Na to jim řeknu, že with bohužel není ta správná předložka, pročež je vybídnu, aby si na předložku zkusili přijít sami. „For?“, zeptají se.
„Ne“, říkám. „About?“, zkoušejí dál. „Ani náhodou“, odpovídám. „In?“ „Against?“ „Of?“ Jen vrtím hlavou. Poté, co vyčerpají všechny ostatní možnosti, jim prozradím, že správnou předložkou je on. Mou odměnou v tom celém je všeobecný výraz zděšení, který vzápětí vystřídá rozhořčené dovtípení následované větou „Ale to je stejné jako v češtině!“, jako by studenti popisovali nějaké ukrutné bezpráví nebo zločin proti přírodě.
Ano, někdy se čirou náhodou čeština s angličtinou shodnou v tom, jakou používají předložku ve spojení s tím kterým slovesem. Neděje se to sice zas tak často, jak by v ideálním světě mělo, ale přece jen. Zde je tedy pátý a poslední trik pro zapojení neracionální části mozku na zapamatování předložek: obejměte tato slova jako staré dávné přátele a uchovejte si je v paměti právě taková.
Jinými slovy, zařaďte si je do mentální kategorie ‚stejné‘. Tady je pár příkladů: Za se často překládá jako for, například „děkovat komu ZA co“ (thank somebody FOR something) nebo „platit ZA něco“ (pay FOR something). My „believe IN something“ tam, kde vy věříte V něco. Nemohu „agree WITH you“ a vy nemůžete souhlasit SE mnou. Oba „insist ON“, když NA něčem trváme, a „rely ON somebody“, když NA někoho spoléháme.
Zpravidla se vypořádáváte SE stejnými problémy, s nimiž já ‚cope WITH‘, i když tak často ‚we don’t talk ABOUT them‘ (O nich nemluvíme).
Tato slova si zaslouží vřelé uvedení do vaší slovní zásoby. Vám vždy vycházejí vstříc. Ráda by se stala vašimi přáteli.
Když se s nějakým takovým potkáte poprvé, sluší se jednoduše ho srdečně obejmout a pozvat na pivo.
