ale zdání v tomto případě klame.
Letouny Mercury sice na palubě nenesou žádné zbraně, přesto to jsou v jistém smyslu nejvíce smrtící stroje Pentagonu. Jsou to totiž ve skutečnosti vzdušná velitelská stanoviště a komunikační centra pro dobu krize, která řídí americké strategické síly. Velí jaderným balistickým střelám na souši i na moři. Jsou to hrozivé letouny Posledního soudu.
Velení strategickým silám má na starosti Centrum globálních operací (anglicky Global Operations Center, GOC), které je umístěno na letecké základně Offutt v Nebrasce. Jenže letouny Mercury, kterých bylo postaveno celkem 16, fungují jako vzdušná velitelská stanoviště Velitelství strategických sil USA (USSTRATCOM).
Jejich úkolem je převzít roli Centra globálních operací a hlavně udržet komunikaci mezi nejvyšším velením, počínaje prezidentem USA a ministrem obrany, s americkými jadernými silami – i kdyby došlo k nepřátelskému prvnímu jadernému úderu a zničení amerických pozemních velících center. V případě takového prvního úderu by právě letouny Mercury velely odvetnému útoku.
Stroje Boeing E-6 Mercury vstoupily do služby mezi lety 1989 a 1992, jako jedna z celé řady vojenských variant dopravního letounu Boeing 707. Jsou vybaveny čtyřmi výkonnými proudovými motory, přídavnými palivovými nádržemi a rozsáhlými komunikačními systémy. Ve vzduchu se udrží patnáct hodin, s doplňováním paliva za letu až tři dny. Jejich elektronika je chráněná před elektromagnetickými pulzy, které by vyvolaly blízké exploze jaderných zbraní.
Mercury byly původně určeny ke komunikaci s ponořenými jadernými raketovými ponorkami. Mezi lety 1997 a 2006 všechny tyto letouny prošly sérií vylepšení, díky nimž se z nich staly vzdušná velitelská stanoviště jaderných sil. Kromě ponorek teď mohou velet i jaderným balistickým raketám v podzemních silech. Jejich posádka se v takovém případě rozroste na 22 mužů a na palubě by měl být generál nebo admirál.
Pozoruhodné komunikační vybavení a schopnosti letounů Mercury jim dovolují úspěšně fungovat i v roli velitelských, řídících a komunikačních center nejaderných operací. Mají už za sebou rozmanitá operační nasazení, například v Evropě nebo v Asii.
Podle dostupných informací je v každou chvíli ve vzduchu minimálně jeden stroj Mercury a další z nich jsou v pohotovosti. Letouny by měly postupně procházet dalšími úpravami a ve službě zůstanou zřejmě až do roku 2040. V jejich případě je paradoxní, že největšího úspěchu dosáhnou, pokud nebudou nikdy muset naplnit svůj primární účel – velet devastujícímu odvetnému jadernému útoku.
