V Bangladéši se mačká 165 milionů obyvatel na ploše velké jen jako dvě České republiky. Z přehuštěného státu si navíc pomalu ukrajuje další plochu oceán. Ten ohrožuje i hlavní turistickou zajímavost Bangladéše: největší mangrovový les planety zvaný Sundarbans.
Tahle země je hustá. Špendlík tu nepropadne. Na kilometru čtverečním se v Bangladéši tlačí průměrně 1100 lidí. To je osmkrát vyšší hustota obyvatel oproti Česku a třistakrát vyšší oproti Kanadě. Bez započítání městských států je Bangladéš nejpřelidněnější zemí planety.
Jako by to nestačilo, plocha vhodná k životu je ze všech směrů stále víc zabírána vodou. Velká část nížinného státu je v podstatě na úrovni hladiny moře. Podle aktuálních odhadů zmizí v oceánu celá pětina Bangladéše, pokud kvůli globálnímu oteplování stoupne hladina moře o metr.
Některé pobřežní vesnice už vyklizeny byly. Voda se ale na Bangladéš pravidelně valí i shora – řekami z Himálaje a během monzunového období v červnu až září i v podobě deště. Pravda, místní lidé jsou na pravidelné záplavy už dávno zvyklí,a dokonce s nimi počítají jako se součástí zavlažování polí. Ideální sezona je taková, kdy jsou záplavy tak akorát – ani moc silné, ale ani moc slabé.
S vodou se pojí cestovatelské cíle v Bangladéši. Tím hlavním je Sundarbans, největší mangrovový les planety. Má plochu přes 10 tisíc kilometrů čtverečních, z toho v Bangladéši leží 60 procent plochy a zbytek připadá na sousední Indii. Doslovný překlad názvu zní „krásný les“. To by odpovídalo.
V oblasti se míchá slaná voda z moře a sladká voda z delt několika řek. Vzniká unikátní ekosystém. Mezi mangrovovými stromy rostoucími přímo z vody tu lze vidět 260 druhů ptáků, krokodýly, divoká prasata, kočky bažinné nebo krajty tygrovité. Pokud má člověk hodně štěstí – nebo snad hodně smůly – narazí dokonce i na tygra bengálského.
Do mokřadů si lze domluvit výpravu na lodi, která se prodírá vodními kanály mezi mangrovníky a z níž lze tu a tam vystoupit k průzkumu divočiny na bahnité ostrůvky. I Sundarbans ale trpí kvůli stále silnějšímu dotírání moře. Salinita vody v oblasti vzrůstá a postupně ničí svébytný ekosystém. Mizejí sladkovodní ryby nebo některé druhy mangrovových stromů.
Ve východní části členitého pobřeží Bangladéše jsou k nalezení pěkné pláže. Vedle solidního koupání skýtají neobvyklou podívanou. Naprostou většinu návštěvníků tvoří samotní Bengálci, kteří praktikují z evropského pohledu dost zvláštní způsob koupání. Stejně jako Indové v podstatě neplavou (často ani plavat neumějí) a do vody vstupují oblečení. Drží se při kraji, děti i dospělí svorně s bezelstnou hravostí skáčou ve vlnách, brouzdají se mělkou vodou nebo se do ní prostě v šatech usadí. Co na tom, že na oblečení ulpí sůl a písek. Slunce mokré šaty rychle usuší a může se vesele pokračovat v procházce podél moře. Pokud už se tu výjimečně objeví západní turista, zírá na takovou scénu dost vyjeveně.
Stejně tak zase na Evropana zírají na oplátku Bengálci. Zahraničních návštěvníků sem zavítá málo, takže jsou sami takovou atrakcí pro místní mládež. Cizinec kráčí a za ním se pomalu sbírá čím dál větší hlouček zvědavých dětí. S divným pocitem v zátylku se turista zastaví a rychle otočí. Pronásledující skupinka se také zastaví a dělá, že tam není. Nicméně s nečitelným výrazem pozoruje cizince a čeká, co se bude dít. Neděje se nic. Tak se zase turista nejistě rozhodne pokračovat v chůzi. Pronásledovatelé ho znovu důsledně stínují. Tahle hra na myš a bandu laxních koček je někdy vydrží bavit hodně dlouho. Nemá smysl odporovat.
Ta největší písčitá pláž leží na jihu Bangladéše u města Cox’s Bazar. Je dlouhá přes 120 kilometrů, odpovídá tedy třeba cestě z Prahy do Jihlavy. Jde tak o nejdelší nepřetržitou pláž světa. Zahraniční turisté ji dosud zcela míjeli, ale mezi samotnými Bengálci donedávna patřila mezi nejoblíbenější výletní cíle.
V současnosti se ale pobřeží stalo dočasným domovem mnoha desítek tisíc Rohingů, uprchlíků z Barmy. Jejich improvizovaná obydlí, rostoucí množství odpadků a problémy s hygienou samozřejmě písečnému pruhu na přitažlivosti nepřidaly. Dříve malebná pláž – k pramalé radosti místních podnikatelů – se tudíž jen tak mezi turistické ráje nevrátí.
Do Bangladéše už muselo prchnout z Barmy před etnickým násilím podle některých údajů až milion Rohingů. Země neví, co si s vlnou běženců počít. Vláda Bangladéše mimo jiné vyzvala Barmu, aby pracovala na přijetí uprchlíků zpátky. Další idea, o niž vláda opakovaně spekuluje, je umístit část uprchlíků na zatím pustý ostrov Thengar Char v Bengálském zálivu. Tuto myšlenku ale kritizují ochránci lidských práv. Ostrov postrádá jakoukoliv infrastrukturu a od června do září v období monzunových dešťů je v podstatě celý pod vodou. Osud uprchlíků, a tím i dříve idylického jihovýchodního Bangladéše zůstává nejistý.
