Na schůzku do kavárny téměř přiběhla. Přesto vešla elegantně oblečená žena nezadýchaně. Malé zpoždění se u dámy, jakou Marie Bednářová stále je, promíjí jaksi automaticky.
Působíte dojmem aktivní sportovkyně. Mýlím se?
Snažím se udržovat v kondici tenisem. To je teď opět můj nejoblíbenější sport.
Opět znamená, že jste tenis nějakou dobu nehrála?
Asi šestadvacet let. Vrátila jsem se k němu před čtyřmi lety a od té doby hraju každý týden. V létě na Sletišti, v zimě v hale. Jako dorostenka jsem ho hrávala aktivně. Stejně jako jsem běhala druhou ligu na běžkách nebo pískala hokejové zápasy. Jako první žena v Československu.
Jak jste se k pískání dostala?
Táta, který hrával za Kladno hokej, byl druholigovým rozhodčím. Hokej pískal i bratr. Jednou jsem ho doprovázela k rozhodcovským zkouškám a tehdejší šéf rozhodčích mi nabídl, abych si je taky udělala. Bruslení i pravidla jsem zvládla, tak mi vystavili oprávnění pískat hokejové soutěže. Bylo to počátkem šedesátých let.Celkem jsem na okresní úrovni za tři roky odpískala přes tři sta zápasů.
Ve svém životě jste zaznamenala ještě další významné prvenství. Byla jste zvolená první starostkou v historii Kladna. Jak k tomu před těmi dvaceti lety došlo?
Městu po revoluci vládli zelení, Občanské fórum a sociální demokraté. Já byla nezávislá zastupitelka. Vedení radnice se nemohlo v listopadu devadesátého roku shodnout, kdo má dělat starostu. Tak zvolili mě.
Jaké byly první dny na radnici?
Na oběd jsem si vyčlenila deset minut denně. Zhruba ve stejných intervalech jsem přijímala obyvatele města s jejich starostmi a přáními. Tohle období trvalo pět měsíců.
Traduje se, že někteří radní se tehdy před lidmi z ulice schovávali ve svých kancelářích, aby se s nimi nemuseli potkávat.
To nevím, já přijala každého. Za dva měsíce jsem také zhubla pět kilo. Mně to nevadilo.
Jaké největší problémy jste museli řešit?
Čistírnu odpadních vod, inženýrské sítě ve starém Kladně, projekt trolejbusové dopravy a novou skládku domovního odpadu. Trolejbusy jsme vyřešili hned. V Libušíně, kde už byl pro novou skládku připravený areál, ji nechtěli. Takže jsme museli začít třídit odpad a přizpůsobit změně tu stávající. Na čistírnu jsme si půjčili u České spořitelny. To byl jediný dluh, který město mělo. Novému vedení radnice jsme předávali dokončené a téměř dokončené práce.
Vás po vzniku ODS nelákali do jejich řad?
Lákali, ale odmítla jsem je. Chtěla jsem zůstat nezávislou. Později jsem pochopila, že jako nezávislá nemám šanci ve vysoké politice pokračovat.
Křeslo starosty jste předávala Petru Bendlovi. O něm se říká, že do kladenského starostování vnesl noblesu.
Ano, jistou eleganci do funkce starosty vnesl.
Za vašeho starostování vznikla v Kladně městská policie. Zakládali jste ji s tím, že bude spíše vybírat pokuty za parkování, nebo jste měli jinou vizi?
Strážníky jsme založili jako jedni z prvních v Česku. Měli lidi upozorňovat na to, co dělají špatně, a ne je hned trestat. Bohužel, v současné době spíše vybírají ty pokuty. Myslím, že by se měli sjednotit se státní policií.
Když jsem se v ulicích ptal, na co si lidé z vaší doby pamatují, většinou odpověděli, že jste byla milá starostka, ale nic dalšího.
Protože jsme řešili málo viditelných, ale o to více důležitých problémů. Za první čtyři roky po revoluci nešlo postavit aquapark, položit všude zámkovou dlažbu, upravit zámeckou zahradu, převzít od Poldovky Sletiště a předělat ho do dnešní podoby. A tak bych mohla pokračovat.
Město jste vedla v době, kdy Poldovku vlastnil Vladimír Stehlík. Spolupracovali jste?
Vídali jsme se, ale že bychom spolupracovali, to ne. Když přišel do Kladna, byl plný elánu, ale městu příliš neprospěl. Koupil například galerii, s níž si město nevědělo rady, a nechal ji zruinovat.
Zajímalo vás, co se na radnici děje poté, co jste z ní odešla?
Sledovala jsem ji zpovzdálí. V Poldovce, kam jsem se vrátila, jsem měla hodně práce.
V současnosti je Kladno plné heren. Byl to problém už za vás?
První automaty a herny se ve městě teprve nesměle klubaly na svět. Vůbec jsme netušili, jak se mohou rozrůst. Byla to taková zvláštní doba. Nevzpomínám si, že by v těch časech Kladnem otřásaly vraždy, nebo že by podnikatelům znepříjemňovali život vymahači výpalného.
Hodně domů na pěší zoně vlastní Pavel Orna. Získával je od města?
Domy na pěší zoně kupoval od jejich majitelů. Od města chtěl koupit vilu vedle Masarykovy školy práce, ve které původně se svou firmou sídlil. Já bylo pro, ovšem rada byla proti. Pan Orna tedy přesunul činnost do Červeného Újezdu a tahle obec díky tomu získala dvanáct milionů korun ročně z daní navíc.
Kladenskou politikou hýbe hokej. Ovlivňoval i vás?
Já ty tlaky ustála. Chtěli po mně, aby se radnice hokeji věnovala, ale to jsem zamítla. Stadion tehdy patřil svazu tělovýchovy, takže jsme do něj nemuseli dávat žádné peníze a hokejisté si je pro sebe sehnali sami. Jsem také ráda, že nebyla postavená multifunkční hala, kvůli níž chtěla radnice vykácet stromy u stadionu. Podle mě by dopadla stejně jako pražská O2 arena. Většinu roku by byla prázdná.
Pomůže Kladnu vznik Central parku?
Obávám se, že bude spíše na škodu. Město je o víkendech a večer prázdné a prázdné může být i toto multifunkční centrum. Ale třeba se pletu.
Za vaší éry nešlo pro podobné projekty využít areál Poldovky?
Nešlo, protože jsme ze všech stran slyšeli, jak je tam půda kontaminovaná. A na dekontaminaci jsme neměli peníze. Mrzí mne, že se nám nepodařilo postavit přes Poldovku silniční obchvat. Kladnu by se ulevilo.
Jste spokojená s výsledkem komunálních voleb v Kladně?
Mohlo to dopadnout hůř, kdyby zvítězili sociální demokraté. Ovšem ani ze sňatku ODS a ČSSD nejsem nadšená.
Co očekáváte od vedení radnice po volbách?
Nové vedení radnice by mělo opravit silnice. Ty jsou v katastrofálním stavu. Určitě by se mělo něco dělat s městskou policií.
